Tento text rozhodně není recenze, je to úvaha nad novým filmem Larse von Triera „Nymfomanka". Vyhnu se spoilerům.Hned v úvodu se dozvídáme, že film je cenzurován a zkrácen se svolením, avšak bez přispění režiséra. Nejedná se ovšem o cenzuru explicitních scén, těch si divák užije do sytosti, jde o to, že téměř 5hodinový celek se distributor celkem logicky rozhodl rozložit na dvě části. Pro většinu diváků to je pohodlnější.
Reklama
Protože mě zajímala bezprostřední ženská reakce na tento film, vzal jsem s sebou do kina dívku. Pro účely tohoto textu ji budu označovat jako T.V první polovině sledujeme „dětství a mládí“ nymfomanky Joe (Stacy Martin v hlavní roli je skvělá, pro mě objev roku). Joe bezcitně souloží bez ohledu na důsledky a tak nějak nevíme, co tím vlastně sleduje. Ač se nevyhnuli dublérům, ve většině scén herci odhalují vše. Není to ale takový šok, jelikož divák má již zkušenost z McQueenova Studu či nedávného Život Adele.O Trierově Nymfomance se vědělo dlouho dopředu a i díky skvělé kampani byla právem napjatě očekávána. Velmi dlouho se vědělo, že Trier natáčí film, který bude o sexu hovořit otevřeně.Je to spekulace, ale myslím, že to možná ovlivnilo řadu jiných tvůrců, aby do svých filmů také zahrnuli otevřenější scény…Osobně mě explicitní nahota v dnešní době začíná až obtěžovat, jsem jí přesycen. Scény sexuálního aktu však Trier používá pro posunutí děje, nejsou přehnaně dlouhé jako právě v Životě Adele a mají krásné kompozice. Dokonce můžeme vysledovat jeden “mezník” a tím je zobrazení semene, kterému se krom pornografických filmů doposud stříbrné plátno vyhýbalo.Velice mě zaujala režisérova touha najít i v lidské sexualitě nějaký vyšší princip – zlatý řez. Srovnání s Bachovou hudbou a matematickou posloupností působí na první pohled lehce senzačně, ovšem je promyšlené a funguje.T. komentovala scénu, v níž si děvčátko poprvé uvědomí existenci své vaginy při hře na “žábu”, jako velmi předvídatelnou. Pro mě předvídatelná nebyla, patrně mě determinovalo vlastní tělo…
Reklama
Za naprosto brilantní považuju scénu s rodinou jednoho z Joeiných milenců, kde opuštěná manželka v podání skvělé Umy Thurman přivede do bytu milenky jeho malé děti, aby tatínka obměkčily. Skvěle nasnímaná i zahraná situace je vrcholem první poloviny filmu, která se uzavírá problémem s Joeinou náhlou neschopností cokoli sexuálně cítit.V polovině druhé pak sledujeme Joeinu strastiplnou pouť za znovuoživením zmrtvělého orgánu lásky. Činí tak pomocí dalších náhodných známostí, asistovaným fyzickým trýzněním (tato kapitola je obzvlášť sugestivně natočená) a v neposlední řadě i mateřstvím.Upřímně musím říct, že mi v druhé půlce velmi vadilo obsazení, přechod mládí do řekněme středního věku hlavních postav je reprezentován výměnou Stacey Martin za Charlotte Gainsbourg a Shia La Beoufa střídá starší Michael Pas – tento skok mi přišel velmi násilný. Herci jsou natolik rozdílní, že se těžko věří, že jde o tutéž osobu. Osobně mám problém i s tělem Ch. Gainsbourgové, prostě jí tu nymfomanii fyzicky nevěřím. Což ale nesnižuje kvality filmu, je prostě tak dobrý a dotýká se tak niterných témat, že přestáváte vnímat, že sledujete filmovou iluzi.Nejzásadnější myšlenky jsou překvapivě sdělovány nefilmově - retrospektivním vyprávěním, rozhovorem mezi lidmi, tedy slovem a nikoliv obrazem. T. k tomu říká, že hlavním sdělením filmu je rozpor mezi obecnou morálkou a morálkou vnitřní, kdy morálka vnitřní dovoluje vše, co neublíží jinému člověku (právě v tom ústřední postava selhává).
Reklama
Z tohoto hlediska jsou zde i velmi záslužně hájeni lidé s pedofilní orientací, ovšem pouze ti, kteří své touhy nerealizují.Filmů věnujících se ženské sexualitě v jakékoliv z jejích podob je teď spousta, vlastně bych to nazval trendem. Žádný ale nedosahuje kvalit Nymfomanky a Trier opět dokazuje, že patří k nejlepším režisérům naší doby. Nymfomanku musíte vidět. Ideálně oba díly hned po sobě.Stačí Vám to? Tím dneska končím.
