Castroland

Tohohle plastového plameňáka se zlomeným krkem jsme našli v zahradě starého přímořského hostelu v Cienfuegos. Dobrá metafora pro zemi jako celek.

Nikdo z nás nic neočekával, když jsme se my, dva bledí Dánové, rozhodli loni v dubnu vycestovat na Kubu. Samozřejmě jsme čekali, že tam uvidíme stereotypní obrazy: koloniální architekturu, staré muže s cigaretami, americká auta z padesátých let a taky se tam bude tančit salsa. Nás ale zajímalo, jaká je Kuba doopravdy, zvláště dnes, když jsou architekti revoluce churavějící staří muži, kteří ztratili schopnost efektivně řídit to, co jednou sestra Fidela Castra nazvala „obrovskou věznicí obklopenou vodou".

Je to více než padesát let od chvíle, kdy Castro a jeho druzi napochodovali do Havany a vyhnali diktátora Fulgencia Batista. Od té doby malinký ostrovní národ vydržel úplné obchodní embargo uložené Spojenými státy, jež připravilo kubánské občany o spoustu věcí, které zbytek z nás bere jako dané. Během našeho výletu nebylo překvapivé pozorovat, jak si Kuba většinou drží auru přežitku studené války. Je mimo čas, mimo rytmus a mimo krok s moderním světem.

Zažili jsme jedinečnou formu společenského úpadku, nepochopitelného a krásného, stejně jako smutného. Je to země vyzdobená kýčovitou estetikou, která postrádá dokonce tu nejzákladnější moderní technologii, a v současné době místo, které bylo pošpiněno pochybnými formami turismu. V mnoha směrech se zde cítíte jako ve zchátralém zábavním parku, kde zoufale toužíte po nových jízdách. Neobvyklé podmínky ale také vytvořily mnoho krásných věcí k vyfotografování, což jsme také udělali.

Kubánci chodí na bowling, jenom jsou bosi a taky mají jiné barevné schéma, než jaké najdete v běžné americké dráze.

Z dálky jsme zahlédli tohohle farmáře, jak zírá na řízené vypalování svého pole, které se vymklo kontrole. Suchá úroda kukuřice explodovala v obrovský oblak kouře. Nebyl moc rád.

Kubánci byli po desetiletí politicky, sociálně a finančně izolováni od zbytku světa. Vždy proto měli velmi omezený přístup k masovým médiím, a těch několik málo věcí, ke kterým přístup mají, jsou tvrdě cenzurovány. Teprve před dvěma lety vláda zavedla internetovou infrastrukturu a dovolila lidem brouzdat na internetu.

Kubánci stále s nostalgií vzpomínají na éru, kdy se americké filmové hvězdy a gangsteři potulovali po ulicích Havany. Barman Aldo v našem havanském hotelu vypadal, jako kdyby vypadl z filmu Kmotr II.

Tohle je Cesar, rentiér z Itálie. Havanu navštěvuje několikrát ročně, aby se setkal s kubánskými ženami. Ty se za ním nastěhují do jakéhokoliv casa particular (druh kubánského motelu), ve kterém zrovna přebývá. Sexuální průmysl se na Kubě rozmáhá, protože pro mladé ženy je méně práce, než kdykoliv předtím.

Kubánská národní ZOO se nachází deset mil od Havany. Nebyly tam žádné značky a neměli jsme pořádnou mapu, ale po hodině hledání jsme ji našli na konci neoznačené špinavé cesty. Bylo to zpustošené místo v posledním tažení. Tenhle klaun se možná pokoušel vnést do této situace trochu radosti. Nefungovalo to.

Slovenský turista se díval přímo na domov v přístavu Hemingway, přímo u Havany. Co se nezdálo být košér byla jeho osmnáctiletá dívka, která stála mimo záběr.

Tohle je Jaimes z Chile. Neustále se ptal, jestli děláme nějaký projekt pro nacisty. Jak jste pravděpodobně uhodli, je velkým fanouškem Che Guevary.

Vladimir je hvězdou vodního baletu, který hraje každý den v havanském National Aquarium. Byl současně elegantní i maskulinní - těžká věc, když jste svlečený jen do bederní pokrývky.

Navštívili jsme Cienfuegos, které je asi 150 mil od Havany. Tam jsme potkali tuto ženu -  sekretářku pro státní organizaci architektů a inženýrů. Její kancelář byla malá a nikterak elegantní. Navzdory jejímu skromnému postavení byla na organizaci pyšná a byla šťastná, že si ji můžeme fotografovat při práci. A ano, její knírek je opravdu skutečný a opravdu  úchvatný.

Výkladní skříň v Havaně. Sehnat pastu a mýdlo může být docela obtížné, ale pokud chcete něco esoterického jako medvídka na kole, mají ho.

Tenhle osamělý bazén pro hovící si americké turisty jsme našli za šera u legendárního hotelu Habana Riviera, který byl otevřen ke konci roku 1957. Od té doby se věci trochu změnily, očekává se, že každý rok přijede méně a méně lidí.

Tohle je Yimi Konclaze, docela slušně známý Kubánský rapper a DJ, který právě dokončil druhé album. Náš kamarád ho zná a požádal nás, abychom Yimimu dovezli na Kubě těžko sehnatelný mobil. Navštívili jsme ho v jeho malinkém havanském bytě/studiu, kde žije se svou matkou, sestrou a osmiletou dcerou.

Tohle je Reynaldo, respektovaný podnikatel, který z ekoturismu udělal na Kubě výdělečný business. Jeho vášní jsou krokodýli. Vlastní několik vycpaných exemplářů a na dvorku má jednoho živého.

Páteční noc v hotelu Habana River. Taneční parket byl úplně prázdný.

Ve venkovském městečku Trinidad si tenhle chlápek říká turistům o padesát centů za každou fotografii, kterou si s ním pořídí. Zbytek času sedí na své mule a kouří cigarety. Říkal nám, že se občas přemístí do jiné části města, ale většinu dne ho můžete najít právě zde. Práce nebyla v poslední době tolik výdělečná.

Reklamy jsou na Kubě vzácné. Několik západních společností to považuje za lukrativní díky extrémně omezeným zdrojům dostupným veřejnosti. Kubánské autority také věří, že země usilující o spravedlivou distribuci všech dostupných výrobků nemá žádné uplatnění pro reklamu. Nehledě na to se však zdá, že Kubáncům na této reklamě pro Nestlé jejich zmrzlina opravdu chutná, zvláště chlápkovi, který vypadá jako Tracy Morgan.