Alkohol v prášku mě úplně zničil

Poznámka redaktora: Prosím, nezkoušejte tohle doma. Mohli byste se zranit a celkově je to velmi komplikovaný způsob, jak se ztřískat. Jen posrkávejte Martini nebo si sedněte na pivo.

Není to tak dávno, co se internetem prohnala menší bouře, když se objevil produkt s názvem Palcohol, tedy alkohol v prášku. Zdálo se, že budoucnost pití je tady – ale pak zas velmi rychle zmizela, když se prvotní nadšení zvrhlo v odvážná prohlášení: „Řekněte NE alkoholu v prášku." Dokonce i příslušný americký úřad zvaný Alcohol and Tobacco Tax and Trade Bureau, který původně schválil sedm různých příchutí Palcoholu, své osvědčení stáhl.

Nicméně ačkoliv výrobcům tento produkt nakonec moc neklapnul, měli pravdu v tom, že je dost užitečný. Nezabere třeba tolik místa v tašce, dokáže ušetřit peníze při letecké dopravě (Palcohol váží podstatně míň než tekutý alkohol) a celkově má spoustu dalších spotřebitelských výhod jako většina instantních potravin… o chuti zatím nic neříkám.

No, ale jelikož to vypadá, že do sériové výroby Palcoholu je ještě dost daleko, musel jsem vzít věci do vlastních rukou. Našel jsem si tedy na serveru Popular Science recept a pustil jsem se do toho.

Dvě základní ingredience alkoholu v prášku – prášek a alkohol – bylo velmi jednoduché sehnat. Měl jsem sehnat N-Zorbit M, neboli maltodextrin, prášek, který skvěle absorbuje oleje. Ve skutečnosti to vypadá jako ta věc, kterou by špičkoví kuchaři mohli použít, kdyby chtěli špetkou melounového džusu potřísnit dort. Evidentně to ale funguje i s lihovinou – všechno, co jsem musel udělat, bylo nalít alkohol do N-Zorbitu M a vše promíchat.

Já jsem ale nechtěl žádný alkohol pro teenagery, stál jsem o něco doopravdy silného. Vybral jsem si proto vodku Spirytus Wesoly lihu a se sto gramy N-Zorbitu M v jedné ruce a s kořalkoupohupující se v té druhé, udělat jsem nálet na redakční kuchyňku, abych našel vše, co jsem potřeboval – mísu na míchání, jemný cedník, metličku a velkou plastovou krabičku, abych s výtvorem mohl vyrazit do ulic. Pak jsem se pustil do práce.

V receptu se něco psalo o 30 gramech alkoholu, ale to mi přišlo jako strašně málo. Takže jsem pokračoval v lití a míchání, jak jen to šlo. Absorbovalo to všechnu tekutinu, prášek byl jen navlhlý a připomínal mouku. Když mi z výparů začaly slzet oči, věděl jsem, že mám správnou směs.

Začal jsem si proto cpát plné hrsti prášku do krku. Bylo kolem osmé večer a v kanceláři VICE se nacházela ještě spousta lidí, která ťukala něco do svých laptopů a vůbec netušila, o co přichází. Nebo možná vlastně tušili. Ačkoliv já jsem po první degustaci kašlal a při další hrsti prášku jsem se začal dusit, necítil jsem se opilý.

Lidé mě postupně přestávali sledovat a začali si místo toho nasazovat sluchátka, tak jsem se rozhodl odejít. Stejně bych neměl pít na prázdný žaludek. Potřeboval jsem pizzu.

Po cestě pro ni jsem potkal mého spolubydlícího Charlieho. Dal jsem mu proto hrst prášku a vyrazili jsme na jídlo společně. Teď pro vás mám jednu důležitou informaci, opilost z alkoholu v prášku se plíží tiše a dostane vás, aniž byste to jakkoliv čekali. Já jsem se dostal za chvíli z téměř střízlivého stavu do takové opilosti, kdy mě začala bolet hlava a kdy jsem cítil, jak z dálky přichází kocovina.

V tomhle stavu jsem napochodoval do pizzerie s krabicí plnou bílého prášku v jedné ruce, s kalhotami a rukávy zamazanými od dalšího prášku. A ještě něco, co trochu připomínalo lupy, mi zbylo ve vlasech. Přišel jsem takhle ke kase a krabici jsem položil vedle mně.

„Mohl bych si půjčit sypátko na parmezán? Chtěl bych ho naplnit tímhle práškem a posypat si tím pizzu."

Děcko za kasou se na mě podívalo. Utřel jsem si prach z obličeje a tváří.

„Je to to, co si myslím?" zeptal se.

„Pokud si myslíš, že je to alkohol v prášku, pak ano."

Podal mi pak prázdné skleněné sypátko na sýr. Sedl jsem si a zasypal si kousek pizzy chlastem. Možná jsem byl jen opilý a měl fakt velký hlad, ale práškový alkohol se k pizze hodil skvěle. Rozpustil se na olej a zanechal jen pár lehce chemickou pachuť na jinak stále vynikající pizze.

Můj prášek v krabici začínal před ostatními zákazníky vypadat trochu divně. Buďto chtěli taky svojí dávku práškového alkoholu, nebo si mysleli, že jsem fanda Scarface s pikslou plnou kokainu. Kdysi byla ta část Brooklynu, kde jsem právě jedl, obyčejnou dělnickou čtvrtí s jistým hodnotovým žebříčkem, co s ní souvisel. Teď se v ní ale pohyboval vybledlý podivín, co se motá kolem a rozpraše práškové drogy na pizzu, zatímco je někdo jiný fotí a sdílí na sociálních sítích.

Rozhodli jsme se v téhle podivné situaci, že s Charliem radši zamíříme k vodě, kde bychom mohli přežvykovat prášek v klidu. A pak jsme se rozhodli něco zapálit.

Ukázalo sem, že můj podomácku vyrobený alkohol v prášku hoří jako napalm. Vzhledem k jeho chuti by možná měl spíš být používán jako zápalná látka. Snažil jsem se nějak udusat hořící hromadu, ale tento pokus skončil tak, že jsem roznesl hořící prášek po celém skalistém pobřeží East River. Charlieho bota dokonce vzplanula.

Pár středoškolských děcek kouřilo cigarety pár metrů od nás, a když jsem udusával hořící prach do země, přiblížili se k nám.

„Co je to?"

„Práškový alkohol, který jsem vyrobil," řekl jsem. „Dejte si!"

Nacpal jsem si hned do úst další hrst a začal se vypořádávat se složitým polykáním. Děcka se koukli na mou krabici plnou prášku, pak na Charlieho hořící botu a pomalu odešly.

Bolest hlavy se stupňovala. N-Zorbit M je vyroben k tomu, aby absorboval tekutiny a já si v mém omámeném opilém stavu začal představovat, jak N-Zornit M vysává všechnu vodu z mého těla a vysouší mě zevnitř.

Ale tím má práce neskončila. Řekl jsem si totiž, jak by to asi dopadlo, kdyby se alkohol v prášku šňupat. A tak jsme doklopýtali zpátky do kanceláře, kde jsem začal dělat lajny.

Nějakým způsobem se prášek při kontaktu s mými dutinami ihned změnil na tmel. Okamžitě jsem byl ucpaný. Nos mi hořel výpary, ale netrvalo to dýl než minutu nebo tak nějak. Potom přišlo znepokojující znecitlivění. Možná byla všechna nervová zakončení mrtvá. Nezbylo jediné, které by řvalo na poplach a hlásilo mozku bolest.

Jenom hlava to dál cítila a těžce nesla, cítil jsem pulzující tlak ve spáncích, ale práškový alkohol mi poskytl nadzemský zážitek. Pokud máte rádi bolehlav, vygumované dutiny a otupělost rozkládajícího se opilce, pak se po alkoholu v prášku utlučete.

Zamířili jsme potom s Charliem domů, já vdechoval vzduch pusou, protože můj nos nefungoval, ale Charlie s tím problém neměl, protože byl o něco moudřejší než já a nic si nešňupnul. Když jsme dorazili, oba jsme se odplížili do našich ložnic a doufali jsme, že nevědomí nám pomůže zbavit se bušení uvnitř našich hlav.

Probudil jsem se ve čtyři ráno s obličejem pokrytým krví z nosu. Aspoň už jsem ale mohl znovu dýchat. Bolehlav taky ustoupil do zvládnutelné podoby. Když jsem vešel do obýváku, našel jsem Charlieho na gauči, jak srká pivo. Jedno mi podal. Sesunul jsem se vedle něj a vzal si svůj drink. Chutné tekuté pivo. Studené, osvěžující, nepráškové pivo.

„Kolik toho zbylo?" zeptal se Charlie.

Krabice ležela na našem jídelním stole přes pokoj.

„Asi čtvrtina krabice."

Tehdy mi došlo, že s tím můžeme udělat už jenom jednu věc. Zapálit víc věcí.