Jak v Rumunsku vzkvétá byznys se sexcamy

O několik chvil později v komentářích pod livestreamem přistane první komentář. „Bude mi pár dní trvat, než se dostanu do Rumunska,“ píše můj spolusledující, „ale až se tam jednoho dne dostanu, naložím ti jako Vlad“.

Použití odkazu na vraždícího prince z patnáctého století v sex chatu mi připadá jako podivný počin, ale dívka na kameře to s klidem přechází. S laškovným úsměvem píše svou odpověď, její dlouhé červené nehty sviští po klávesnici: „Ojet mě: ano, udělat se: ne – haha.“

Je sice nelegální provozovat sexcamovou společnost, vláda ale studiím nedává speciální identifikační čísla, která všechny ostatní rumunské společnosti využívají k odvádění daní a využívání benefitů. V důsledku toho mnoho studií předstírá, že jsou modelingová agentura nebo poskytovatelé telekomunikačních služeb a používají identifikační čísla typická pro dané odvětví. Několikrát jsem kontaktovala rumunské ministerstvo práce, abych se dozvěděla, proč vláda stále neuznává sexcamové společnosti jako regulérní formu podnikání, ale nedostalo se mi přímé odpovědi.

Tato šedá zóna činí odvětví zcela legálním, naprosto neregulovaným způsobem vydělávání peněz, a stát nemá tušení, jak velký tento byznys ve skutečnosti je.

„Nechceme vládě lhát, ale přijde nám, že nemáme na výběr,“ říká Maria, která šéfuje jednomu z největších sexcamových studií v Bukurešti. „Nestojíme o žádné problémy – pro majitele, modelky ani personál. Ale kdybychom nepoužívali falešnou registraci společnosti, nedostali bychom se k žádným státním benefitům.“

Maria mi vypráví o dominantním postavení Rumunska v sexcamové branži, které závisí na třech hlavních faktorech – chudobě, všudypřítomné podzaměstnanosti krásných žen, které mluví anglicky, a výjimečně rychlém internetovém připojení.

Asi patnáct procent mladých lidí v Rumunsku je nezaměstnaných. To činí nabídky studií pro vysokoškolačky nebo čerstvé absolventky snazší díky vyhlídce snadného výdělku, který je řádově vyšší než tamní minimální mzda pohybující se kolem šesti a půl tisíce korun.

„Máme tady v Rumunsku jen velmi málo kariérních příležitostí,“ říká Vera Renczi, která pracovala jako camgirl několik let, protože si nemohla dovolit vybavení pro absolvování fotografického kurzu. „Jsme velmi chudá země.“

„Splníme vám vaše sny,“ hlásá jeden z bannerů na webu společnosti, který má lákat nové modelky. „Budete si schopná koupit, co si jen zamanete, a budete žít jako filmová hvězda.“ Pravdou ale je, že zejména v menších studiích nevydělávají camgirls ve skutečnosti ani zdaleka tolik, kolik jim bylo slibováno. Když pak vzápětí práci opustí, představují pro společnosti jednorázový zdroj vysokého obratu.

Podobně to vypadá v mnoha neregulovaných odvětvích. Vera mi říká, že nová sexcamová studia se otevírají prakticky nepřetržitě, a nemalá část z nich do toho jde s jediným cílem – využívat zranitelné ženy. Naslibují nejdříve výhodné smlouvy, poté ale své modelky odmítnou platit nebo docela zavřou krám, přejmenují se a znovuotevřou někde jinde.

„Není jednoduché vydělat peníze,“ říká Vera u čaje u ní doma v Bukurešti jen pár metrů od ložnice, kde pracuje jako camgirl pro svou vlastní nezávislou společnost. Dříve pracovala pro jedno z velkých studií, učila slibné performerky svému řemeslu předtím, než se našla na druhé straně objektivu.

Klíčem k tomu stát se úspěšnou cam-modelkou, jak mi Vera vysvětluje, je spousta času stráveného budováním věrné fanouškovské základny vracejících se zákazníků a přicházením na to, co daný klient očekává. „Můžete před někým masturbovat třeba stokrát předtím, než se vám skutečně otevře,“ říká.

Aspirující modelky by měly v ideálním případě umět alespoň jeden cizí jazyk a měly by mít pochopení pro nespočet různých kultur, říká Vera. Některá studia dokonce investují do vlastních salonů krásy a posiloven, většina z nich ale svým dívkám nabízí lekce angličtiny.

„Masturbace trvá pět, maximálně šest minut,“ připomíná mi Vera. „Tak co máte dělat po zbytek celé hodiny? No, musíte být zajímavá, uchvacující a musíte zákazníkovi připadat dosažitelná. Musíte se naučit mluvit s doktorem, který měl těžký den, protože přišel o pacienta, stejně jako s nadějným hudebníkem.“

Klienti Very se snaží realizovat představy, které si nemohou splnit v reálném životě. „Je velmi těžké odhalit před svou přítelkyní nebo ženou ty nejhlubší a nejtemnější sexuální tužby, aniž byste si připadali odsuzováni. Fakt, že něco takového přijmeme, je naším živobytím.“

Jedna z nejpopulárnějších sexcamových webovek LiveJasmin každý den přiláká na 2,4 milionu návštěvníků, což ji na žebříčku nejnavštěvovanějších webových stránek světa řadí na 61. místo. Oproti jiným konkurenčním webům se dívky na LiveJasmin úplně nesvléknou do té doby, kdy si s nimi uživatel zaplatí soukromou show, která si za deset minut trvání účtuje více než dva a půl tisíce korun.

Na LiveJasmin to nazývají „balíček přítelkyně“, protože své camgirls vedou k tomu, aby nabízely víc než jen soukromá erotická představení. Cokoliv od striptýzu až po masturbaci s vibrátory je v nabídce, která je přihlížejícímu divákovi k dispozici. Navíc ale mohou uživatelé s dívkami probírat své trable, problémy v milostném životě nebo cokoliv dalšího, co mají na srdci.

„Ani jsem se za celý den nesvlékla,“ vytahuje se. „Celou dobu jsem trávila v soukromé sekci s jedním z mých nejvěrnějších klientů – Číňanem, se kterým na stránce ,randím‘ už více než rok.“ Během těch osmi hodin, které spolu prožili, si Lexy se svým klientem povídala, dali si oběd, a dokonce si i dali šlofíka.

„Vytvořili jsme si takový nějaký vztah,“ říká mi. „Hodně mu na mně záleží. Před pár dny mi říkal, že mu ani nejde o to vidět mě nahou, protože kdyby mu o to šlo, mohl by se kouknout na porno. Chce, aby mezi námi bylo spíš emocionální spojení.“

Není žádnou vzácností, že se klienti do modelek zamilují, dodává Lexy. Někdy se vztahy zvrhnou natolik, že jsou dívky nuceny je ukončit – například když jeden Američan vyhrožoval sebevraždou, pokud se s ním Lexy nesetká v reálném životě.

Na stranu druhou v některých případech se modelky se svými klienty nejen sešly, ale dokonce se za ně i provdaly. Jedna z camgirls na LiveJasmin se nedávno přestěhovala za svým klientem do Dubaje, zatímco jiná dívka nalákala svého diváka do Rumunska, aby ji požádal o ruku, aniž by věděl, že už vdaná je.

Ana si otevřela studio po několika letech práce camgirl, když jí došlo, jak velkou díru na trhu muži v tomto odvětví představují. Jednadvacetiletý Dylan Green je její nejúspěšnější camboy. Loni vyhrál cenu pro nejlepšího mužského modela na Bukurešťském summitu – nejprestižnější ocenění rumunského sexcamového průmyslu.

Dylan začal dělat camboye, když mu bylo osmnáct a byl ještě na střední škole. Byl zrovna v posilovně, když se ho kamarád zeptal, jestli by to nechtěl zkusit. Povzbuzený vidinou slušného výdělku a vzrušujícího dobrodružství se následujícího dne vydal do Anina studia na přijímací pohovor.

Přesto, že neměl tušení, co by měl před kamerou předvádět, vyzbrojený Google překladačem pro komunikaci s klienty, vydělal si za první den úctyhodnou tisícovku. Teď, o tři roky později, si může vydělat i čtvrt milionu korun za jediný den.

Dylan si nechává 75 procent vydělaných peněz, zatímco zbytek putuje na účet Anina studia. Pracuje šest až sedm hodin denně, což většinou zahrnuje tančení, pózování a masturbaci, občas v gladiátorském, gorilím nebo supermanském kostýmu. Díky letem dřiny si Dylan vytvořil skupinu věrných zákazníků, nebo „fanoušků“, jak je sám nazývá, kteří každý den netrpělivě vyhlíží okamžik, kdy bude online.

„Většinu uživatelů tvoří bohatí a ženatí muži, kteří si plní své homosexuální sny,“ říká Dylan. „Chodí sem, aby nemuseli být svým ženám nevěrní.“

Dylan není gay, ale jeho fanoušci to s klidem přehlíží. „Přišel jsem sem snít,“ řekl jednou klient Aně. „Vlastně mi nezáleží na tom, jaká je skutečnost.“

Dylan má za to, že jeho úspěch pramení z jeho lásky k práci samotné a faktu, že to nedělá pouze pro peníze. Vybízí své kolegy, aby se spřátelili se svými fanoušky a mluvili s nimi tak, jako by klábosili někde u piva s kamarády. „Vždycky klukům říkám, aby nad svými fanoušky neuvažovali jako nad svazky bankovek, protože jimi nejsou,“ říká. „Jsou to lidské bytosti.“

Článek původně vyšel na VICE Rumunsko.