Jak by zněl Requiem za sen, kdyby se z filmu stal song

Elektroakustický duo

ba:zel

ve složení Eweliny Chiu (zpěv, piáno, syntezátor, flétna) a Daniela Vlčka (beaty, syntezátor, basová kytara, zpěv) vydává nový singl Scene 7, titulní track jejich přicházejícího EP, inspirovaný hořkosladkým lucidním sněním o okamžicích z dětství, který je zároveň i

volně ke stažení

. Uzavírají tak kreativní šňůru letošního roku, když v únoru 2016 vydali první singl 'agáve', následovaný singlem 'PACE'. 20. června 2016 pak vyšlo jejich debutové album 'eye draw(s) the line', které si můžete poslechnout na

SoundCloudu

. ba:zel na svých koncertech také přichází s vlastními projekcemi a posluchače konfrontuje s nejtemnějšími zákoutími audiovisuálního minimalismu. Pošlete si to do uší, a tak vám to zamíchá neurony v mozku, že už nikdy nebudete jako dřív.

Vaše hudba je dost temná a hluboká. Co vyjadřuje?

E: Stravuje skutečnost přes pocit disociace.

D: Je to dialog, visí to ve vzduchu kolem nás, napětí a úzkosti, ale má to i svoji hravou stránku.

V čem ta hravá stránka spočívá?

D: Napadá mě objevování a experimentování, kdy se chyby stávají součástí a zároveň obohacujícím prvkem a někdy nás taky naše hudba provokuje k tanci.

O čem je váš nový singl Scene 7?

E: Je o takovým typu lucidního snu, který se mi zdává. Je hodně specifický, vracím se do dětství a hraju si s kamarády. Sen bývá zvláštní a plný dvojitého vědomí, jsem plná radosti ze společné hry a zároveň šťastná, že ty kamarády zase vidím, protože vím, že je to jen sen a už nejsem děcko. Je tam obsažená toxická nostalgie a smutek protože vím, že jsme už dospělí a od sebe vzdálení a ztracení.

Sny nás občas upozorňují na věci, který máme někde hluboko v sobě nevyřešený. Pomáhá vám vaše hudba v tom, něco „pustit z hlavy"?

E: Vůbec ne. Spíš naopak. Když napíšu o snu skladbu, ten sen se zhmotní, zkrystalizuje se na něco mnohem konkrétnějšího, než je sen, který se víceméně rozpustí ve chvíli, co se probudíš a nechá tě jenom se svým pocitem, svým stínem. Vlastně z toho stínu pak stavím skladbu, a ne přímo z toho snu, takže nakonec ta píseň je sama podstata věci. Je to krásné, ale nedá se to „pustit z hlavy". Na druhou stranu se to dá v této podobě víc zkoumat, pochopit a strávit.

D: Já mám pocit, že nám hudba pomáhá v mnoha ohledech, aniž bychom si to někdy sami uvědomovali.

Scene 7 vychází také ze souboru, kterou napsal Robert Schumann: Kinderszenen or Scenes from Childhood, Opus 15. Do jaké míry se se v singlu odráží?

E: Samotná skladba Scene 7 nevychází z Schumannova souboru Kinderszenen, ale spíš její jméno. Zrovna když jsme pracovali na Scene 7, tak jsem objevila noty pro flétnu skladby „Snění" od Schumanna, což je sedmá skladba v souboru 13ti skladeb Kinderszenen. Zdálo se mi to jako trefný jméno nejenom na singl, ale zároveň na celý EP, který je vlastně složený ze 4 skladeb inspirovaných sny.

Jak probíhala příprava a nahrávání nového EP? Kdy jej můžeme očekávat?

E: Začátkem října jsme už měli první tři tracky na Scene 7' EP víceméně hotový. Co je ještě důležitější je to, že jsme měli za sebou docela nabitý 2 měsíce koncertů v Čechách i v zahraničí, které nám daly možnost vyzkoušet si, jak tracky fungují u posluchačů. Pro mě je to kritická reakce, aby naše hudba fungovala v prostoru tak, že dovolí, abych se mohla připojit na energetickou vlnu s lidmi a pak využít energii a poslat jí zpátky, hrát si s ní, a jet na ní. Když zjistíš, že ten track má v nějaké podobě tu sílu, je dobrý se v té euforii rozhodnout a nahrát jí, i když víš, že se ti třeba časem stejně oposlouchá a budeš jí chtít pilovat dál. Zatím jsme spokojený s prvními třemi tracky EP, myslím si, že slouží jako energetický spojení. Ten čtvrtý je taky hodně silný, ale kvůli 10 hodině jsme ho dvakrát nemohli zahrát na živo, takže ho zatím nikdo z publika opravdu neslyšel! Snad to bude v pohodě.

D: Samotný nahrávání proběhlo ve Faust Studios v Dejvicích kde jsme nahrávali zpěv, klavír, a flétnu. Pro mě to tentokrát bylo mnohem snazší než poprvé, což byl můj první zážitek s nahráváním. Taky to bylo tím, že jsme pracovali se stejným zvukovým inženýrem Gašperem Šantlem, se kterým jsme se stali dobrými kamarády. Chtěla bych mu vlastně poděkovat, jede teď' za dobrodružstvím a bude nám chybět.

Vizuál připravovaného EP je kontrastem spletitých částí vašich těl a tmy, ze které vystupují. Co to o EP říká? Jak se pojí s tématem snů?

E: Vizuál se váže spíše k samotnému singlu. Oslovili jsme mladého fotografa Marcela Skýbu, protože jsme byli nadšení z fotek, které udělal na festivalu Šamana Ztráta. Společně s kamarádem Jiřím Kotrlou jsme jej organizovali v Prachovských skalách. Vždy, když pracujeme s nějakým umělcem, necháváme mu svobodu. Vždy jsme zvědaví, jak nás bude vnímat a co z toho vzejde. Fotky od Marcela se krásně hodily k singlu Scene 7, mají v sobě nějakou jemnou zvláštnost, malinký odkaz, že něco není tak, jak by mělo být, což je pro sny typické. To jsou ty příležitosti, kdy si můžeme uvědomit, že sníme.

Hrajete často v zahraničí. Jak se vám pracuje s neznámým publikem?

E: Zatím jsme až tolik v zahraničí nehráli. Hráli jsme v Berlíně, ve Vídni, Bratislavě a v holandském Arnhemu. Ale příští rok se nám rýsuje hned ze začátku několik koncertů v Německu a v Holandsku. Moc se těšíme na publikum, kde nikoho neznáme, což je hodně osvěžující, protože k nám nemají žádný osobní postoj, který jim diktuje, jak by měli chovat, nebo reagovat na naši hudbu. Taková nestranná reakce mě hodně baví a zajímá.

D: Publikum reaguje rozdílně, nedá se to kategorizovat, záleží na typu situace, místa. Je skvělý když tě po koncertě někdo zastaví.

Na přelomu roku 2014-2015 jste měli možnost strávit 4 měsíce na umělecké residenci v Holandsku. Jak jste se tam dostali a kde přesně jste působili?

D: Kurátorka holandské organizace Motel Spatie Claudia Schouten navštívila v rámci festivalu AIR Plzeň i Prahu, kde jsme se náhodou potkali v Meatfactory. Pozval jsem ji na vernisáž do Ferdinanda Baumanna, galerie, kterou vedu s Matoušem Mědílkem. Později nám poslala open call na residenci do Arnhemu. Krásné město, kde přichází na řadu oživování opuštěných míst, navazování a obnovování sousedských vztahů, výtvarné dílny pro děti a různý workshopy, komunitní večeře a tak dál. Co bylo ale nejdůležitější, kromě potkávání zajímavých lidí, bylo to, že máš hodně času jen na to, co chceš fakt dělat.

E: Bylo to úžasné. Měli jsme možnost pracovat na dvou hodně zajímavých místech. Jedno bylo v tzv. „snack shoppu", hned vedle velkýho squattu, kde bylo bývalé řeznictví, dnes často využívaný na různý kulturní akce. Pak jsme měli studio ve starým vojenským komplexu (Koningsweg Buitenplaats) uprostřed louky, kde byla spousta fascinujících prvků z historie zkombinovaných se současnou uměleckou komunitou, která tam bydlí, pracuje anebo se schází na akcích. Tam jsme také natočili hudební klip ke skladbě " Green Punch."

Proč jste si z alba 'eye draw(s) the line' vybrali právě tuto skladbu k natočení klipu? Do jaké míry korespondovala s prostředím, kde jste natáčeli?

E: Vybrali jsme Green punch, protože ta píseň je o simulaci. Začíná textem: "I think maybe we're simulation. Which I guess is just as good as the real thing." V Koningsweg Buitenplaatsu jsme měli studio v budově z 80tých let, naproti které byla identická budova, akorát v rozkladu, nebyla tam elektřina a nacházela se v opravdu strašným stavu. Poutavé ale bylo to, že tam umělci z okolí i zahraničí pořádali různé projekty. My jsme také přispěli projektem, který byl založen na konceptu, že budovy jsou svým odrazem. Ne ale jako klasické odrazy v zrcadle, ale anachronistické odrazy do budoucna a do minulosti. Že vlastně oboje ve vztahu k sobě je spíše simulace, než opravdový objekt.

Jak jste takovou myšlenku ztvárnili?

D: Naše studio bylo v místnosti, využívané na jednodenní výstavy, jmenovala se Guest room. V protější budově jsme našli odpovídající místnost k našemu studiu, která se jmenovala Ghost room. Pomocí FM signálu jsme přenášeli zvuk z Ghost roomu do Guest roomu, kde byl zvuk dále zobrazovaný pomocí spektrální analýzy. Taky jsme tam odhráli jeden z prvních koncertů na vernisáži. Ta výstava se jmenovala "Neither see the other."

Co plánujete v příštím roce?

E: Chtěla bych oslovit Davida Lynche a natočit společný videoklip, ale nemám na něj email.

D: Kromě již zmíněných koncertů vydáváme EP jehož předzvěst je právě singl Scene 7, taky teď děláme hudbu pro virtuální realitu Galerie Na shledanou a měli bychom mít pár společných koncertů s filmem Andrei Culkové H*ART ON, kde máme 3 tracky. Chystáme remixpárty společně s několika projekty, které jsme oslovili (Dizzcock, Ježís táhne na Berlín, Stanislav Abraham, a další).