Příběh El Tía: Z bankovního lupiče jedním z nejznámějších drogových dealerů v Mexico City

„Jak jsem začal prodávat drogy? Tak trochu to ke mně přišlo samo. Před tím, než jsem se stal drogovým dealerem, jsem páchal jiné kriminální činnosti, anebo si odpykával jejich následky. Podívej," říká El Tío a vyhrnuje si tepláky, aby ukázal tři velké jizvy na pravé noze.

Patnáct let přepadával banky, dokud nebyl během loupeže v roce 1993 postřelen policií. „Dostal jsem několik zásahů a nikdy se z toho už pořádně nezotavil. Nebyl jsem si jistý, co dál dělat, tak jsem zašel za známým, aby mi píchl. Ten chlápek vytáhl dva balíčky s koksem a dal mi je do ruky – začni prodávat, to je vše, co můžeš dělat – řekl mi," vzpomíná Tío. „Přepadávat banky bylo lukrativní, ale prodávat drogy je míň nebezpečná cesta."

Bylo to těsně po 9 hodině ranní a my jsme seděli v malém apartmá v jednom z činžáků, které mexická vláda vybudovala v hlavním městě po zemětřesení v roce 1985. Na špinavém stole ležela igelitka plná malých bílých sáčků a nějaký peníze. El Tío je sebral a odnesl do ložnice. Bylo to těsně poté, co se mi podařilo kokain a věci okolo vyfotit – jak přišel, řekl mi, abych s tím focením přibrzdil.

„Bankovní loupeže ti dodají pořádný adrenalin, chlape. Na to musíš mít čistou hlavu. Lupiči nejsou nikdy na drogách – i když, možná ti co kradou po nocích. Abys takovou loupež dotáhl do konce, potřebuješ strategii. Musíš mít vysledované policejní hlídky a spočítané, jak dlouho jim bude trvat, než se do banky dostanou a jaký přístup budeš mít do okýnka k pokladníkům," pokračuje.

„Za mých časů všechno, co jsi potřeboval k tomu, abys udělal banku, je tým čtyř lidí. Jeden šel pro manažera, jeden hlídal pokladníky, třetí zákazníky a poslední držel venku stráže. Stráže je vždycky třeba udržet mimo," říká. „Policie a ochranka ti dokonce pomůže, když jim zaplatíš. Opustí svoje auto, svůj odznak a klidně i svoji zbraň, prostě tu práci přenechají na ty, co by se měli dívat. Největší částku, kterou jsem vybral, bylo asi 600 milionů dolarů. Rozdělili jsme si to mezi sedmi."

Když jsem se zeptal, jestli někdy zvažoval žít život bez zločinu, rozesmál se a zatřásl hlavou. „Jasně že ne. Proč bych to dělal? Svojí první loupeží jsem si vydělal 10 milionů. Ten adrenalin, když dáváš svůj život v sázku, ti dá tak moc, že už chceš jen víc a víc. Pokud se přátelíš s kriminálníky, je to proto, že i ty chceš páchat zločiny. Když tě zavřou do vězení, každý se tě ptá, proč jsi to udělal – a pokud jsi upřímný, řekneš, že to byla žárlivost. Vidíš, jak jednoduše lidi vydělávají své peníze, a přemýšlíš: Proč ne já? Takhle začíná každý – závidíš boty, šperky, auta, ženy. Víš, že tě jednou zabijí, ale každopádně budeš do té doby opravdu žít."

„Od patnácti jsem se živil sám díky malým krádežím. Chodil jsem na párty, mohl si dovolit kupovat vlastní oblečení. A tohle jsem už dobře znal," říká, ukazujíc na kokain, ležící na stole. (Během rozhovoru si párkrát šňupl.) „Ale byl to luxus."

„Když sis chtěl před lety koupit trávu, musel jsi do hispánských čtvrtí. Dostat do ruky jointa nebylo jen tak, protože jsi předtím musel projít dost drsnýma čtvrtěma, abys ho dostal. A pokud tě dealeři neznají, tak tě vyhodí. Stejně tak je tomu i dnes v Tepitu – pokud tě dealer nezná, máš smůlu. Prodávat kokain ale nebylo tolik nebezpečné, protože je to záležitost vyšší společnosti. Koupíš to v krásném a klidném sousedství jménem Cuauhtémoc. Je to jen pro zlatou mládež, umělce a vyšší vrstvy. Díky Saline de Gortari a jejímu bratrovi Raúlovi ceny klesly dolů. Prostě to přinesli do Tepita a bylo. Každý se tam stal závislý kvůli nim. Od té chvíle je kokain všude," říká, odkazujíc na bývalého prezidenta Mexica, jehož celá kariéra v úřadu byla poznamenána obviněními a podezřením z korupce.

El Tíův byznys rostl a velmi rychle se stal známým. Jak říká: „Takový byznys se nedědí, takový byznys se buduje. Takhle získáš respekt." Je to ale také byznys, který ho poslal pětkrát do vězení, nejdelší trest si odpykával v letech 2008 až 2014.

„V roce 1988 jsem dostal dvouletý trest. Byl to náročný soud, ale měl jsem štěstí, nikdy jsem úplně nezaplatil za to, co jsem udělal. Padlo na mě 23 obvinění – i s vraždou. Ale já vyhrál. V tomhle byznysu nikdy nezůstaneš hladový, nebo ponechán smrti. Je to loajální kšeft, ale zároveň trpký. Pokud si před lety někdo tenhle byznys rozjel ve tvém rajónu, nechal jsi ho na pokoji. Nikdo nechtěl žádný boj. Po té, co jsem se dostal z vězení, se to změnilo. Někteří lidé mi říkali: „Tady nemůžeš být, to je moje území. Zaplatil jsem si za to." Jeden dealer se mě i pokusil zabít. Prostě jsem mu řekl, že nechci válčit, že chci jen v klidu prodávat. Co měl za problém? Byl jsem tu před ním, jen jsem si odskočil na prázdniny."

El Tío má dnes 57 let a brzy bude muset svůj kšeft opustit. Je to snědý muž s kudrnatými vlasy, má asi 170 cm a váží asi 70 kg. Když jsem dorazil, zrovna vstával z postele a měl na sobě modré tepláky, bílé tričko a sandále. Vypadal pokorně a vždy ztišil svůj hlas, když mluvil o tématech smrti, strachu nebo členech rodiny. Z jiných úhlů pohledu vypadal jako čestný a moudrý muž.

„Už nejsem tolik silný, jako jsem býval. Od určité chvíle to jde prostě z kopce. Věk tě donutí odejít do důchodu. Zbývá mi tak čtyři až pět let."

Můžu se jen domýšlet, jak si drogový dealer, který odejde důchodu, vydělává na živobytí. „Ve vězení jsem se naučil pár věcí. Možná se stanu právníkem. Bylo to to, co jsem chtěl dělat, než jsem vstoupil do světa zločinu. Už jsem pracoval v jedné advokátní kanceláři – tam jsem se naučil hodně o právu a o tom, jak se sám obhájit. A pak je tu otázka etiky, protože i jako kriminálník se musíš řídit určitou etikou, musíš umět respektovat sám sebe a ostatní.

„A jak se ti v noci spí?" ptám se.

„Klidně. Už jsem prostě takový. Jsem příliš starý na to, abych něčeho litoval. Moje žena mě minulý rok opustila, nezvládala už dál můj životní styl. Ale bylo to právě ve vězení, kde jsem se naučil vítat změny. O tom snad život je, ne? Jeden den ale přijde někdo a prostě mě zastřelí nějaký Sicario (španělsky nájemný vrah) . A lidé řeknou: „Neměl s nikým problémy a stejně ho zabili." Ale abych byl upřímný, za svůj život jsem pravděpodobně ublížil spoustě lidí.