Jak nakreslit smutek a tmu

Když si člověk představí stáj, většinou stojí někde na vesnici jako takovej malej ráj, u louky, výběhy má dlouhé a široké, koně silné, hbité a bystrozraké. Pak ale projíždíte po dálnici, kde se kousek od vašich kol plahočí v bahně zdeptané pozůstatky omezeného života domácích hřebců, zatímco vy ujíždíte ve svém voze/na motorce/na kole svobodně dál (skoro) jak se vám zlíbí. Koně zkrátka vyvolávají výrazné emoce.

Možná si vzpomenete na srdceryvnou, španělskými kytarovými tóny podkreslenou svižnou baladu o zdánlivě beznadějné záchraně koní. O koňském pláči, ohni a zmaru. Není to hymna ochránců zvířat, jsou to Kameloti. Každému při pohledu na běžící koně běhá mráz po zádech jiným způsobem – Neshodí mě? Přeskočí tu překážku? Vyhraje závod? Přežije válku?

U ilustrací Štěpána Brože běhá (minimálně) dvojnásob, i když koně zrovna úplně neběží – stejně by se chtělo skoro tisíckrát křičet. Drsná ilusivní realita textu písničky v souvislosti s reálným osudem koní, i bez požárů už tak dost melancholickým.A k celkovému "dokreslení" této atmosféry poslouží i samotný klip k písničce, dle kterého se z koňů nejspíš nakonec vyrobila jaderná energie. Podobně jako v britském seriálu Skins, kde se ukazuje jako nejpřínosnější exkurze pro středoškoláky výjezd do ruské výrobny koňského lepidla. Jakmile se někde objeví kůň, má vždycky aspoň zlomenou nohu, když už nic jinýho.

Co bylo první, koně nebo nápad kreslit koně?

Co je krásnější, čistější a smutnější než koňské oči? No a když je za nimi dálnice…

Posloucháš Kameloty?

Neposlouchám, ale mám rád tyhlety radiožurnálový český songy. Rádi si je s kamarádama zpíváme, je v tom asi i trochu nostalgie.

Jakej je tvůj vztah ke koním?

Koně v takový ideální rovině mám opravdu rád, mocný, silný. Bohužel ty reálný moc nemusím, s celým tím prostředím okolo nich. Je to z osobní zkušenosti.

Co ti provedli?

Když jsem byl menší, nějaké jsme měli, takže jsem s nimi často přicházel do kontaktu. Nějak mě to tehdy vůbec nebralo, ani nevím proč. Možná jsem nezvládal tu silnou koncentraci zemitých lidí.

Pojí se tahle reportážní studie s nějakým příběhem daný lokace, teda kromě toho bezčasýho vztahu koně-dálnice? Kde se takový kontrast vlastně nachází?

Tyhle kontrasty mě všeobecně hodně zajímají, neustále je okolo sebe pozoruju a nechávám se dojmout. Dají se najít v podstatě všude. Nedávno jsem byl v Mostu a tam ta koncentrace byla extrémní.

V jakým prostředí se ti kreslí/maluje/tvoří nejlépe?

Rád pracuju doma.

Kde se vzal tvůj originální temnej "mlžnej" styl/technika (nebo jak to nazvat)? Říkáš tomu nějak?

Dlouho jsem měl představu, jak by moje věci měly vypadat, ale nevěděl jsem, jak na to. Chtěl jsem umět nakreslit tmu, viděl jsem, jak to Martin Lacko (pozn.red.: spolužák) dělá v počítači, tak jsem začal zkoušet, co se dá ve photoshopu udělat a tak. Tohle je první způsob, který mi přišlo, že funguje. Od tý doby se to pokouším nějak variovat, ale cítím, že potřeba jít ještě dál a zkoušet i jiný způsoby.

Máš nějaký vizuální vzory nebo oblíbenýho umělce hodnýho obdivu?

Určitě je spousta věcí a lidí, co mě baví. Mám rád pozdně středověké umění, symbolismus, Severní Čechy, new wave, nonstopovou typografii, Petra Muka, Richarda Serru, SunnO))) prostě velké věci, co duní.

Dobrovolný text k tvojí reportáži má dost specifickou kombinovanou formu. Jak vznikal?

Přišlo nám s Terezií, že ta písnička dobře doplňuje celou atmosféru, kterou to mělo mít, tak jsme to tam dali, aby to tam znělo jako podkres.

A originální text je dílem scénáristky?

Nene, to jsem napsal já. Spolu jsme text konzultovali, stejně jako celý koncept.

Máš už představu o tom, co chceš tvořit dál?

Chtěl bych umět malovat, dělat komiksy, rozvíjet dál to, co mám načatý a zvládnout ty techniky natolik abych dokázal přesně vyjádřit to, co chci… aby to mělo nějaký smysl.