Aby bylo všem jasno už od začátku: jsem muzikant absolutně úchylnej na období 70. let. Takže když jsem se dozvěděl, že Martin Scorsese a Mick Jagger ze Stounů dělají pro HBO seriál s názvem Vinyl, byl jsem strašně natěšenej a zároveň jsem se bál, aby mi to moje plachý iluze o daný době nezničilo. Sice jsem ji nezažil, ale mám přece nějaký ideály. A znáte to, mladejm lidem, a muzikantům obzvlášť, by nikdo nic brát neměl. Hlavně a především ty ideály teda.

Dneska už si na to můžete přečíst i recenzi třeba od Mirky Spáčilový. Dala tomu na iDnesu 85 procent, což podle mě znamená, že na projekci vydržela zhruba reklamy před promítáním. Ale já, jakožto asi jediná zasvěcená a k rokenrolu relevantní osoba současnosti, jsem na předpremiéře pilotního dílu v rámci projektu Prime Time Kino viděl věci trochu jinak.

Sorry že to píšu až teď, ale včera jsem se teprve vrátil z pátečního promítání a dneska dopoledne jsem měl zkoušku s kapelou.

Já si původně myslel a doufal, že jo. Takže mě to samozřejmě zarazilo. Ale asi jsem si měl přečíst anotaci. Nebo jenom o větu víc než titulky článků, co seriál avizují. Pak bych asi věděl, že to bohužel nebude další Scorseseho Poslední valčík s faceliftem pro rok 2016. Prostě byla asi chyba čekat další zásadní hudebně-filmový dílo historie kinematografie.

Každopádně to Prime Time Kino bylo zadarmo dokonce i s drobným alkoholickým občerstvením (což jakožto začínající muzikant oceňuji). Jenom se stačilo zapsat na jejich mailing list, takže mi to tolik nevadilo. A když jsem postupně začal chytat, že teda spíš jde jenom o další klasické drama v dobrý tradici HBO s pár hudebníma odkazama, dal jsem tomu nakonec i šanci.

Ale…

V úvodní scéně si hlavní postava Richie Finestra (což má asi být někdo trochu, ale ne zas moc inspirovaný legendárním manažerem Martym Thauem) kupuje čtvrt unce koksu za 280 dolarů a ještě se blbě směje, že je to moc. Když to přepočtu do jednotek, kterým rozumím, tak to je zhruba 7 gramů za 7000 korun. Což je podle mě přehnaně mírná cena i na rok 72, i kdybych započet věrnostní bonusy za dlouhodobý odběr a měnovou inflaci.

Hele, a víte, co dodá scéně, kdy Richie na svý narozeniny dojemně vzpomíná na prapočátky rokenrolu fakt na autenticitě? Když mu jeho kolegové dají v roce 1972 darem kytaru: "Gretsch. Z roku 59…", jenže to pádlo, který se skrývá v kufru je kytara, která SE V TÝ DOBĚ DOPRDELEPRÁCE NEVYRÁBĚLA. Co je ještě horší, nesekli se třeba jakože jenom o rok, dva, což by ve vás ve všech jen utvrdilo, že řeším možná zbytečnosti, protože potřebuju hledat chyby, ale oni se sekli jenomo cca 50 let…

Protože když Richie vzdá cestu do Greenwich Village kvůli zácpě a nakáže svýmu šoférovi otočit to raději domů na předměstí, uslyší najednou z vokýnka nějakou strašně hustou a ještě víc revoluční černou hudbu. V klubu, do kterýho se nedostane (nejen proto, že je bílej, ale to už by byl spoiler), se dokonce hraje na tak krutopřísný desky, že je maj DJové raději přelepený páskou (btw. nepřijde vám taky, že v 73. bylo na hip hop ještě trochu brzo?). Je mi z toho bohužel jasný, že disco a hip hop ještě v seriálu dostanou velkej prostor, a tyhle zavrženíhodný žánry nebudou tak limitovaný jenom na vtipný hlášky o ABBě. To se mi samozřejmě nelíbí, protože, ač vím, že něco takovýho existovalo, poslouchám jenom rokenrol.

Hele, já celou tu analogii s fénixem, který povstává z popela, jakože chápu, ale můžete mi někdo prosím vysvětlit, jak může tenhle seriál bejt o punkový revoluci v New York City, když je finále pilotního dílu postavený na tom, že na většinu newyorskejch proto-punkáčů i společně s celou kapelou New York Dolls spadne několikapatrovej barák, pod kterym zařvou? Jako jo, pěkně si to ten Scorsese natočil, ale jestli s druhym dílem přijdu na to, že celej tenhle seriál bude nakonec o alternativním vesmíru, ve kterym místo punku hraje prim ABBA a nějaký rýmy z ghetta, tak asi rozmlátim televizi kytarou. Tak snad taky nějakou dostanu od mámy k narozeninám.

PS: Stereogum taky přinesl info, že předlohou frontmana Kipa Stevense z fiktivní kapely Nasty Bits je punkový věrozvěst Richard Hell (Television, the Heartbreakers, Richard Hell & The Voidoids). Recenzi na Vinyl přímo od Richarda si můžete přečíst tady.

Hele, já jsem ale snad nakonec i optimista, takže věřím, že než seriál skončí, najdou jeho tvůrci perfektní rovnováhu mezi precizním zobrazením hédonismu 70. let (rozuměj slizký soft-porno) a narážkama na reálný hudební události (rozuměj ty scény, který moc nechápeš, protože se v nich mluví i o jinech kapelách, než o ABBě). A budem tak nakonec spokojený všichni. Aspoň trochu.

Hele, ale nakonec si vlastně říkám: Co víc můžu od takovýhodle seriálu chtít? Neměl já bych spíš bejt sakra rád, že tu najednou je seriál o něčem, co mám fakt nadevše rád. Tedy o hudbě a drogách? A ne o fiktivním středověkým světě plným draků a soft-porna.

Vinyl totiž vlastně konstantně a vkusně kombinuje všechny aspekty života českého muzikanta - konkrétně snění o hraní v New Yorku v zaprděný dodávce cestou na koncert do Klatov, snění o smlouvě s newyorským labelem při brouzdání po Youporn, snění o lepší kvalitě i ceně maloměstkých drog a navrch přihazuje k dobru i nějaký ty vtipy o náccích.

A takovej koktejl už mi dlouho nikdo nenabídl.

PS: Pilot seriálu, který já jsem viděl už v pátek, si můžete zdarma pustit na HBO GO.

Autor je členem nejmenované (a zatím i nepojmenované) kapely těžící z nevyčerpatelného rokenrolového a punkového odkazu 70. let. Chystá se nahrát své první album, které bude znít jako z roku 1973, ale zároveň na něm bude znát, že se doba a technologie posunuly do roku 2016, protože nemá na nahrávání do pásky.