Rozhovor - The Chancers

Ve čtvrtek se nám o pořádnej kravál ve Zkušebně postarali The Chancers, který byli i přes naše naléhání sakra hlasitý. Policajti kupodivu nepřijeli a Zkušebna překvapivě i po tomhle britsko-skotsko-českým zemětřesení stále stojí, nicméně máme na dnešek pro sichr objednanýho statika.

Potom, co tenhle ska/punkovej nářez skončil, jsme vyvzpovídali jejich ukecanýho frontmana Simona a mlčenlivýho saxofonistu Honzu.

VICE: Jak jste přišli ke svýmu jménu?

Simon: The Chancers je od slova chance (šance), znamená to, že nepromarníme žádnou šanci, že jsme ochotný riskovat. Jsme ochotný dělat věci, který se od nás nečekaj. Když jsme před jedenácti lety začínali, byli jsme parta učitelů.

To jste jako byli úplně všichni učitelé?

Simon: Všichni kromě basáka, pokud se bavíme o naší původní sestavě. Z tý jsme ale zbyli jenom já a Marco.

A co jste učili?

Simon: Angličtinu. Anglickej jazyk. To jsme ještě nebyli rude boys. Ale prostě jsme to zkusili a lidi nám dali šanci.

A jaká je teda sestava současnejch The Chancers?

Simon: Já jsem Simon z Anglie a zpívám, Marco je ze Skotska a hraje na kytaru, tady Honza je českej novinář a hraje na tenor saxofón. Na trombón hraje malej Honza, ten je nezaměstnanej, dřív studoval botaniku, ale vysral se na to. Pak je tu ještě Pavel, ten hraje na klávesy, je to taky velkej vědec, vysílá lejzrový paprsky do kosmu. Dál bubeník Vagi, basák BigB, alt saxofonista Filip a Stephen, kterej ze sebe chrlí extra vokály.

Kolik už máte vydanejch desek?

Simon: Celkem tři. První se jmenuje Rude Boy Polka, druhá Friendly Fire a třetí Calling out. Připravujem desku čtvrtou, mohla by se jmenovat třeba Dark Monks of SKA.

Prej se dost inspirujete The Clash, kdo z členů za tímhle vlivem stojí?

Simon: Tak to by byl Marco, jsou stejná generace, která hrála ještě předtím, než na svět přišel 2tone. Oni k tomuhle stylu svým způsobem směřovali. Párkrát s nima byl na pivu.

Kdo vám píše texty?

Simon: Asi 30-40% pochází z mojí ruky. Zbytek dělá Marco.

Honza: My ostatní občas taky něco přidáme.

Jakej jste měli zatím největší koncert?

Simon: Asi nejvíc narváno jsme měli během jednoho free pondělku v Roxy. Lidi se doslova nemohli hejbat. Museli jsme dokonce lidi posílat pryč.

Rvou se rude boys někdy?

Simon: Ani ne, ale jednou jsme se do rvačky dostali úplně nevinně. To jsme se procházeli po Strakonicích a těm lidem začlo najednou smrdět, že jsme prej pražáci, tak do nás začali strkat a nějak se to seběhlo. Vyvinula se z toho rvačka jak vystřižená ze salónu divokýho západu. Prostě je srala naše údajná metropolitní arogance.

Jak se vám hrálo u nás ve Zkušebně?

Simon: Dobrý to bylo. Dost jako při opravdový zkoušce.

Honza: Normálně hrajem pro stovky lidí. Tohle bylo fakt víc blízký zkoušce než koncertu, i ty prostory se podobaj naší zkušebně.

Co takhle nějakou dobrou historku na závěr?

Simon: Můžu vám říct, jak jsme byli v bordelu. To mi saxofonista Milan, co s náma dřív hrál, nechtěl věřit, že je bordel Velký Sestry na Smíchově zadarmo. Tak jsme tam vlezli, a oni mu potvrdili, že to zadarmo je. Pak jsme šli do hospody na pár piv, ale nakonec jsme si řekli, že se podíváme do dalšího bordelu. Tak jsme tam vešli a já si odskočil na záchod. No a když jsem přišel, tak byl Milan nastoupenej na pódiu, dvě kurvy se kolem něj ovíjely jak liány a on do toho hrál na saxofon.