Serem na módu! - část 2.

První část najdete tady.

1986: Paninaro

Jediný hnutí odporu pojmenovaný po sandwich baru se snažilo vyjebat s italskýma hippie a kulturní nadřazeností starší generace. Tihle kluci se nosili v americkým a italským sportovním oblečení a hráli důležitou roli v tom, aby se outdoorový značky jako Timberlands staly součástí módního průmyslu. V určitým ohledu je ranný hip-hopový oblečení 90. let jen Paninaro se širším střihem a většíma logama. A Pet Shop Boys o tom nahráli jednu z nejlepších módních písniček všech dob. Lidi vyznávající Paninari se nezajímali o politiku, prostě jen chtěli dobře vypadat a měli rádi všechno americký (sportovní oblečení, sračkoidní pop music, beznadějný vysedávání v barech u sandwichů a hamburgerů).

Serem na evropský komunisty!

1990: Buďte jako Amišové

Na začátku 90. let zažila populace Amišů v Americe prudký nárůst. Pravděpodobně to má co do činění s tím, že se jedný rodině narodí průměrně 6,8 dětí. Amišové se odmítají přizpůsobit moderním zvykům a proto žijou velmi prostý (rozuměj nudný) životy a oblíkají se do extrémně jednoduchých oděvů, aby na sebe náhodou nestrhli nějakou pozornost. Není divu, že mají tolik dětí, když vlastně nemají na práci nic jinýho než souložit.

Serem na moderní život!

Hrubý 90ky: Ukažte svou prdel

Někdy v průběhu 90. let začaly být mezi hip-hopery a skatery v módě volný džíny. Spousta lidí jim za to nadávala, protože tuhle vizáž zpopularizovali ve vězeních, kde se nesměly nosit pásky, ale kalhoty se v tomhle období obecně dělaly o něco širší. V roce 1996 uvedl Alexander McQueen "bumsters". Nevím, jestli je vystavování zadnice nutné považovat za "pohrdání státem", ale na spoustě míst se snažili tenhle styl vymýtit nějakým tím zákonem. Mojí matku to každopádně pěkně štvalo. Jak říká Will Smith: Rodiče tomu prostě nerozumí.

Serem na ty, kdo nevypadají jako pořádní píchači aneb utíkej, pokud vypadáš jako gay.

**Polovina *90. let: Jizvy a sebetrýzeň***

Od tý doby, co si Richie Manic vyryl nápis "4 real" na svou paži, pár divnejch lidí si začalo myslet, že by to mohlo cool. Všichni ti super emotivní teenageři na mý střední škole v roce 1998 strávili nějaký ten čas o samotě ve svých koupelnách, přemýšleli o zásadních otázkách života a poslouchali Elliotta Smitha, když si dělali jizvy. I když se samozřejmě nedostali až tak hluboko, svý jizvy si zakrývali náramkama a přitom si pobrukovali něco ve stylu: "Pokusil jsem se o stupidní způsob jak zamaskovat svý jizvy, ale ne doopravdy, protože vám všem chci ukázat svou bolest".

Serem na ty, kteří předstíraj, že je všechno v pohodě.

2000: Kefíja

Pamatujete si na ty palestinský šátky, který všichni nosili na přelomu milénia? Kromě toho, že to byl čerstvý módní trend, byly tyhle šátky (správně nazývané kefíja) vyjádřením podpory palestinskému lidu proti izraelské okupaci. Naneštěstí 99% z těch lidí, co je nosilo (bezradní hipsteři potulující se po východním Londýně), vůbec nevědělo o politickým potenciálu, který nošení kefíji představovalo.

Serem na Izrael. Nebo na bezradní oběti módy. Serem na ty, kteří se zajímají o podrobnosti palestinskýho povstání.

Okolo roku 2000: Ganguro holky

Ganguro je trend, který začal mezi mladýma holkama v Japonsku na začátku 90. let, ale dosáhla svého vrcholu kolem roku 2000. Ganguro holky vypadají jako černobílá kreslená verze kalifornských plážových běhen s dlouhými nehty, který jsou pokrytý neonovýma nálepkama. Jsou proslavený tím, že používají černou barvu a permanentní fixy a oblíkají si děrovaný nadkolenky, který zvýrazňujou jejich kůži. Vypadá to možná trošku hloupě a dětsky, ale některý holky, který se pro tenhle styl rozhodly, se vyhýbají určitým částem Japonska, protože ztělesňujou naprostý opak tradičního japonskýho pohledu na krásu.

Serem na zemi, kde lidem s tetováním nedovolí plavat na veřejným místech.

2000 a později: Barevné revoluce

Barevná revoluce byla způsobem nenásilnýho protestu, který se konal v několika republikách bývalýho Sovětskýho svazu a na Balkáně, při němž si lidi oblíkali specifickou barvu jako symbol odboje proti zkorumpovaným nebo autoritářským vládám. Barevný revoluce byly úspěšný v Gruzii (2003), na Ukrajině (2004) a v Kyrgyzstánu (tam to ale bylo víc násilný). Sporný volby pokaždý následovaly hromadný protesty v ulicích, který vedly k rezignaci nebo svržení autoritářských vůdců. Hodně dobrý. Měli bychom ale zmínit i neúspěšnou revoluci v Iránu, kde se demokraticky orientovaná opozice oblíkala do zelený a tisíce lidí byly zavražděny vlastní vládou.

Serem na zfalšovaný volby!

2008: Emo Mexikáni

Obvykle se vyhýbáme nejprofláknutějším módním vlnám mezi mladýma, protože jejich styl vlastně nikoho neohrožuje. Ale víte, že pár let zpátky bylo emo mezi mladými Mexičany hodně oblíbený? Na západě je už něco takovýho skoro vyloučený, ale ve třetím světě vás to může pořád dorazit. Emo exploze způsobila permanentní násilí mezi mladými Mexičany a různý subkultury (punkeři, metalisti, rasta) onálepkovaly emaře jako sentimentální nuly, homosexulý a - překvapivě - emaře. Anti-emo hnutí propuklo v celým Mexiku a emaři byli opakovaně napadáni za svůj hudební vkus a oblečení. Bloggeři vyvolávali do světa smrt emařů. Bylo to hustý. A smutná pravda je, že emaři jsou vlastně mírumilovné typy, což znamená, že do sebe raději nechají šít, než aby se tomu bránili a jejich pasivita pak ještě víc sere jejich odpůrce. Chudáci (jo, myslím to vážně)!

Serem na mexický mača!