Robert Wilson na Nové scéně: O čem sní mimina

Včera na Nové scéně přednášel Robert Wilson. Chlápek, který v Americe v šedesátejch letech adoptoval malýho, hluchýho černocha a udělal s ním sedmihodinovou divadelní hru. Chlápek, kterej pak udělal dvacetičtyřhodinovou hru s malým autistou. Chlápek, kterej udělal v Izraeli sedmidenní non-stop divadelní hru na sedmi kopcích, přičemž ten nejvyšší nechal armádou pomalovat na bílo, na jeho vrcholu vybudoval obří maketu dinosaura, kterou pak za pění autistickýho chorálu pětiset vojáků nechal rozmetat dynamitem. Proč? Protože takhle mu to nakreslil jeden malej kluk na pohlednici.

Robert Wilson je chlápek, kterej nevěřil, že retardovaní lidi jsou blbí a podařilo se mu dekódovat jejich řeč do té míry, že z ní vyplynul dokonale jasný, geometricky čistý kód. Robert Wilson ani v 69 letech nemá problém na jevišti zdlouhavě a doslova citovat monology a písně duševně postižených, které slyšel před čtyřiceti lety.

Robert Wilson má spoustu dobrých nápadů a plně respektuje fantazii ostatních: dětí, dělníků, právníků, nezaměstnaných, retardovaných. Dodnes lituje, že nemůže splnit sen svého chráněnce a nechat na jevišti naráz účinkovat osmdesát nahých těhotných žen, které musel nahradit osmdesáti lidskými pštrosy.

Když se jednou ptal na zdraví své babičky, postěžovala si mu: "Víš Bobe (všichni mu říkají Bobe), bez těch svých prášků bych zemřela. Mám jeden velký modrý na tlak, duhý průhledný na cukrovku a dalších šest nebo sedm, kdybych si je každý den nevzala, tak zkolabuji." A tak babičku přivezl do Německa a dal ji hlavní roli ve hře Dopis od královny Viktorie, kde babička v královských, viktoriánských šatech a s černýma brýlema na očích (kvůli reflektorům) vykládala svoji repliku: "Bez těch svých prášků bych zemřela, mám jeden modrý na tlak…"

Wilsonovy hry jsou dost pomalé. Než přeleze želva z jedné strany jeviště na druhou, trvá to půl hodiny. Než si herečka nalije mléko a dá napít svým dvěma dětem, trvá to hodinu. Wikipedie o Wilsonovi píše jako o nejavantgardnějším divadelním umělci na světě. Sám říká, že jeho největším snem na stará kolena, je dozvědět se, o čem sní mimina. Robert Wilson radí: "Nechoďte do školy, učte se věci tím, že je děláte."