Jo, kamarádi, je to v prdeli. Ronnie James Dio nám to v neděli zabalil. Takže paroháče k nebi a volume doprava. Jo, a taky si potom můžete přečíst tenhle článek, co pro nás sám Ronnie před pár lety napsal. Já si jdu dát zatim někam panáka na jeho památku. Metal, pyčo! Metaaaaaaaaaaaaaaaaal!Mám za sebou dlouhou a rozmanitou kariéru muzikanta, zpíval jsem ve skvělejch rockovejch kapelách jako Rainbow a Dio. Ale musím říct, že nejlepší zkušenosti mám z doby, kdy jsem nahradil Ozzyho Osbourna a stal se zpěvákem Black Sabbath.Já osobně mám ten pocit, že Black Sabbath v době, kdy jsem se k nim přidal, docházel dech. Jejich poslední úspěšná deska už byla pár let pasé a Ozzyho problémy začínaly vyplouvat na povrch. Ozzy mě za to nesnášel, ale já se nikdy nesnažil mu ukrást práci. Plánoval jsem nahrát písničku s Tonym Iommi pěknejch pár měsíců před Ozzyho odchodem z kapely.Těsně předtím, než jsem s kapelou začal hrát, jsem se setkal s Tonym. 'Můžu ti něco zahrát?', řekl mi a zahrál mi pár rifů. 'Dej mi pár minut,' odpověděl jsem a dal dohromady kus textu. Vzniknul z toho song 'Children of the Sea'.Než jsem se z toho stihnul vzpamatovat, Tony mi řekl: 'Ronnie, už nechci hrát s Ozzym, chci hrát s tebou.'Pak jsme dali dohromady klasickou desku Heaven and Hell, která kapelu vrátila zpátky na výsluní po komerční i umělecký stránce.Díky tomu si Ozzy samozřejmě začal myslet, že jsem malej parchant, chvíli na to z kapely odešel Geezer. Řešil tehdy osobní problémy. Všichni tihle lidi jsou zvláští, ale Geezer byl opravdu nešťastnej, Ozzyho odchod ho dost traumatizoval.Svůj první koncert jsme hráli na stadionu s 102 000 lidma, musím říct, že se nám to šlo fakt dobře. Samozřejmě tam bylo pár lidí oddanejch Ozzymu, který mi ukázali prostředníček, ale nijak se mě to nedotklo. I když mám lepší hlas než Ozzy, on je pořád hudební ikona.Po nějaký době Bill Ward odešel z kapely, zrovna v ten den, kdy jsme měli hrát v Denveru. Řekl, že už nemůže lítat letadlem. Teď, po 26 personálních obměnách, jsou Black Sabbath slavnější a úspěšnější než kdy jindy.Pravda je, že jim vůbec nezávidím. Když kolem mě projede Ferrari, nemám myšlenky typu 'doufám, že ten to ten parchant naboří do stromu a chcípne.' Spíš si myslím, no pěkný, taky bych chtěl někdy mít takový auto.
Reklama