Hitler je jedna z největších knižních celebrit. Proč? Vysvětlíme… foto viaJako zaměstnanec ve větším knihkupectví pravděpodobně nejčastěji uslyšíte tyto tři otázky:1) „Vy jste vodsaď?“2) „U vás to zaplatím?“3) „Co děláte s knížkama, který neprodáte?“První otázku jsem chtěl kdysi sfouknout tím, že si nechám na tričko natisknout: „Ano, jsem vodsaď,“ (a na zadní stranu: „Díky, že jste dali mému životu smysl.“) Neprošlo to.
Reklama
Druhou otázkou si hlavu lámu dodnes. Napadlo vás někdy v Tescu vzít do ruky pomeranč a jít se zeptat securiťáka, kolik to dělá? Proč lidi v knihkupectví napadá, že se platí u kohokoli? Kdysi mě zastavila Miroslava Němcová a rvala mi do ruky dvě kila. Člověk by řekl, že někdo, kdo má pár titulů, bude vědět, kde se platí. Musel jsem ji tehdy usměrnit na pokladnu. Bylo to, odhadem, 245 centimetrů daleko. Nedokázala to pochopit. Ano, jdeme s dobou a k placení používáme nadčasové, magické pultíky zvané pokladna. True story.Třetí otázku pak lidi pokládají se zvláštním pohledem v očích. Čekají, že asi jim řeknu něco jako: „Spálíme je. Darujeme je postiženým. Zmizí. Automaticky se samy teleportují do galaxie Neprodaných knih.”Ve skutečnosti je pošleme zpátky nakladateli. Je to takhle jednoduché. Přijdou nám knihy, několik jich neprodáme, zbytek pošleme zpět. Nakladatel je vezme, pošle je jinam, tam je taky neprodají, pošlou je zpátky jemu. Tento princip funguje donekonečna, dokud si i ten poslední výtisk Svatby na bitevním poli za devět korun toho zákazníka nenajde. A věřte mi, že jak se říká, že na každou ženu čeká ženich, tak stejně tak každý, byť sebevíc bizarní kus nakonec skončí v rukou nějakého blázna. Poslední výtisk Svatby na bitevním poli jsem ostatně koupil já. Hráli jsme s ní baseball. Týká se to třeba i útlé knížky jménem Atlasu trusu. Přiznávám, to jsem byl taky já.Někdy se stávají i bizarnější věci. Vysvětlím.
A co nás zajímá? Plus minus to, co večer vidíte v televizi. Vraždy, mrdání, upíři (aka Televizní zprávy, Vyvolení, půlnoční horor). Průměrný český čtenář by byl podle mě nejspokojenější, kdyby se každý ráno probudil v rakvi, odpoledne si zaprcal a večer někoho zabil. Otázkou zůstává, co je příčina a co výsledek. Jsme národ otupělý komunismem, marně se probíjející k náročnější literatuře? Jsme součástí masové celosvětového trendu (s několikaletým skluzem) bez vlastní přidané hodnoty? Jsme čtenáři braku, protože cestou v metru nechceme přemýšlet? Je český čtenář idiot?A jak funguje knižní trh? Stejně jako hudební, filmový a jakýkoliv jiný. Reaguje na to, co chce čtenář a čtenář chce brak. Brak v jakékoliv formě. Brak barevný s nálepkou bestseller. To je důvod, proč máme tisíce kousků Pawlovské.Není to moje chyba. Samozřejmě za to může Zeman.* PS: Nechci házet všechny zákazníky do jednoho pytle. I Češi pořád kupují klasiky, náročnou literaturu a kvalitní současnou beletrii. Díky bože za to. Je jich ale střípek. Tak malý, že by nad tím Ruda z Ostravy radostí složil další song.Sheresky má knížek plnou hlavu, ale po většinu dní i ruce. Pracuje v knihkupectví, kde postupně přichází o iluze o inteligentních čtenářích. O bizarních zákoutí literatury pro nás píše pravidelně.Více knížek na VICE:Chtěl jsem si založit vlastní nakladatelstvíDoby, kdy autoři kuchařek znali rozdíl mezi moukou a vajíčkem, jsou pryčAno, Rudiš vydal novou knížku
