Je Libanon na pokraji občanské války?

Před dvanácti lety Hizballáh osvobodil většinu jižního Libanonu od izraelských okupantů, Tahle událost by měla být označená jako nová kapitola míru v zemi, jakkoli to od roku 2000 nebylo jednoduchý.

Některý věci v Libanonu jsou jistý jako smrt a daně. Jídlo bude vždycky levný a vydatný, postoje zaostávají dvacet let za zbytkem světa a fanatický násilí vystrčí svoje hnusný rohy každý tři roky. Jako ve Stodolní, nevadí kolikrát prší, stejně nemůžeš umejt ten smrad chcanek a krve, kterej visí ve vzduchu.
Ačkoli libanonská občanská válka oficiálně skončila, zůstává tu velmi roztříštěná země. S různými frakcemi sunnitů, ši´itů, křesťanů a druze, které se snaží získat moc v dané oblasti, nebude dlouho trvat a mladý lidi se začnou střílet navzájem na ulicích jako v brutální verzi The Wanderers, ale s horším dechem a více vousy.

Tentokrát problém přišel zvenčí, přes hranici se sousední Syrií. Boje mezi režimními silami Bashara Assada a Svobodné syrské armádě rebelů, byly na spadnutí, a teď, když konflikt konečně začal, přhnal se do Libanonu. Syrský režim vysíral Lebanon po desetiletí, využíval zemi jako místní hradbu v jeho politické hře, kdy prosazoval politickou převahu v regionu.

Minulý týden byl postřelen anti-assadský duchovní Sheikh Ahmed Abdul-Wahid a jeho bodyguard libanonskou armádou na vojenském checkpointu v severním Libanonu. Tahle smrt způsobila v celém reionu vlnu šoku, s vážnými dopady na vedení armády a politické špičky.

Tisíce lidí dorazily na Abdul-Wahidův pohřeb a stará syrská vlajka, ta, která se používala předtím, než přišla k vládě strana Ba´ath a změnila to, byla vidět všude. Libanonské vlajky nebyly na dohled, což dokazovalo jak propletené jsou politické postoje lidí v těhle dvou zemích.

Abdul-Wahid je jenom poslední jméno v dlouhym seznamu politických atentátů, který se staly v Libanonu v posledních pár letech, nejvýznamnější z nich byl bombový atentát na premiéra a hlavu Hnutí budoucnosti Rafika Al Haririho, který byl zavražděn v autě v roce 2005. Od smrti Abdula-Wahida viděl Libanon tunu přestřelek mezi pro a proti assadskými frakcemi, které měly za následek smrt několika civilistů. Prodloužený bitky na ulici v Beirutu ve čtvrti Tareek Al Jadideh byly iniciovaný lídrem pro-Assadský "Současný arabský strany" Shaker al-Berjawim. Potom, co příznivci Berjawiho založili požár na míromiluvné anti-assadské demonstraci - který skončil smrtí dvou mužů - anti-assadské Sunni gangy mladých se vzbouřily a musela být přivolaná armáda, aby odsunula Berjawiho z oblasti. Co je jasný je, že Západ ustoupil, anti-assadský Hnutí budoucnosti bojuje, aby udrželo pořádek mezi jeho příznivcema. Hodně z nich násilně reaguje na to, co vnímaj jako syrský hrozby proti jejich nezávislosti. Riziko totální občanský války je opět na obzoru a zbytek světa na to přesměroval pozornost.

Abych zjistil víc, mluvil jsem s doktorkou Khatoun Haidar, poradkyní Institutu pokrokových žen a kampaně "Zapal svíčku", která podporuje libanonský rodiny, na které má válka dopad. Doktorka Haidar je aktivistka hluboce zainteresovaná v různých hnutích po celou libanonskou občanskou válku. Je jedna s libanonských nepřednějších autorit na poli komunitní angažovanosti, výzkumu a vývoje a genderové rovnosti. VICE: Jaký je váš pohled na smrt Sheikha Ahmeda Abdul-Wahida?
Dr. Haidar: Způsob jeho smrti je pro tuto zemi opravdovou tragedií. Byl na cestě k tomu, aby připomněl událostí v Beirutu v roce 2008, kdy Hizbollah přišel do města a zapálil kanceláře Budoucí TV stanice a utlačoval obyvatelstvo. Sheikh nebyl salafista nebo džihádista, byl jenom muslimský duchovní, který velmi aktivně podporoval syrské uprchlíky, kteří utekli do Libanonu. Jeho zastřelení je výsledek dlouhé kampaně libanonské armády, která se snaží zastrašit ty, kteří podporují syrské uprchlíky. Bylo by velmi nebezpečné pro libanonskou armádu, kdyby  dál takhle operovala. Kdo je zodpovědný za současný výbuch násilí v ulicích Beirutu a Tripolisu? Nevidím spory mezi různými frakcemi. Spory jsou výsledkem pro-assadských frakcí, které provokují sunnijské obyvatelstvo v Libanonu. Sunnité byli převážně drženi v šachu umírněným Hnutím budoucnosti vzdor letům provokace, a teď je jasné, že se situace vymyká kontrole. Lidi jsou naštvaný a začínají hledat vedení, které je bude bránit. Jak moc je násilí způsobeno zapojením Sýrie? Když se podíváte pod povrch, je jasné, že Sýrie se snaží o oddělení od Libanonu. Assad vyhrožoval v médiích, že udělá spoušť v regionu a v Evropě, jestli jeho režim padne. Co drží věci na uzdě je to, že iránské frakce nepodporují syrské síly. Hizballáh se bojí, že kdyby doopravdy začala svatá válka, nedokázali by zastavit sunnijskou vlnu. Nesmíme zapomínat, že sunnité jsou stále většina v Libanonu a že hodně shiů se odklání od Hizballáhu a "Syrské jaro" se stává strašným, krvavým jarem. Jak do tohohle konfliktu zapadají ši´itské a křesťanské frakce? Ši´itská populace se velmi bojí co bude dál. Cítí, že nevraživost, kterou podpořila zlost a fanatismus Hizballáhu a jeho křesťanský spojenec (bývalý libanonský armádní velitel a politický lídr) Michel Aoun. Hizballáh se snaží držet se zpátky od hoořícího ohně sunijské nespokojenosti. Jsou si míň jistý užitečností syrské strategie v Libanonu, ale nakonec jsou stejně vázáni na iránské pozice. Nemůžou přežít bez iránské podpory. Křesťanská populace je vystrašená a rozpolcená. Prosyrská pozice, kterou zaujal Maronite Patriarch vyvedla z míry populaci. V zásadě je obyvatelstvo proti assadské. Ale bojí se islámského trendu, že přichází "Arabské jaro". Na pozadí Aoun ztrácí podporu. Jeho naprostá zavázanost Assadu a jeho akce v Sýrii ho stály mnoho. Nějací jeho přívrženci ještě věří, že jeho dohoda s Hizballáhem zabraňuje Íránu, aby vyhnal křesťany z Libanonu.

Konflikt je vlastně spíš politický než náboženský. Proto ho hodně lidí na Západě nechápe. Myslíte, že se situace zhoršuje? Jaká jsou možná východiska? Situace se může zhoršovat. Evropa a USA se dlouho podbízejí syrskému režimu. Naneštěstí tohle způsobilo, že se Assad cítí silný a schopný to dělat po svém jenom tím, že vyhrožuje neklidem v regionu. Dnes jsme svědky toho samého postoje. Je hrozná ostuda, že pozorovatelé sledují reálné zločiny proti lidskosti, zotročování děti, celé rodiny vyvražděné assadským režimem a nic nedělají. Navíc všude slyšíme o Al-kaidě, jako o "strašákovi".Tenhle postoj byl jenom posílen džihádistickými teroristy na Středním Západě. Umírněný islám, který vznikl během Arabského jara přitáhl arabskou populaci. Je hrozně smutné, že hloupost a neschopnost takzvané mezinárodní komunity bude časem živen odporem a pocitem beznaděje, který dává živnou půdu extremismu.