Balifornia dokumentuje místní komunitu přezdívanou jako ,,bazénová společnost", protože právě prázdný bazén je epicentrem každodenní zábavy skejťáků. Do skate klubu jsem se dostala díky slovenským malířům, kteří zrovna vystavovali v Canggu na Bali, na místě, kde jsem pobývala. Poprosili mě, zda bych jim nenafotila vernisáže a dílo. Výstava byla v galerii klubu Pretty Poison, kde jsem celý dokumentární projekt během měsíce a půl nafotila.
Reklama
Na vernisáž jsem přijela o několik hodin pozdě, protože na Bali jsou nonstop dopravní zácpy a já jela z jihu ostrova. Když jsem se konečně na vernisáž dostala v půl jedenácté v noci, atmosféra v Pretty Poison byla v plném proudu. Fakt mě to dostalo, protože jakmile překročíte práh klubu Pretty Poison, ocitnete se jak ve filmu ze 70. let. Připomnělo mi to snímek Lords of Dogtown o legendárních Z-Boys ze čtvrti Dogbowlhood v kalifornské Venice, kde zkombinovali surfování a skateboarding. Tihle kluci začali skejtovat v prázdných bazénech, a tím položili základy dnešních extrémních sportů a vytvořili kultovní životní styl, který se stal postupem času světovým fenoménem.
V našem století se dostal na druhý konec světa, na Bali, díky skvělé Australance Maree Sujete, která je majitelkou tohoto klubu. Skate-jamy, tatéři na gaučích, hard-rockové kapely, pivo, cigarety, umělci ze všech koutů světa a zajímavé tváře, které nepotkáte nikde jinde než na tomto exotickém ostrově. Nezáleží na tom, jestli jste černý, nebo bílí, muslim, nebo hinduista, ke společnosti se může připojit kdokoliv.
V té chvíli jsem se rozhodla, že budu do Pretty Poison chodit fotit pravidelně, i přestože jsem nevěděla nic o skejtování. Seznámila jsem se se skejťáky, kteří mi vždy dali vědět, kdy tam bude pořádný skejt-džem, a už si mě vždycky všichni pamatovali, že fotím. Protože jsem netušila, kdy a jak skejťáci dělají různé triky, tak jsem se spíš soustředila na lidi a fotila portréty, celkovou atmosféru.
Reklama
Atmosféra v Pretty Poison byla pokaždé úžasná, lidi, mix místních Indonésanů, Evropanů a Australanů, se kterými jsem se spřátelila a setkávali jsme se i mimo Pretty Poison, když jsem zjistila, že jsou to moji sousedi. Asi nejsilnějším zážitkem bylo, když si mě jednoho dna zavolala majitelka klubu. Jeden kámoš, španělský fotograf, jí ukázal moje fotky. Řekla mi, že se jí moje fotografie fakt líbí a chtěla by je publikovat ve své knize, a potom jsme se hned dohodly na mé první sólo výstavě.
Pamatuju si, že mi říkala, že to bude „fucking amazing". A taky bylo. Fakt mě to celé potěšilo, vůbec jsem to nečekala, vždyť jsem tam fotila jen pro radost. Na výstavě mi lidé říkali, že mám „fotožurnalistický" styl focení, tak jsem se po návratu na Slovensko rozhodla tuto sérii fotografií přihlásit do soutěže Slovak Press Photo 2016, získala jsem 1. místo v kategorii každodenní život. Z výstavy v Bratislavě si dva kluci odnesli památku na celý život, protože si nechali vytetovat název výstavy „Balifornia".Dorotu Holubovou můžete sledovat na Instagramu, Facebooku, nebo rovnou navštivte její web.
