Najít s lidmi společnou řeč na jakékoli téma bývá docela oříšek – a hudba rozhodně není výjimkou. Občas se i zapřísáhlému flegmatikovi začne otevírat kudla v kapse, když se mu okolí pokusí nelítostně navážet do věcí, které má rád. Jediné štěstí, že výběr toho, co člověk poslouchá, v podstatě není nutné před nikým obhajovat, protože zákonitě vždy se najde někdo s názorem, že jste nejspíš nahluchlej blbec bez špetky vkusu. A není to vlastně ani tak o pocitu osobní urážky jako spíš o rozčilení nad tím, že ostatní neslyší všechny ty drobounké záchvěvy hudební geniality a ještě si z toho dělají srandu. Děje se to nám všem, provádíme si to navzájem, rádi a s gustem se nechceme pochopit. Žabomyší války hudebních preferencí. A může trvat zatraceně dlouho, než se člověk dokope tenhle fakt přijmout a prostě se přes něj přenést. V rámci takového přenesení dnes vynáším hudební kůži na trh v povídání o novém zjevení na české hudební scéně – Zvířeti jménem podzim.
Reklama
Zvíře jménem podzim se zrodilo zhruba před rokem v hlavě muzikanta Jakuba Königa, bývalého člena kapely Obří broskev, který se v současné době ukrývá pod maskou temného kuchaře Kittchena. Zvíře se probouzí po jeho více než dvacetiletém působení na české hudební scéně. Pomalu otevírá oči, ve kterých se zrcadlí vzpomínky na Jakubova setkání s mnoha zajímavými osobnostmi. Nejde však o unavený zrak tvora, který bilancuje, nostalgicky vzpomíná na staré dobré časy a pozvolna ukolébává svého duchovního tátu k poklidnému snění. Omyl. Zvíře je živé a jeho oči se lesknou. Horká krev. Svádí dohromady mnoho důležitých jmen naší alternativní scény, která by se za normálních okolností pravděpodobně nikdy při tvorbě jednoho jediného projektu nesetkala. Jsou to lidé, jejichž hudbu na většině rádiových stanic pravděpodobně (a bohužel) nikdy neuslyšíte, ale o to větší radost vás může potkat, narazíte-li na ně čirou náhodou na koncertě nebo při bezpředmětném nočním brouzdání zákoutími internetu.
V současné chvíli je členů Zvířete osmnáct a jmenují se: Marie Kieslowski (Kieslowski), Ondřej Mikula ( Aid Kid), Marie Puttnerová ( Jablkoň/Půljablkoň), Terezie Kovalová (Calm Season), Tomáš Neuwerth (Kittchen), Tomáš Havlen ( post-hudba), Ondřej Mataj a Veru Linhartová (27), Linda Arbanová (Aeroškola), Tereza Štětinová a Tomáš Obermajer (MANU), Ondřej Zátka (Obří broskev), Andrea Jarolímková, Matěj Vejdělek, Adam Pakosta, Michaela Verbová, Markéta Monsportová a samozřejmě Jakub König. Stejně jako lidská těla drží při životě souhra mnoha důležitých udělátek, bez kterých se neobejdeme, nerozhýbeme a nerozdýcháme, ani hudební těleso nemůže fungovat bez svých vlastních nepostradatelných komponentů. Ty dává do pohybu právě Jakub, zvířecí srdce, které by ovšem bez ostatních nemělo v tomto projektu pro koho bít a podzimní tvor by zůstal zahrabaný pod listím myšlenek na věčné časy.
Reklama
Vše naštěstí skvěle funguje, jak jsem se mohla přesvědčit při nahrávání první desky ve studiu 3bees (ještě aby nefungovalo, když studio sídlí přímo nad hospodou). O existenci kapely jsme se pozvolna dozvídali z indicií, které se začaly objevovat na internetu loni v září. Tajemné obrázky a neurčité vzkazy nakonec vyústily ve zveřejnění písně s názvem Zvíře jménem podzim, kterou letos následovala ještě skladba Neděle. Obě ve mně zanechaly silný dojem. Poetické a přesto dokonale srozumitelné. Důkaz, že jasná sdělení a všem důvěrně známá témata lze stále ještě předat novým, odlišným způsobem. Zvířecím způsobem. Trocha deprese a smutku, vše zabalené do nádherných aranží. Je zvláštní, že když člověk poprvé vstoupil do nahrávacího studia, kde právě finišují přípravy zbytku alba, očekával spíše bandu zhroucených nihilistů válejících se po sedačkách obličejem dolů. Nic takového – pravý opak. Spousta energických usměvavých lidí za pochodu vymýšlejících nové věci a trousících při tom drobky lázeňských oplatek. Nespočet dětí a lahví maté podepsaných fixkou jako cedulky bund na věšácích v mateřských školkách, teplo a slunce, pokusy o ticho a potom smích a praskání dřevěných parket, když už se nahrává.
A tak si člověk říká, jak je tohle všechno možné. Stojíme u mikrofonů, unisono hučíme na pozadí dalšího temného kousku s názvem Černá, přestože všechno kolem nás je barevné a fajn. Možná tím tedy trpí úplně všichni - vnitřními pochody a otravnými myšlenkami, které občas bez ustání hlodají a nutí nás hledat cesty, jak se jich nadobro zbavit. Jednou z nich může být i hudba nebo dokonce oživení tajemného tvora, který to celé částečně zkusí vzít na sebe a předat informaci o tom, že v divných věcech nejedeme sami, zase o kus dál. Teď už jen záleží, kde se pohybujete vy. Pokud občas vyrážíte na procházky do hlubokých lesů, ať už venku nebo ve vlastní hlavě, věřte, že v nich možná brzy narazíte na Zvíře jménem podzim. Ale jestli se ho máte bát, to vám nikdo nepoví.
