Nejlepší alba roku podle VICE

S tím jak se blížil konec roku 2009, nastala pro všechny ty důležitý editory doba, kdy si konečně mohli dát nohy na stůl a předložit vám standardní přehled toho, co se stalo. Tzn. seznam 10/20/30/50/100 nejdůležitějších událostí, věcí a jiných nesmyslů, které se staly za posledních dvanáct měsíců. Ale pokud jste se na konci roku taky probírali hudebním materiálem a četli oslavné ódy na Animal Collective, Girls a další, musela se vám z toho pěkně zatočit hlava a zřejmě se u vás objevil i jistý intenzivní pocit závratě - deja vu. Neviděli jsme už podobných žebříčků v minulosti tuny? V každém pitomém časopisu/novinách/webzinu nebo dokonce na obalu od lupínků? Neopakuje se to každý rok? Bude to tak navždy?

Pokud se oprostíte od všeho toho svinstva, nakonec zjistíte, že tohle je jediný seznam „35 nejlepších desek roku", který jste kdy potřebovali.

35. místo: Zbrusu nová grupa opilých raperů. Jejich věci jsou převážně vtipný.

34. místo: Rezervováno pro britpopovou kapelu, která přežila až do dneška a udělala jedno ze svých nejlepších alb.

33. místo: Netradiční boční projekt zpěváka z nějaký slavný formace, který spadá do škatulky šílenýho electro-popu o magických zvířátkách.

32. místo: Něco z Islandu.

31. místo: Jméno, které se objevilo na všech electro/house kompilacích vydaných v daném roce. Např. Samian Mobile Disco v roce 2007.

30. místo: Opravdu, ale opravdu autentický country blázen zpívající altem, který svý album udělal v jeskyni nacházející se v Appalačském pohoří. Taky byl na rande s Joannou Newsom.

29. místo: Návrat zatracovaných veteránů, kteří symbolizovali nevkusnost, ale úplně předčili jakákoliv očekávání a natočili album plné upřímných a hloubavých balad s mladým trendy producentem.

28. místo: Tuhle pozici má rezervovanou Bruce Springsteen, pokud v daném roce vydal desku.

27. místo: Nějaká dubstepová nahrávka, která ve skutečnosti vyšla minulý rok, ale ve spojení s ní se mluví o „zvuku budoucnosti".

26. místo: Třetí album dříve neskutečně propagované bandy, které je jednoznačným zklamáním a je tak špatné, že editorovy rozpaky v tomto případě znamenají ukázkový příklad bojácného a bolestivě pomalého odepsání skupiny jako takové. Jednoznačné odsouzení by přitom bylo o dost vhodnější.

25. místo: Zde se umístí skupina, kterou všichni tipovali na jasného výherce desky roky. Bohužel už v lednu.

24. místo: Nikdy jste o nich neslyšeli. A to se nezmění ani v budoucnu. Pokaždé, když si přečtete anotaci vydavatele, budete mít pocit, že vám údaje o téhle skupině někdo maže z hlavy.

23. místo: Hodnotná a těžko stravitelná glitchy nahrávka, kterou si poslechnete maximálně jednou. Třeba Squarepusher.
22. místo: British Sea Power.

21. místo: Věc od nějakýho multiinstrumentalisty z utlačový etnický skupiny.

20. místo: Skupina, která má dobrou reputaci a vliv. Taky pochází z geograficky specifické scény, která se tvoří právě kolem ní a je spojena s téměř mýtickými akcemi, odehrávajícími se na podobně mýtických místech. Představte si HEALTH nebo The Smell.
19. místo: Kapela, která se při psaní desky inspirovala tragickou smrtí (nehoda nebo drogy) svýho basáka. Někde se o ní píše jako o velmi „odvážné" nahrávce.

18. místo: Fever Ray.
17. místo: Sexy pop projekt vystupující pod maskou wonky-pop/nu-pop/underground pop.
16. místo: Předem připraveno pro ohromující výkon Joolse Rollanda.

15. místo: DJ, který nahrál „mash-up kompilaci startující tenhle párty rok". Samozřejmě jste ho nemohli slyšet na žádné párty, která by nebyla předem připravená zasvěcenýma lidma z médií. A taky nikdy neudělal žádnou párty hymnu, která by vás donutila k něčemu odvážnějšímu než směle špulit ústa.
14. místo: Dirty Projectors.
13. místo: Naprosto obyčejné album, kterým jsou ale všichni omámeni, protože mu dal Pitchfork známku 9.9, i když zní stejně jako každé jiné folkové album.
12. místo: Rapper čelící obvinění ze sexu s nezletilými.
11. místo: Dizzee/Chipmunk (pop-grime skulina sdílená na racionální bázi).

10. místo: Album popisované jako „zlomová fúze taneční hudby a rocku".

9. místo: Kazeta Boba Dylana, na kterou v červnu 1972 nakašlal pár hlenů, nalezená v něčím podkroví, aby pak byla důkladně zvukově vyčištěna, znova vydána a zbožštěna v nedělních novinách jako procítěná práce neuvěřitelného génia, která vás zasáhne přímo do srdce.
8-2. místo: Nahrávky, které jsou v pohodě, ale vlastně nikoho úplně nenadchly. Ale protože je ani nikdy nehaní, plavou na hranici všeobecné přijatelnosti, kdežto opravdu silné desky mají zástup věrných a vášnivých fanoušků, ale taky odpůrců, kteří je z celého srdce nenávidí.
1. místo: Coldplay (Q), Arctic Monkeys (NME), Sven Vath (Mixmag), Neil Young (Uncut), Neil Young (Mojo), Neil Young (Classic Rock), Neil Young (Dům a zahrada), lidé, kteří si transcendentálně broukají do zkreslené nahrávky se záznamem rozlévajícího se betonu (Wire).