Padlý heroinový král

Už ve svých 21 letech byl Suleyman Ergün jedním z největších dealerů heráku na světě a dobře ho znala celá feťácká i policejní komunita. Do pěti let se Turkovi Ergunovi a jeho gangu podařilo zaplavit heroinem  nejen Británii, ale i celý zbytek Evropy.

Za svou námahu dostal bývalý tovární dělník vilu plnou prachů a získal nejvyšší prestiž v podsvětí. Na vrcholu své moci byl multimilionářem jehož oblíbeným nápojem byla flaška šampaňského smíchaná s osmi gramy kokainu. Dnes je téměř na mizině, je mu 39 let a žije se svou matkou. Co se mu stalo?

Vice: Můžete mi prozradit nějaký důvěrný informace z doby, kdy jste dealoval ve velkým.

Suleyman Ergün: Nic se nevyrovná pocitu, který máte, když se v kufru vašeho auta válí 100 kg heroinu. Možná jenom to, být v jeho blízkosti - cítit ho. Jedete něco kolem 120 mil za hodinu po Francii a říkáte si: „Vím, co mám v autě." Policie zastaví vedle vás. Zbraň mám pod sedadlem. Nebudu se dvakrát rozmýšlet a zastřelím je. Riskovat. Na konci dne si pomyslím, že tohle je přesně ten důvod, proč jsem se stal drogovým dealerem. Ne prachy, ani moc, ale ten hukot.

Musel jste složit nějaký zkušební úkol, abyste se dostal do podsvětí?

V 15 jsem byl poslíček pracující v tureckém oděvnictví v severním Londýně. Vydělával jsem 70 liber týdně. V 17 jsem začal prodávat koks a E a začal jsem vydělávat 1.000 liber týdně. Pak jsem se dostal k několika kilům koksu přímo z Kolumbie a prodával jsem ho v klubech, společně s tabletami. Jen jednou se mě někdo pokusil okrást na záchodech v Camden Palace - střelil jsem ho do nohy.

Jak se típek prodávající kosk na záchodech v Camdenu stane heroinovým králem Evropy?

Já, můj někdejší nevlastní bratr Yilmaz Kaya a istanbulský babas (kmotr) jménem Vulcan, jsme vytvořili spojení s Tureckem - síť, která pašovala heroin z Afganistanu přes Turecko do Evropy. Až do začátku 90. let to sem Turci tahali po kousíčkách. Imigrant si přivezl jedno kilčo, prodal je tady, koupil si obchod na Green Lane a zabalil to. My jsme byli první, kdo začal pašovat 100kilogramové náklady.

To je tak jednoduché?

Ne, to jsou pouze zásoby. Potom musíš obejít všechny obvyklé gangstery a zločinecké rodiny v Londýně. Poslali jsme do prdele Adamsovu rodinu, protože po nás chtěli, abychom pro ně otročili. Prostě jsme se na všechny vysrali a poslali celou zásilku jednomu distributorovi do Liverpoolu, který prodal skoro všechno.

Co jsi dělal ty? Jaká byla tvoje funkce?

Já řídil předávání matroše ve Francii. Zboží bylo převáženo z Istanbulu do Paříže například v autě plným tureckých tanečnic.

O pár dní později jsem musel jet do Liverpoolu a vrátit se s černýma taškama narvanýma prachama. 140 000 liber jeden týden, 100 000 další týden, 68 000 potom, 150 000 další, a tak dále. Pak jsem to musel spočítat, nahromadit, zabalit do krabic od cereálií a poslat zpátky do Turecka za pomoci bývalého tureckého plukovníka v přestrojení za sběratele kostí. To byl náš kurýr.

Po nějaké době jsme rozjeli stejným způsobem kšefty po celé Evropě - Španělsko, Itálie, Holandsko a Německo. Všechno jsme měli dohodnuté s mafií. A najednou jsme si mohli dovolit koupit vlastní ropný tanker.

Co se pokazilo?

Jeden z našich kluků chrápal s policejní informátorkou. Celníci nás rok sledovali a bingo. Všechno šlo do hajzlu v červenci 93.

Jak jste dopadl?

Dostal jsem čtrnáct let a devět měsíců. A celý gang si mezi sebou rozdělil 123 let.

Vzal sis z toho něco?

To si kurva piš. Naučil jsem se, jak dealovat drogy ve vězení. Do dvou dnů jsem ve vězení začal vyměňovat herák a koks za karty na telefon, jídlo a tabák. V září 1995 jsem si dal poprvé heroin - z nudy a ze zvědavosti. Cítil jsem se skvěle a bylo mi příjemný teplo, jako by kolem tebe někdo dal elektrickou přikrývku. Ale nejlepší na tom bylo to, a to je důvod proč jsou stále věznice plné heroinu, že ti čas utíkal hrozně rychle. Dvacet hodin na heráku ti připadá jako dvě hodinky. Ven jsem se dostal o deset let později a nechápal jsem, jak to mohlo tak rychle uběhnout.

Jak jste dostával heroin do vězení?

Předtím, než mě zabásli, jsem měl pět kilo čistýho heroinu přímo z Turecka, zakopanýho spolu se dvěma beretama, uzíkem a brokovnicí na hřbitově Svatého Pankráce v severním Londýně. Každý týden jsem zavolal jedný holce a použil slovo „brandy", což bylo heslo pro herák. A ona šla a vykopala to, trochu namixovala a předala jiný holce, která měla přítele ve vězení. Zboží bylo zabalené v kondomu a v nylonové fólii, upravený tak, aby to vypadalo jako robertek. Strčila si to mezi nohy a šla za ním. Na návštěvě se k sobě přitulili a její přítel jí sáhnul mezi nohy, odhrnul kalhotky, vytáhnul jí to a sám si to strčil mezi půlky. Přišel ke mně do cely, dal mi 60 gramů a dalších 60 gramů si vzal pro sebe.

Dozorci na to nikdy nepřišli?

Celý svůj pobyt ve vězení jsem měl ve své složce DST (něco jako kdykoli možné prohledat). Několikrát mi dokonce rozebrali i baterky v rádiu. Ale v mojí cele nikdy zboží nenašli. Schovával jsem to do zeleniny a tak… Vydloubal jsem cibuli, nacpal do ní matroš a potom ji zahrabal. Když zvadnul stonek, prostě jsem to nacpal do jiný. Každý den jsem si bral 3 gramy. Prodával jsem půl gramu za telefonní karty a tak…  A zbytek jsem vyhulil. Někdy jsem si to musel zabalené do pásky nacpat do zadku, aby to při prohlídce nenašli.

Nemohli někdy cítit, že to tam hulíte?

Dokud neděláš žádný průsery, nevojebáváš lidi při obchodu a nerveš se, prostě dělají, že nic nevidí. Oni moc dobře vědí, že v tom jedeš, protože máš oči jak špendlíky. Ale ti, co tomu velí, to nechávají být, protož ví, že kdyby zastavili dodávky heroinu, vězni by se začali vzpouzet a vraždit a oni by to nezvládli. Abstinenční příznaky, vykopávání dveří…drogy z věznic nikdy úplně nezmizí.

Kolika skupinám jste ve vězení dodával drogy?

Asi šesti. Ony hledaly mě, protože jsem byl prachatej. Nikdy jsem nejedl vězeňský jídlo. Nosily mi saláty z Marks and Spencer. V jednom vězení mi jedna groupa přinesla 4 unce trávy, půl tašky telefonních karet, půl tašky tabáku, televizi, telefon a dvě flašky brandy každý týden, plus 500 liber týdně a stravenky na potraviny. Když nemáte prachy, nejste nic.

Hádám, že když jste se v roce 2003 dostal z vězení, s drogama jste seknul.

Ani omylem. Bylo to ještě horší. Objevil jsem crack. Svět se hrozně změnil. Nemohl jsem překročit silnici. Všechno bylo děsně rychlý.

Jaký je crack?

Skvělej. Odpálí ti to hlavu. Další čtyři roky jsem na tom promrdal půl milionu liber. Prodal jsem byt, všechny moje šperky i posledních sto táců, které jsem měl schovaný.

Kdy jste se dostal na dno?

Když mi můj spolubydlící ukradl prachy. Vzal jsem ho do kuchyně a na prkénku jsem mu useknul malíček. Pak jsem šel do koupelny a spláchl jsem ho do hajzlu.

Někdo by mohl říct, že je to přirozená spravedlnost - za to, že jste prodával heroin, jste se stal závislým.

Oko za oko. Způsobil jsem, že se tisíce a tisíce lidí staly závislými. Moje minulost mě konečně dohonila. A já začal brát víc a víc cracku a heráku, jen abych přestal myslet.

Jak jste s tím seknul?

Dvakrát jsem byl na léčení v Turecku. Na detoxu, kde tě nenechají spát. Stojí to 20 000 liber, které zaplatila moje rodina. Ale jakmile jsem se dostal zpátky do ulic Londýna, znovu jsem k tomu sklouznul. Nakonec jsem se ale zamiloval. Bylo to tak jednoduchý. Od té doby jsem se ničeho nedotkl.

Chtěl byste se znovu stát heroinovým baronem?

Ani za milion posranejch let. Nabídli mi milion liber v hotovosti, když znovu začnu. Mohl jsem hned letět do Turecka a zase se do toho ponořit. A do zítřka být znovu za vodou. Každý týden jsem dostával jednu nabídku za druhou od největších gangsterů v zemi. Ale já už nemohl. Nemůžu do toho znovu jít.

Proč ne? Bojíte se?

Jdi do prdele. Chceš přes držku?