Hele, upřímně: já nenávidim všechny tyhlety Top bůhvíco seznamy. Myslim, že na světě totiž není nic zbytečnějšího. Jenže když jsem se nedávno doslech, že Mr. Oizo natočil film o hledání nejlepšího výkřiku v dějinách filmu, rozhodl jsem se, jakožto skalní fanoušek béček a hororů, projít před shlédnutím Reality nezbytnou přípravou, kdyby mě náhodou film v kině mínil zasypat tunou post-moderních odkazů na díla dob minulých a jejich nezapomenutelnými výkřiky vytrženými z kontextu, abych pak mohl v kanclu frajeřit, co všechno ostatním tady v redakci uniklo.

Tady je tedy moje Top 10 filmovejch výkřiků, díky které budete moct třeba taky frajeřit před kamarádama. Věřte mi, sestavuju tenhle žebříček hlavně pro vás, protože já žádný kamarády nemám. Až na ty filmový teda…

Na pomyslný poslední místo dávám tenhle zvukovej efekt z Hvězdnejch válek z jedinýho důvodu: nejedná se totiž o zvuk stoprocentně lidský. Řev to ale je. A navrch podle mě pro raný Star Wars absolutně ikonickej. Pro mě například daleko důležitější než Darth Vaderovo astma.

Nezmínit Ahhhnolda a jeho říjný volání vlastního jména sloužícího pravděpodobně ku přivolání samičky by byl arci-hřích. Dlouho jsem přemýšlel k čemu Ahhhnoldův typickej zvukovej efekt přirovnat. Chtěl jsem totiž přijít na něco vtipnýho. Bohužel mi ovšem zvuk připomíná pouze takovou tu situaci, kdy zrovna žerete na záchodě extra pálivý burrito, zatímco si zároveň děláte v bříšku místo od včerejší porce Vindaloo. Zvuk v této situaci může mimochodem vycházet z kteréhokoliv tělního otvoru. Představujete si to pořádně?

Tohle je pro mě dost velká nostalgie. Jurskej park byl totiž jeden z prvních filmů, který jsem v životě viděl v kině. Nebo spíš teda moc neviděl, protože jsem se schovával pod sedačkou. Pamatuju si, že mýmu tátovi to tenkrát bylo úplně jedno. Čím víc na tuhle dobu svýho života vzpomínám, tím víc mi dochází, že mě táta vlastně hlavně bral do kina na filmy, který chtěl spíš vidět on sám. Jinak si totiž fakt nedokážu vysvětlit, proč by někdo bral svoje čerstvě šestiletý děcko na Highlandera 2. Co si budem povídat, když měl premiéru Jurskej park, bylo mi už skoro osm, ale stejně jsem z toho filmu měl dlouho v kalhotech.

Když už jsme u toho Špliberka, nejde se aspoň okrajově opřít o jeho pro žánr hororu nejzásadnější film, tedy Čelisti. Ač výkon herečky v úvodní scéně není nijak výjimečný, scéna jako celek je absolutním milníkem hororového žánru. "Zlo" v ní totiž zobrazené explicitně není, ale o jeho přítomnosti víte už od první sekundy a celý film pak natěšeně nemůžete odtrhnout oči od plátna v naději, že se konečně zhmotní. Když to navrch podtrhnete soundtrackem postaveným na stejné bázi jako nesmrtelné smyčce z Psycha, máte před sebou "trhák" jak vyšitej.

Janet Leigh se řadí mezi smetánku tzv. Scream Queens právě díky tomuhle Hitchcockově hororovýmu majstrštyku. Ač mám teda pocit, že bez hudby Bernarda Herrmanna by tahle scéna nikdy neměla tak masivní dopad na současnou kinematografii, takže se Janet o tohle místo v žebříčku vlastně víc než málo dělí s Herrmannem. Spíš jsem jí sem vlastně asi dal jenom abych mohl zmínit Herrmanna. Bernard Herrmann je bůh. Bůh NEJEN absolutního rachotu ze sprchy.

Triptych výkřiků, který bez kontextu stojí vlastně za prd po větru uzavírá Shelley Duvall v tamtý scéně z toho prima bijáku od Kubricka, kterej je víc než kultovním hororem spíš učebnicí filmařiny jako takové. Ne, že bych o tom něco věděl, ale moje holka je kameramanka a režisérka a říkala mi to. Naše společně filmové večery totiž obvykle probíhají tak, že já se zeptám na co se podíváme, ona odpoví na Osvícení, já řeknu, že na to jsme v tom lepším případě koukali včera, v tom horším jsme ho právě dokoukali, a ona odpoví: "No a?" A takhle to s náma jde dokola a dokola. Já na týhle scéně mám ale spíš než ten její podle mě mírně nucenej křik to, jak vypadá, že se co nevidět rozteče jako by byla z formely. To mi totiž vždycky připomene zase můj oblíbenej film: Lucie, postrach ulice.

Fay Wray je první Scream Queen historie. Tečka. A King Kong z roku 1933 má oproti remaku Petera Jacksona jednu zásadní výhodu… Ano,správně. Nehraje v něm Jack Black. Blbý ovšem je, že jak film i jeho na svou dobu úžasný efekty stárnou, vypadá tahle scéna ve světle dnešních velkofilmů stále víc a víc jako předehra každýho druhýho interracial porna, který koluje análama internetu. Teda, já na to nekoukám, ale jedna pani povidala… O čem jsem to mluvil? Jo, už vim!

Abych citoval jeden z komentářů pod videem: "HE'S STILL BETTER THAN MILEY CYRUS, ONE DIRECTION AND JUSTIN BIEBER!" Tesat do kamene.

Pokaždý čekám, kdy se přidá ta dvojšlapka a rozjedou se včelíny na kytary. Nemůžete někdo udělat nějakej mash up? Předem děkuji za vyslyšení proseb.

Wilhelmův výkřik je bez diskuse nejzásadnějším výkřikem filmových dějin. Když nad tím tak přemejšlim, tak jestli ta Dupieuxova Realita nebude celá věnovaná jen a pouze tomuhle zvukovýmu efektu, kterej byl použitej ve více než 200 filmech, tak budu jakožto člověk, který si umí otevřít wikipedii, aby mohl dělat chytrýho, fakt rozmrzelej. Vlastně si všechny dialogy toho filmu představuju jako situační komedii na bázi Wilhelm vs. Howie. Pokud mi tahle předpověd nevyjde, mohlo by to bejt třeba aspoň námět na volné pokračování.

A pro vás všechny, kteří jste dočetli až sem, tady mám ještě třešničku na dortu…