Během posledních 25 let zachycoval srbský fotograf Srđan Veljović společenské změny, které se v Srbsku udály. Ať už šlo o léta v socialistických panelácích Nového Bělehradu, truchlení nad obětmi masakru v Srebrenici nebo vrchol slávy srbských raperů Sunshine, Srđantam byl i se svým foťákem.Jeho nová výstava – 90. léta – se zaměřuje na jeho práci z období nadvlády Slobodana Miloševiče nad Srbskem. Je to pohled do útrob armády i za její hranice mezi Miloševičovým nabitím moci v roce 1987 a jeho sesazením v roce 2000. Měl jsem možnost si se Srđanem promluvit ještě před začátkem jeho výstavy v bělehradské galerii ARTGET o fotkách, které podle něho nejlépe vystihují tuto srbskou dekádu. Dekádu, která začala i skončila válkou.
Reklama
VICE: Ty černobílé fotky z konce 80. let – kde jsi je nafotil, a jak podle tebe představují Srbsko v devadesátkách?Srđan Veljović: Vyfotil jsem je během vojny v jugoslávské armádě mezi lety 1987 a 1988. Byl jsem umístěn v kasárnách Divulje na Adriatickém pobřeží, které teď patří Chorvatsku. Na první pohled se zdá, že nemají s fotkami, které jsem nafotil v 90. letech, co dočinění, ale ukazují, co předcházelo desetiletí války. Ukazují ten bod, ze kterého jsme se všichni odrazili do devadesátek, ukazují, o co všechno jsme přišli. Mám tam fotku dvou vojáků, mých přátel, kterým jsem jen tak ze srandy řekl, ať se políbí a já je vyfotím. Všechno bylo tak nevinné.
Divulje/Split, jugoslávská armáda, 1988. Všechny fotky jsou od Srđana Veljoviće.Když se na tyhle okamžiky teď díváš, jaký z nich máš pocit, když víš, co následovalo?Když jsem ty fotky fotil, nemyslel jsem si, že budou jednoho dne něco znamenat. Má výstava ukazuje život v armádě ze dvou úhlů pohledu – předválečné časy v armádě mezi lety 1987 a 1988 a během bombardování NATO v Srbsku roku 1999. A pak je tam třetí sekce, která ukazuje společenské a politické dění mezi těmito dvěma obdobími.Jak se společensky žilo v Srbsku devadesátých let?Fotky, které z toho období mám, jsou z bělehradské techno scény v klubu Industrija, z turbofolkových party na říčních lodích a folkových tanců v bělehradském parku Kalemegdan. Myslím, že ukazují všechno, co lidé zkoušeli, aby mohli nějak pokračovat ve svých životech, ale všechno je to symbolické, protože kvůli válce stejně nikdo nemohl žít tak, jak by chtěl.
Reklama
Divulje/Split, jugoslávská armáda, 1988Kde jsi slavil konec bombardování NATO?Byl jsem mobilizován, takže jsem se ho účastnil. Byli jsme umístění ve Sremu, něco přes 20 kilometrů od Bělehradu. Myslím, že ty první obrázky z armády v letech 87–88 jsou téměř čisté. Je na nich vidět, že nehrozí žádné nebezpečí, jsou to téměř romantické výjevy. Ty z roku 1999 jsou ponuřejší, je na nich vidět, že uplynul nějaký čas a ta léta nebyla zrovna šťastná.Když jsme se dozvěděli, že bombardování je u konce, uspořádali jsme kalbu v zaflusaným baru ve Sremu. Na téhle zběsilé akci jsem vyfotil další fotku, na které se o sebe vojáci navzájem otírají. Ti líbající vojáci v roce 1988 byli narafičení, ale tahle chvíle o 11 let později byla zcela spontánní. Tolik se toho změnilo.Díky, Srđane!
Po bombardování NATO v roce 1999
Divulje/Split, jugoslávská armáda, 1988
Klub Industrija v 90. letech
Bělehrad, září roku 1997. Umělec Saša Marković Mikrob se s maskami prochází po festivalu zvaném „Chtíč je život, Wilhelm Reich"
Divulje/Split, jugoslávská armáda, 1988
Bělehrad v 90. letech
Během bombardování NATO v roce 1999
Během bombardování NATO v roce 1999
Během bombardování NATO v roce 1999
Bělehrad v září roku 1999