Tento muž se posledních 25 let živí jen pizzou

Můj kamarád Dan nejí nic jiného než pizzu. Říká se, že změna je kořením života, ale pro Dana, 38letého tesaře z Marylandu, je jediným kořením oregano, protože jen to si na svou pizzu dá. Když vám příště budou lidé říkat, abyste dojedli svou zeleninu, můžete je poslat do prdele a povědět jim příběh tohoto chlápka.

Každý, kdo zná Dana, se diví, jak je možné, že je pořád naživu. Kromě faktu, že jeho strava je absolutně příšerná, trpí cukrovkou a často mívá nízkou hladinu cukru v krvi. Když tato hladina nebezpečně klesne, má to někdy za následek ztrátu vědomí na kuchyňské podlaze v trenkách, obklopen rozsypaným mraženým jídlem. Jednou si pořídil nové auto a ztratil vědomí po cestě domů. Vyletěl z cesty a vůz úplně sešrotoval, ale kromě této jedné nehody se zdá, že jeho pizzový jídelníček funguje. Nedávno jsem mluvil s Danem, abych se dozvěděl víc o tom, jak ho napadlo začít existovat jenom na lepku, rajčatové omáčce a sýru.

VICE: Říká se, že jsi králem pizzy. Jak ses dopracoval k takové reputaci?
Dan Jassen: Uplynulých 25 let svého života jsem každý den jedl výhradně pizzu, a to nemluvím jen o jednom kousku denně. Obvykle sním celou 32cm pizzu, ale jen sýrovou. Nikdy mě neomrzí. Když jdu do jiné pizzerie nebo do jiného řetězce, je to jako bych jedl úplně jiné jídlo.

Která je tvoje oblíbená pizza?
Moje úplně nejoblíbenější je z Pontillo's v severním New Yorku (Poznámka autora: Je to řetězec se sídlem v Rochesteru s 20 pobočkami v této oblasti). Neměl jsem ji víc jak 10 let, čili nemůžu říci, jestli je stále dobrá, ale když jsem ji naposled měl, byla o moc lepší než kterákoli jiná pizza, jakou jsem ochutnal.

Proč nejíš jiné jídlo?
Byl jsem zvyklý jíst "běžné jídlo" jako každý normální Američan, ale když mi bylo 15 nebo 16 let, rozhodl jsem se, stát se vegetariánem z etických důvodů. Pořád jsem zbožňoval chuť masa a zbožňuji ji i dnes, ale kvůli svému přesvědčení jsem se jí vzdal. Bylo to asi před 23 lety. Navíc nesnáším zeleninu.

Má tvoje současná strava vliv na tvou cukrovku?
Když mi poprvé zjistili cukrovku, můj endokrinolog řekl: "Měl byste jít k výživovému poradci. Stravujete se příšerně." Tak jsem k němu šel a byla to ztráta času. V podstatě vám jen dají seznam věcí, které máte zkusit, říkají: "Vy jste vegetarián, měl byste zkusit tohle, tohle a tohle." Samozřejmě nic z toho zkoušet nebudu. Mám rád pizzu. Nikdy jsem nedostal negativní reakci kromě té od mého prvního endokrinologa. Všichni ostatní doktoři mi řekli: "Váš cholesterol je v pořádku. Vypadáte zdravě. Pokračujte v tom, co děláte." Nikdo se o to opravdu nezajímal, kromě mé snoubenky, ale ani ona není znepokojená. Díky jejím radám a podpoře jsem navštěvoval terapeuta kvůli mé averzi k jídlu a spolu jsme zkoumali, proč mám tak omezený jídelníček. Musím říct, že i když jistě zním jako strašně nezdravý a tlustý člověk, nejsem. Jsem štíhlý. Mám tuny energie a cítím se skvěle každý den, takže na tom čistě pizzovým jídelníčku možná něco je.

Můžu se tě zeptat na to, o čem jste se bavili s tvým terapeutem?
Pomohl mi uvědomit si některé věci, o kterých jsem věděl, ale nepřipisoval jsem jim veliký význam. Jako když mi bylo čtyři nebo pět let, bývali jsme v lesích v Severní Karolíně, kde jsem chodil do školky ke slečně Stanfillové. Snažila se nás všechny každý den krmit Brunswickou omáčkou, kterou byste pětiletému děcku určitě nikdy nedali. Je to kuře, vepřové nebo králík s hovězím, okrou, bílou fazolí, kukuřicí, rajčaty a bramborami. Já jsem se bránil a snažil se utéct, ale ona mě chytila. Nepamatuju si, jestli mě udeřila, nebo mi naplácala, ale vím, že mě zavřela do skříně jako trest za to, že jsem nesnědl její omáčku. Seděl jsem tam, plakal a křičel několik hodin, dokud mě nepřijela vyzvednout máma.

Mluvil jsi ještě o nějaké traumatické příhodě, ve které byla i tvá sestra.
Když mi bylo pět let, byl jsem na dvorku. Moje sestra mě nakrmila nějakými houbami, které byly, jak se později zjistilo, jedovaté a museli mě odvést do nemocnice. Dávali mi Coca-Colu a Karo sirup dokud jsem se nepozvracel, a zvracel jsem nekontrolovaně ještě celou noc. Pak už jsem byl v pořádku.

To zní strašidelně. Které z nejznámějších sítí pizzerií jsou tvoje oblíbené?
No, řekl bych, že jsou všechny dost špatné, ale chodím do nich často. Pizza je jako sex - i když je špatná, je dobrá.

Vaříš si vůbec?
Proboha, to ne. Moje vaření znamená ohřívat něco v mikrovlnce. Nikdy jsem opravdu neporozuměl vaření. Vložíš do něj tolik času, energie a peněz a pak všechno sníš, je to pryč.

Existují nějaká konkrétní jídla, která bys chtěl v budoucnu vyzkoušet?
Své lásky a vášně k pizze se nikdy nechci vzdát. Nicméně chtěl bych být schopen jít do restaurace, kde neservíruji pizzu a objednat si něco z menu, a to teď opravdu nedokážu. Má snoubenka je vegetariánka, takže by bylo hezké jít s ní do lepších restaurací. Kvůli mé závislosti na pizze jsme tak trochu limitovaní. Ale zároveň se jí nechci vzdát. Ani se nechci stát nějakým gurmánem nebo jedním z těch lidí, kteří mají z jídla - kromě pizzy - fetiš, protože to považuju za hloupý vedlejší produkt naší narcistické společnosti. Musejí mít lokálně vypěstované jídlo zpoza rohu a podobný sračky. Já mám rád polotovary. Mám rád konzervanty a pizzu. Můj otec je taky takový. Dělali mu trojitý bypass a za týden už měl k večeři obrovský steak.

Od té doby co chodíš k terapeutovi, začal si jíst i nějaká jiná jídla?
(Smích) Ne. Ve skutečnosti jeden z důvodů, proč k němu rád chodím je, že bydlí ve městě a já pak můžu jít do Joe Squared (pizzerie poblíž) na pizzu.

Super. Užij si svou pizzu, Dane.