Pozdravy z korejské čtvrti umělých končetin

V prosinci odhalil tým jihokorejských vědců z Národní university v Soulu nejnovější pokroky v oblasti umělých končetin: protézu založenou na špičkových technologiích, která zahrnuje „smart skin", chytrou kůži, která nositeli obnoví hmatové smysly. Tuto simulaci kůže je možné aplikovat přes celou plochu protézy, a tak její vlastník může znovu cítit teplo, tlak a vlhkost. Smart skin dokonce na dotek hřeje stejně jako opravdová lidská pokožka.

Tento pokrok se ovšem z univerzity do sousedství Garwol-dong, kde se protézy stále vyrábějí ručně v zadních místnostech obchůdku seřazených po délce jediné ulice, ještě nedostal. Zde leží soulská čtvrť umělých končetin, kde přibližně deset obchůdku nenabízí nic jiného než umělé ruce, nohy, prsty, oči, prsa, rty a všechny ostatní představitelné části těla.

V jednom z obchodů jsem našel tvrdě pracující zaměstnance, kteří u svých stolů makali na nových modelech, zatímco ve výloze viseli hotové výrobky jako kachny v Čínské čtvrti. Kontrastní vedlejší obchod měl výlohu zase zaprášenou a zaměstnanec uvnitř s nohama na stole sledoval televizi. Tři strašidelně osamělé ruce mávaly z výlohy někam do neznáma.

Pro Koreu je typické shlukovat obchody stejného typu do jediné ulice. Najdete tady ulice zverimexů, klenotnictví, květinářství, vařených prasečích nožiček i severokorejských studených nudlí. Když je totiž určitá oblast spojena s jedním typem zboží, přitahuje více zákazníků. Aglomerace, žejo…

Na konci ulice jsem potkal obchod, který se jmenoval Doo Son Uhe Soo, což by se dalo volně přeložit jako „U dvou rukou". Když jsem si ho fotil, vyšel zevnitř muž a zeptal se: „Nechcete se podívat dovnitř?"

Tam mi nabídl šálek čaje a umožnil mi nafotit nekonečný hromady všudypřítomných protéz. K nejnovějším technologiím měly všechny sakra daleko. Vypadaly spíš jako tak trochu nepovedený končetiny figurín z obchoďáků. Obešel jsem krabici plnou prstů a ocitl se v zadní místnosti obchodu, kde starší pán, obklopený sádrovými formami, letovací lampou opracovával různé umělé končetiny. Se zájmem jsem sledoval jak, společně se svým kolegou, opatrně dokončovali pár rukou a nohou. Svědomitě tvarovali hmotu, kterou míchali dřevěnou tyčí, do tvaru předloktí.

Na světě není zrovna mnoho míst, kde by tento typ podnikání mohl kvést, ale díky Korejské válce a napjatou situací se Severní Koreou, má Jižní Korea celkem dlouhou historii nášlapných min, která vytváří dostatečně velkou poptávku po umělých končetinách. Statistiky z roku 2009 říkají, že přibližně přes 1000 civilistů – především chudých, nevzdělaných farmářů – bylo zraněno či zabito některou z 1.2 miliónů min, které číhají v korejské krajině.

U dvou rukou se na mě zatím otočil muž v brýlích a prohodil: „Chin říká, že si to klidně můžete vyfotit i u něj," a ukázal směrem k vedlejšímu obchodu.

Chin zrovna se šroubovákem v ruce podnikal závěrečné úpravy umělé nohy, zatímco opodál sedící beznohý zákazník nedočkavě přihlížel. Když byla práce dokonána, prohlédl si muž kritickým okem svou novou nohu, nasadil si ji a doslova poskočil radostí.