Rozhovor a fotky - Mon Insomnie

Poslední díl Zkušebny se nesl v duchu melancholie (někdo by možná řekl, že to bylo hlavně o ubrečených cajdácích pro holky) a pár lidí během vystoupení Mon Insomnie dokonce stihlo sepsat závěť. Jo, tak emocionálně vyhrocený to bylo. I proto jsme si mladýho týpka, který se za tímhle projektem skrývá, vzali trochu bokem a vytáhli z něho pár informací, který nám osvětlily, proč se občas topí v tesklivých náladách a přenáší je na svý publikum.

Vice: U nás v redakci máš hodně fanynek takže jsme se skrz ně dostali k tvýmu profilu na Twitteru a z něho vyplývá: a) že jsi děsně emo b) že se neobejdeš bez flašky vína a hulení. Tak jak to s tebou je?

Mon Insomnie: No, tak to asi vypadá podle Twitteru, protože tam vždycky píšu tak trochu opilej (smích).

A nevadí ti takhle veřejně prezentovat svý niterný pocity?

Myslel jsem si, že o tom profilu nikdo neví, ale je fakt, že mi už pár lidí řeklo, že si ho čte, takže ho asi brzo zruším (smích).

Fajn. Nebudem dál rozmazávat tvý soukromí. Co nám můžeš říct o Mon Insomnii?

Vždycky jsem si chtěl založit nějakou kapelu, ale nenašli se žádní lidi, kteří by se mnou hráli, tak jsem to zkusil sám. Asi před čtyřma rokama jsem měl první koncert a teď se mi možná konečně podaří někoho sehnat. A moje hudba… To jsou prostě takový písničky (smích).

Nepodílel ses náhodou i na jinejch hudebních projektech?

Asi před 3 rokama jsem měl se dvěma kámošema skupinu, jenže pak jsme se nějak rozpadli a teď někdy hrajem ve dvou - tak jednou za rok. A pak mám ještě kapelu s kamarádkou Veronikou, kde hrajem na dětské klávesky a xylofon.

Jasně. Něco jinýho a hravýho. Jak ses vůbec k hraní dostal? Připadalo ti, že ta muzika, kterou posloucháš, úplně nevyjadřuje to, co by se ti líbilo?

Začal jsem hrát asi ve 12, když jsem viděl v televizi klip Nirvany, tak jsem si koupil kytaru a chtěl jsem si založit skupinu a vůbec jsem netušil, že bych mohl hrát i sám. Pak jsem ale viděl svýho kámoše Jakuba, který má projekt Lilac, a ten k sobě nikoho nepotřeboval, tak jsem si řekl, že bych to taky mohl zkusit. Asi dva měsíce potom, co jsem si to uvědomil, jsem měl svůj první koncert. To mi bylo asi 14 a v tý době jsem neznal žádný kapely. Lidi mi říkali, že můj projev připomíná Bright Eyes, tak jsem je pak začal poslouchat a tak jsem se vlastně dostal k nějaký jiný muzice.

My mysleli, že je to obráceně.

Ne. Fakt ne. Já jsem v té době poslouchal Vypsanou fixu. A tu Nirvanu (smích).

Na tvým Myspacu jsme si přečetli, že budeš v nejbližší době hrát v Berlíně nebo v New Yorku.

V Berlíně jsem hrál už vloni v dubnu a bylo to domluvené přes jednu kamarádku, co si oblíbila moje věci, a teď mi z toho klubu napsali znova, jestli si tam nechci zabrnkat. A New York měl proběhnout v létě, ale asi se posune až na září, protože momentálně nemám moc peněz. Ale všechno se to vlastně domlouvá přes kámoše. Třeba ten New York mi taky zařizovala kamarádka z Prahy, která tam dřív žila, a zná se se spoustou lidí, co tam provozujou kluby, takže to snad dopadne.

My ti to rozhodně přejem. Co nám můžeš říct o nějakých hudebních vlivech? Jaký jsou tvý oblíbený kapely?

To se dost mění. Momentálně nejvíc poslouchám kapelu Girls. Taky třeba Memoryhouse nebo Lemonade a dost takové skupiny, které nemají nic moc společného s písničkářema. Ty moc neposlouchám. Občas třeba Bright Eyes. Hodně se mi líbí deska Table, která snad brzo vyjde.

Ty sám jsi teď vydal singl, který si lidi můžou zadarmo stáhnout ze Soundcloudu.

Jo, a lidi k němu můžou přijít ještě z dalších zdrojů a nebo si ho koupit s takovým ručně kresleným obalem.

Myslíš se, že má pořád smysl vydávat hudbu na nějakých „nosičích”?

CDčka nemám rád, ale singl bych chtěl vydat do léta na sedmipalci.

Na vlastní náklady?

To se teprve uvidí (smích).

Ještě se vrátíme k těm obalům. Všechny jsou fakt ručně kreslený?

Jo. A dělali je i jiní lidi než já. Pár jich nakreslila třeba Veronika nebo Niki Timková.

Takže každý obal je originál…

No, zatím jich je hotových dvacet a ještě jich bude asi dalších čtyřicet a budou je dělat i jiní lidi.

Nějaký plány na desku?

Tu už natáčím asi dva roky a dělám jí úplně sám a některý věci moc neumím. A tím, že nemám kapelu, se mi moje vlastní písničky hrozně rychle zprotiví. S tím mám dost problém a proto jsem dlouho nemohl nic vydat. Na každý koncert se navíc snažím udělat něco novýho. Na tom dnešním jsem hrál hned tři nové věci. Jednu z nich jsem napsal včera.

Ještě na tebe asi vytáhnem něco z Twitteru. Ty jsi teď měl maturiťák, že?

Ten jsem měl teď v pátek no (smích).

Máš z něho nějaké trauma?

Byla to teda dost pruda (smích).

Takže za chvíli dokončíš školu a jakým směrem se chceš dál vyvíjet? Budeš se naplno věnovat muzice?

Zatím nevím, ale asi se přestěhuju někam pryč. Asi do Berlína. Ale přiznám se, že ještě nejsem úplně rozhodnutý.

Jak moc tě baví koncertovat? Dneska to bylo dost intimní a když jsi tam byl úplně obklopený lidma a přičtem si k tomu tvoje emo nálady…

Občas je dost pruda hrát sám. Už mě to moc nebaví, takže bych chtěl mít velkou kapelu. Navíc se dost stydím, hlavně, když hraju v nějakých cizích městech, kde lidi nejsou moc zvyklí na to, že někdo hraje úplně sám.

Jaký máš vůbec mimopražský zkušenosti?

Docela dobrý to bylo v Plzni. Jednou jsem hrál ve Varnsdorfu v klubu Rozkrok s Pavilon M2, kde jsem chvilku bubnoval. Bylo to ale jenom na pár koncertů.

Považuješ se za multiinstrumentalistu? Kytara, bicí…

Na bubny mě to dost baví, ale nemám svoje vlastní. Ještě zkouším hrát na piáno…

Vypadá to, že fakt upřímně toužíš po tom, mít vlastní skupinu. Ale není paradoxně lepší to, že jsi sám, a nemusíš se na nikoho ohlížet?

Lidi to někdy říkaj. Přemýšlel jsem, že bych hrál s nějakýma smyčkama, ale to by mě asi dost prudilo, protože bych byl hrozně svázanej a já svůj repertoár při koncertech často měním. Občas zapomenu text, tak hraju nějak jinak (smích).

Fajn. Označil bys teda sám sebe za písničkáře?

Já sám moc písničkáře neposlouchám. Mám třeba pět oblíbených, ale teď je jich strašně moc a každý den mi na Myspacu píše x-lidí, co zní úplně stejně.

A řešíš nějak to, abys ty sám stejně nezněl? Nebo jsi přirozený. Pak už tě necháme .)

Nevím.. Já vlastně ani nevím, jak skládat písničky. Měsíc třeba neudělám nic a pak to najednou přijde a už nějak neřeším, jestli to zní jako „tohle” nebo „tohle”.

Tak díky za rozhovor.