Dan Deacon boří mýty!

„Čau, já jsem Dan Deacon, mluvím jenom anglicky a ještě k tomu hrozně rychle!” Myslím, že někdy v tu chvíli vypadl na podiu proud a možná právě tam smrdí zakopanej pes. Spermáci psali, že k nám Deacon dorazil ve skvělý náladě, a tak jsem se nakonec nenechal dlouho přemlouvat a přišel jsem se na tu senzaci taky podívat…

Hlavní tahoun letošního Sperm festivalu splnil, co od něj všichni očekávali: přijel, Meet Factory lidma naplnil, postavil si uprostřed parketu ten svůj svatostánek - vkusně podtrženej roztlemenou blikající lebkou a několika strobo-semaforama, zahrál skvělej koncert a svý fanoušky roztančil. Mě to taky nedalo a svou partnerku jsem roztáčel v kole, co jsem mohl, dokud ovšem Deacon neotevřel hubu.

Ta jeho strhujíci spontánní dance party totiž hned po druhym songu narazila na tvrdej oříšek: Deaconovo český publikum svýmu Deaconovi nerozumí. Takže když legendární Deacon vychrlí do mikráku: „Ok, now spread out, make a circle… Everyone! Take a few steps back,” lidi stojí, utíraj vytančenej pot a nadšeně čekaj na další pecku. A Deacon taky čeká. Čeká na svý kolečko, protože bez něj se prostě pokračovat nebude a šmitec. Když lidi stále ne a ne spolupracovat ukáže se, že si Deacon i přes svůj pověstnej nadhled a sympaticky otylej image dobráka intelektuála s náma zrovna servítky brát nebude.

Dle Dana Deacona za naší neschopností utvořit na parketu kolečko stojí co jiného než komunismus. Díky komunismu prostě nemáme tu pravou nefalšovanou párty v krvi! Stále totiž žijeme ve strachu. Hlavně z kolečka. A taky trochu z tý pořádný párty. Komunisti v nás to prokleté kolečko a pravou nefalšovanou nevázanou zábavu stigmatizovali! A Deacon? Ten to moc dobře ví.

My, tedy ti z nás, kteří jeho fundované přednášce rozuměli, jsme si mohli kajícně vyslechnout, jakou v těch našich postkomunistickejch Čechách máme hlubokou kulturní propast nebo jeho - dle mého - hlášku večera: „Platíte mi nechutný prachy, abych tady dneska byl, tak nechápu, proč si to tímhle celý chcete zkurvit.” Ano, tím „tímhle” se stále naráží na ono problematické kolečko…

Světe div se, nakonec jsme ho - pravděpodobně díky bleskové osvětě hojné účasti Deaconových příznivců ze zahraničí - udělat dokázali. Dan se sice vztekal, že se po zdárném vytvoření chvílema zmenšovalo, ale časem konečně rezignoval, aby tak mohl nastat hned další problém. Dan Deacon totiž po šťastlivcích, kteří konečně mohli na uvolněném parketu vytasit svý nejlepší kreace, a všechny ostatní tak doživotně ztrapnit, požadoval, aby hlavně byli hodně „sassy”… a to samozřejmě většina z nás nemá šanci vědět, co znamená. Další úmorná prodleva tak byla nevyhnutelná. A dokud nebudem sé-sy, nebude Dan Deacon hrát.

Ještě ke všemu se ani nedokážem chytit Deaconových milosrdných nápověd, neboť samozřejmě namáme ani šajna, jak sé-sy dokáže být Felix the Cat, protože toho ta naše komančská televize cojávim nevysílala. Ale snad jsme aspoň dokázali vstřebat informaci, že Joker z Batmana je taky dostatečně sé-sy, než to Dan Deacon nevzdal, a konečně tak mohla proběhnout jeho tak kýžená „taneční soutěž”.

Za sebe musím říct, že po týhle dávce arogance a přizdisráčství vystřídala můj taneční elán chuť hodit po tom čtyřokym ignorantskym tlustoprdovi svý pivo, na které jsem stál půlhodinovou frontu, ale přece nebudu kazit večer těm, kteří si ze sobotního vystoupení Dana Deacona odnesli skvělej zážitek i přesto, že se chlapec holt projevuje jako nafrněný a urážlivý děcko, co ještě ke všemu sežralo všechnu moudrost světa.

Dan Deacon radí: ‘Buď sassy jako Felix!’