Milan Kohout proti všem náboženstvím

Milan Kohout je performer, akční umělec a univerzitní pedagog, který už několik let vystupuje s jedním tématem. Je jím náboženství, coby největší překážka mírového soužití. Podle Kohouta jsou problémem hlavně slepá víra a doslovný výklad různých náboženských knih, což vede k masakrům mezi lidmi.

Milan je signatář Charty 77 a v době komunismu býval členem československého undergroundu, kde podle jeho slov vládl k náboženství respekt, především kvůli režimním persekucím vůči církvím a praktikujícím věřícím. Náboženství se tam prý diskutovalo z filosofického hlediska a nebazírovalo se na doslovném výkladu veršů z Bible. V roce 1986 byl Milan donucen k odchodu z Československa a o dva roky později získal azyl v USA. Tam poprvé viděl, jak náboženství funguje doopravdy, a konkrétně že v USA je na úrovni evropského středověku.

Zakotvil v Bostonu, kde vystudoval The School of the Museum of Fine Arts, a začal se svými uměleckými aktivitami, které nejdříve kritizovali křesťanství. Záhy si uvědomil, že stejný problém s náboženstvím jako v USA mají i jinde na světě, a tak začal vystupovat i proti islámu, judaismu, buddhismu a dalším.

Záměrem jeho performance je provokovat až do absolutního vyhrocení, kdy situace začne reálně vypadat jako v diskusích pod články na Novinky.cz. Více jak dvacet let toto praktikoval v různých částech světa, nakonec se mu podařilo uchytit se i v rodné zemi. Současná vyhrocená fóbie z přílivu uprchlíků mu přihrála perfektní příležitost uspořádat uměleckou performance rovnou ve vysílání pořadu Máte slovo na ČT1. Od té doby mu jdou média hezky na ruku a pomáhají mu roztáčet kola jeho uměleckých akcí, s nimiž najednou interaguje široká cílová skupina včetně prezidenta Zemana.

Milan to v jádru myslí dobře, je to vlastně normální chlapík od rodiny, počtvrté ženatý. V konečném důsledku chce lidem pomoct a pro ty, kdo projeví zájem zbavit se závislosti na náboženství, nabízí jinou performance - službu očisty domácí knihovny od náboženské literatury.

Spolu jsme se seznámili asi před pěti lety, kdy se k nám domů přesunul jeden z mnoha tahů dnes již nežijícího performera a prozaika Milana Kozelky, kterého přišel doprovodit jeho kamarád "od fochu" Milan Kohout. Ten si u nás ustlal na gauči a ráno vyrazil na vlak do Olomouc. Tenhle rozhovor vznikl před dvěma lety po jeho přesunu do Plzně. Bydlel na Slovanech o činžák vedle od prokurátorky Ludmily Brožové-Polednové, která poslala Miladu Horákovou na smrt. Abychom chytili dobrej drive na rozhovor, zvonili jsme na ni a dožadovali se otevření dveří hlasitým vykřikováním: „Jdeme si pro Vás, paní Polednová, vy komunistická zrůdo!"

VICE: Kdy přesně jsi začal proti náboženstvím bojovat?

Milan Kohout: S náboženskými kousky jsem začal už krátce poté, co jsem začal studovat experimentální umění na School of the Museum of Fine Arts v roce 1989. Šokovala mě tendence ke středověkému chápání náboženství. Když jedeš po USA přes různé odlehlé oblasti, jakou funkci tam má náboženství a jak je tam chápáno, tak to je opravdu exkurze do středověku. To je něco příšerného. Ve své knize Proveď vola světem, volem zůstane píšu o první zkušenosti z Ameriky, jak jsme se šli podívat do kostela v chudinské čtvrti, kde nás usídlili a ze zajímavosti jsem si tam sedl na mši a najednou vyjde jakýsi pán s něčím jako obrovský rybářský prut s na konci zavěšeným pytlíkem a chodil řadu od řady a strkal jim ten pytlík přímo pod nos. Aby se k nim dostal, tak má ten dlouhý rybářský prut. To je žebrání o peníze pro ten kostel.

Zajímavé je, že ač se Amerika chlubí tím, že je multikulturní a multináboženská společnost, tak tam je pořád snaha o křesťanský apartheid. Snaha drtivé většiny věřících definovat národ jako křesťanský. Což neměli v úmyslu ani ti otcové Spojených států. Protože už měli zkušenost z Evropy s náboženstvím ve spojení s politikou a státem - že se to musí ostře oddělovat. To je ostatně zkušenost z celého středověku. Dokáže mě příšerně nasrat, když jsem ubytovaný v nějakém hotelu v malém městě, otevřu šuplík a v něm je Bible. Kdyby tam vedle té Bible byl aspoň Korán a Thóra, tak bych asi řekl "Dobře, jsem mezi náboženskými šílenci. Dávají si do šuplíku návody k vraždění. Ale jeden druhého." Ale když tam je jenom jeden návod, tak mě to dokáže vždycky nasrat.

Ty ses tedy rozhodl proti tomu náboženství zakročit sérií performancí. Proč?

V první řadě chci říci, že se snažím být naprosto neutrální. A být kritický ke všem náboženstvím. Bez výjimky. Takže to není žádná pozice člověka, který by fandil jednomu náboženství a ostatní odsuzoval. Což se v dnešním světě děje. Všechna náboženství rovnou mírou kritizuji. A protože dělám perfomance a léta jsem to učil a učím to ve stylu, jako že se jedná o umění, které je naprosto spjaté s životem a jedná se o umění, které se v podstatě vytvářelo vždycky po věky a vytváří zpětné kritické vazby, pomocí uměleckých akcí, kde v tom většinou figuruje tělo, ale také různé objekty, tak pomocí performance se snažím označit nebezpečí všech náboženství rovným dílem.

Jedna konkrétní akce se týká všech náboženství. Je to výměna náboženských knih v domácích knihovnách za jiné. Ty to normálně inzeruješ jako službu. Jak přesně to probíhá a jak dlouho už to děláš?

Provádím to už 8 let. Je to stará performance, kdy nabízím výměnu náboženských knih, které jsou ve vlastnictví dotyčného člověka. Navštívím jeho byt, knihy vyměním za jiné hodnotné knihy a náboženské knihy vyhodím z okna z toho daného bytu na ulici.

Jaké knihy tam dáváš místo těch náboženských?

V Bostonu jsem našel takový bazar, kde byly opravdu levné a dobré knihy. Takže jsem tam vybral například historii umění nebo jiné historické a naučné knihy. Většinou s uměleckým zaměřením. Takže jsem přinesl jedné paní z centra Bostonu historii umění a vyhodil jsem korán.

Kolik knihoven jsi vyházel oknem?

Moc ne. Tolik lidí se nehlásí. Ale šest bytů jsem už navštívil.

A proč si myslíš, že se lidi málo hlásí?

Asi proto, že přece jenom, když se jedná o Ameriku, říct slovo ateista je pořád skoro jako cejch na čele. Tam je furt zakotvena neustálá obava před bohem.

Další akci provádíš skoro všude a je o tom, že v knihkupectvích přesunuješ náboženské knihy do jiných regálů.

Přemísťuji všechny náboženské knihy ze sekce náboženství do sekce humor nebo sci-fi. Přece, když leží taková kniha v sekci humor, tak si rozumný člověk řekne, že by se k těm náboženským brožurkám, jak tomu říkám, mělo přistupovat aspoň s humorem. Protože pak by možná ztratily svou ideologickou nebezpečnost. A nebezpečnost k fanatizování velkých davů ve světě.

Jak si vysvětluješ, že ta fanatizace je i v dnešní době tak silná?

Nad tím jsem hodně přemýšlel. Dle mého názoru to je tím, že bývalý východní blok v podstatě reprezentoval sílu ateismu ve světě. Jenže se zprofanoval politicky a ekonomicky zkolaboval. Tím pádem v podstatě pohřbil tu zdravou cestu k ateizaci celého lidstva, což podle mě je a bude jediné řešení, abychom mohli soužít na světě.

Tehdy jsem žil v Americe a dobře si pamatuji, že po pádu východního bloku spousta medií informovalo o tom, že se jednalo o ďábelské ateistické systémy, které znesvěcovaly Ježíše a podobně. A v posledních 25 letech od pádu socialistických systémů, se neuvěřitelně zvýšil počet lidí, kteří následují různá náboženství v USA. Protože ta deziluze z filozofie ateismu a levicových filosofií jako by v nich vyvolala vakuum a touhu po vyplnění toho vakua. Takže se vrhají na různá náboženství. Když si vezmeš 60. léta v USA - při vzdoru mladých lidí proti křesťanství, což bylo většinové náboženství - začali se uchylovat k východním náboženstvím jako je buddhismus a podobně. A místo oproštění se od náboženství, hledali jenom jinou náhradu. A to mi také vždycky vrtalo hlavou. Že ta obava z bezvěrství je v nás zakořeněna. Jak říkám, po pádu východního bloku získalo náboženství obrovskou moc a argumenty.

Nedávno jsi v Česku podal žalobu proti doslovnému výkladu Bible a pojal jsi to jako podněcování k nenávisti a vraždění. Co si od toho slibuješ a v jaké fázi to máš?

Někdy performance funguje už ve chvíli, kdy začne diskuse o daném tématu, který vyvolá performance. V tomto případě jsem zjistil, že v České republice existuje zákon proti vydávání knih, které podněcují k rasové a náboženské nenávisti. Pod čímž se například myslí Hitlerův Mein Kampf a podobné brožurky. A tak mě napadlo, že Bible podněcuje, hlavně Starý zákon, na každé stránce asi desetkrát k náboženské, rasové a národnostní nenávisti, kde v těch verších Starého zákona jsou přímo i výzvy, co má pravý věřící podniknout proti nevěřícím. Vypálit všechny národy, nešetřit děti ani ženy. Všechno to řezat, mučit a zabíjet. A jestli teda existuje takovýto zákon, tak by se měl použít i proti knihám tohoto druhu. Jako je Bible a další náboženské knihy.

Podali jsme tedy žalobu na státním zastupitelství v Plzni proti vydavatelům Biblí a na lidi, kteří používají tuto knihu k šíření myšlenek v ní napsaných. Což jsou všichni představitelé křesťanských církví v České republice. Kněží, faráři a další. Podle definice dané církve.

Co na to soud?

První odpověď soudu byla ve smyslu, že musím dodat ještě konkrétní informace o tom, co teda ta kniha, která údajně rozněcuje tu nesnášenlivost, obsahuje. Konkrétní výzvy, plus konkrétní seznam lidí, kteří ty výzvy z té knihy hlásají mezi lidem. Takže jsem se svým právníkem opět sepsal doplňující odpověď. Dodali jsme to na státní zastupitelství. Na to jsme za několik týdnů dostali opět odpověď, která zněla, že se státní zastupitel rozhodl nepřijmout tento případ z důvodu, že Bible se musí považovat za historický dokument, který je zakotven pouze v kontextu dané doby a nemá býti tím pádem chápan v kontextu současném. To je však přesně ten zpětný úder na mou smeč. Takže chystám opět s právníkem odpověď, protože křesťanství je přesně postavený na tom principu, že věřící musí brát Bibli doslovně. Kdo nevěří ve spasení Ježíše Krista nemůže být křesťan. Kontext návodů vyzývajících k vraždění, když je chápán v dnešní době vážně, může být poplatný současnosti. Ostatně to vidíte i v jiných náboženstvích. Třeba v Islámu, v židovském náboženství to je také příšerné. Když se podíváte na jakém základě je postaven obraz Palestinců v Izraeli, ten kontext přežívá do současnosti. Proto chystáme odvolání k nejvyššímu státnímu zástupci.

Toto je lokální akce. Jaké aktivit vyvíjíš na mezinárodním poli?

Dělal jsem několik performancí na téma kritiky náboženství. V Thajsku jsem například pracoval s buddhismem. Tam si stačí nastudovat funkci buddhismu ve společnosti, kde neexistuje odluka církve od státu. Buddhismus má neuvěřitelnou politickou, ekonomickou moc. Všiml jsem si, že buddhističtí mniši odjíždí od těch svých stánků v luxusních automobilech, kdy do nich naskočí a odfrčí na těch pneumatikách Michelin kamsi. Pracoval jsem tam tedy s vepisováním slova Michelin do čaker.

V Izraeli jsem samozřejmě dělal kritiku judaismu u té jejich berlínské zdi, která je už 600 km dlouhá a 10 metrů vysoká. Házel jsem na ni hrách. Tu zeď považuji za symbol náboženské segregace. Házeti hrách na zeď je v Knize přísloví, mimochodem také v Bibli, něco jako znak marnosti. Ta zeď je vlastně další z marností. A tak dále.

Byl jsi někdy během těch performací přímo konfrontován s věřícími?

Ano, byl. Nedávno jsem měl stáž na univerzitě ve Wroclawi v Polsku. Ve třídě byly pouze ženy a všechny byly katoličky. Hned mě napadlo, že budeme pracovat se zákazem potratů v Polsku. Každý ví, že v Polsku katolická církev získala obrovskou politickou a ekonomickou moc. V podstatě diktuje zákony a prosadila zákaz potratů, což je něco zrůdného. Nicméně, když jsem navrhl, že s tímto tématem budeme pracovat, tak všechny ty studentky byly proti. Tohle mi úplně vyrazilo dech. Já jsem se ptal, jestli dobrovolně přijímají to, že jim katolická církev kontroluje rozhodnutí o jejich těle. Nakonec jsme pracovali s úplně jiným tématem, protože tohle byl opravdu silný náraz.

Jakou máš svou vlastní životní filosofii?

Jsem v podstatě dovětek osvícenectví v evropské historii, kdy si myslím, že používat zdravej rozum je asi nejrozumnější. Jsem samozřejmě ateista, což některými věřícími je označováno za další náboženství. Což je vždycky k popukání. Jak ateismus může být náboženství?

Jak budeš pokračovat dál ve svém tématu?

Myslím, že jak bude narůstat příslušnost k náboženským skupinám, tím déle to budu dělat. Jsem přesvědčenej o tom, že inklinace k náboženství je krok zpět, který se bude muset v budoucnosti korigovat, aby došlo k nějakému mírovému soužití. Ale během té doby to bude stát ještě mnoho životů. Když vidíš umírající děti, které byly zabity ve jménu náboženství, tak přece nemůžeš zavřít oči a nic nedělat.