Návštěvní řád, to je to, co vás přivítá hned při vstupu k pomníku obětem 11. září 2001. Píše se v něm mimo jiné toto: „Prosím, mějte na vědomí, že pomník by měl být místem vzpomínek a tichého zamyšlení. Návštěvníci by měli dodržovat řádné dekorum a chovat se podle pravidel za všech okolností.“
Z toho vyplývá, že památníky, na jejichž místě zahynulo během chvíle 3000 lidí, by neměly být zrovna tím ideálním místem na procvičování libovolných nevkusných praktik a podle určitého morálního kodexu v každém z nás bychom se na nich měli chovat uctivě. Nicméně pro většinu Američanů je asi pouhá myšlenka, že by se tak mohli chovat, asi nemožná.
Reklama
Na místě, kde předtím stála dvojčata, jsou obrovské díry v zemi obklopené jmény těch, kteří zahynuli. Běžně je návštěva tohoto místa docela smutný zážitek.
Bazény s rozsahem půl hektaru a největší umělé vodopády ve Spojených státech poukazují na všechny ty životy, které tragédie sebrala. Zvuk vody, která neustále teče a přehlušuje hluk města, které je obklopuje, vytváří dost ponurou atmosféru.
Je to místo vybízející k přemýšlení o křehkosti lidského života a pomíjivosti toho všeho. Vzdává hold hasičům a policii New Yorku, tedy těm, kteří položili své životy při záchranných pracích.
Také je to místo na počest průměrným lidem, kteří pomohli svým bližním, a přitom riskovali nebo ztratili život.
Zatímco jména tisíců vojáku, kteří bojovali ve válce proti teroru následující po 11. září, nejsou uvedena, znalost jmen obětí teroristického útoku dodává místu obrovskou atmosféru.
Události tohoto dne a strach z toho, co bude dál, pak třeba měly za následek vznik nového protiteroristického zákona nebo třeba znovuzvolení George Bushe prezidentem. Američané tím neztratili „jen“ životy, díky nové legislativě přišli o část své svobody.
Je to prostě místo určené k tichým úvahám. Posvátné místo, kde člověk může přemítat o hlubokých věcech života a smrti.Ale my si tam místo toho děláme debilní selfies.
