Historie světa v patnácti obrazech

Aby Warburg, kulturní teoretik, historik umění a potomek německo-židovské bankovní dynastie, věnoval hodně času ze svého života jednomu projektu: dějiny světa se dají vyprávět pomocí obrazů. Měl to být německý Flickr raného 20. století, jen s menším počtem koček a s více renesančními mistrovskými díly.

Nikdy to nedal pořádně dohromady, ale pokud navštívíte Warburgův Institut v Londýně, získáte představu o tom, kam to směřovalo. Mělo to být něco vážně hlubokého a osvícenského. A pravý opak je právě tento můj pokus (veselý, povrchní, zavádějící). Zde je moje historie světa v patnácti obrazech. Na rozdíl od Warburga já mám jenom jedno místo, kam si skočím pro všechny ty obrazy. A není to zaprášená knihovna v Leipzigu, pane 1901! (Je to Google.)

Hle, bezmrazá země! Vypadá to jako by někdo řekl Roling Stones a Kazimiru  Maleviči, aby namalovali vesmír. Ale copak to kouká za rohem?

…Bůůům! Náš svět exploduje do života, Jednobuněčné organismy se povalují ve velkém moři. Tito tvorové jsou tak hloupí, že lidská rasa bude muset vystoupat po třech schodech evolučního žebříčku předtím, než si vůbec uvědomíme, jak opravdu hloupí jsou. Jednoho dne se z nich stanou geekové a budou dělat fyziku veselým způsobem.

Dinosauři jsou tu. Zpočátku, za přispění biblického myšlení, se vědci domnívali, že to jsou obří lidé („Prosím, ať je to Goliáš, prosím, nechť je to Goliáš.“) Ale nebyli. I přesto, že vyhynuli a nechali za sebou jenom fosílie, vytvořili jsme si obraz toho, jak mohli vypadat a nakonec jsme je znovu oživili do těch dementních zábavních parků. Deset let poté budou přebráni Tumblrem.

Opice se objevují. Je vynalezen tanec, je jako nesrozumitelný vztek, ani terapie tomu nemůže přijít na kloub. Podívejte se na ně, jak ječí a křičí, vykazují tolik bolesti a vzteku, ale proč?

Neandrtálci už se taky dostali na scénu. Ukázalo se, že jsme se z těhle příšer vyvinuli. Potřebovali byste aspoň osm piv na to, abyste tohohle zrzavýho babochlapa vzali domů. Jen tu megeru nechte u zrcadla.

Konečně… Lidi jsou lidi. Naučili se vyjadřovat své názory, ale v této době zatím jenom kreslením bejků, koní a jelenů, kterými jsou posedlí a uctívají je jako bohy. Homo sapiens odsune tuhle romanci stranou a začne těmhle zvířatům vládnout jako Russell Howard před pár dny na BBC3.

Zlatý věk civilizace nadešel. Moudrost, filosofie a bílé sloupy: starověké Řecko má všechno. Tak co, znepokojuje vás Evropská zaujatost této globální historie? Běžte si přečíst Maovu historii světa, pane Revisionisto. Vemte si autobus a jeďte do SOAS (Škola orientálních a afrických studií) a zeptejte se jich tam na starověkou kulturu Etiopské nížiny, pane Nosící dementní sandály. Zamluvte si all-inclusive poznávací výlet na Machu Picchu a plačte nad krásou vysokých ulic a hudbou linoucí se z panovy flétny, zatímco následujete průvodce a posloucháte nářky tlustého Američana z Podunku v Idaho, který si stěžuje na svoje zažívací potíže, pane PhD V Podivných Vedách.

Temné věky: Evropané zapomněli na demokracii, na jazyk, na lásku, na veřejné lázně a na skvělou olivovou koupel. Špatně tetované dívky se potulují zemí, nuceny mluvit se Surreyským přízvukem, jinak neuvidí světlo dalšího dne.

Mimo Evropu to není tak děsné. Z východu vane svěží vzduch. Čingischán a jeho Mongolské hordy obsazují třetinu světa. Čingischán je docela děvkař a má 16 miliónů potomků (tohle není lež, je to jenom sporný vědecký fakt). A to ne kvůli tomu, že by byl zhýralec, je to proto, že uznává tradice. Je to muž, který uznává, že by bylo neslušné dobýt nějakou skupinu lidí a pak odmítnout ženy, které mu ze strachu nabízejí.

Stejně jako světlo přes zavřené okno přišla renesance, je to něco podobného jako Hugh Laurie hrající na piáno ve světě tlusťochů. Je jasné, že většina sponzorů renesance (Medici, Karel VIII., Colin Firth v Zamilovaném Shakespearovi) jsou vražední psychopati. Nakonec účel světí prostředky… Ale když obdivujete Michelangelova Davida nebo vtipně poukazujete na to, že parlament New Labour byl posedlý Machiavellim, stačí si vzpomenout na to, kolik nevinných lidí bylo shozeno z balkonů ve Florencii z čirého rozmaru.

Británie vládne vlnám. Angličané jsou nošeni na nosítkách po celé říši. Masivní země. Je objevena Austrálie a poté použita jako vězení. Slunce nikdy nezapadá, protože každý Brit je tak zkurveně vožralej, že si ani neuvědomují, že slunce existuje. Pomalý konec vede k založení The Kinks a The Jam. A nakonec v Británii je naznačena myšlenka internetu bandou anonymních kokotů, kteří serou z oken na ulici.

Sbohem, zelená a příjemná země. Dobrý den, tmavé továrny a kapitalisme, jednoho dne mě necháte jíst hamburgery, zatímco si budu stěžovat na cenu ropy. Samozřejmě, objeví se tu jeden podrážděný vousatý němec, který není tak nadšený z útlaku proletariátu, a naštěstí pro něj jeho ideály budou formovat páteř velké utopie 20. století a jeho ideály se dále přemění na fráze jako: „Sovětský tábor smrti“, „pošlete ho na Sibiř“ a „Stalin není potěšen“.

Modernost! Obleky, martiny a jízdy kočárem po parku. Pokud to nemůžete dělat na Vaší farmě, můžete to dělat v hlavním městě, kamaráde. Tohle všechno je život na vysoké noze, bejby! Život na vysoké noze a extrémní zbrojení…

A poté…

Protože bez nich byste neměli tohle a támhleto a bylo by to jako nikdy si neposlechnout album Lou Reed (od Lou Reeda), které je založené na příbězích E. A. Poea. Nebo album Paul McCartneyho (od McCartneyho) v latině. A bez internetu by váš telefon byl pořád nudnej a novináři by nevěděli o čem psát.