Jaké je snít, když jste slepí

Je univerzální pravdou že není nic nudnějšího, než poslouchat jiné lidi vyprávět pořád dokola o tom, co se jim zdálo předešlé noci. Až možná (fakt jen možná) na případy, kdy je sen o vás. Téměř pravidlem jsou cizí sny obvykle nekoherentní a bezvýznamné. Vždycky jsem i tak přemýšlel o jedné věci: jak lidé, co ztratili zrak, můžou v noci snít. O čem sníš, když nevidíš? Abych to zjistil, spojil jsem se s Ivanou Zivkovic, učitelkou na základní škole Dragana Kovacevice pro zrakově postižené v Bělehradě, která mi řekla, že slepí lidé "sní přesně o tom, co žijí."

Dál vysvětlovala: "Sny jsou prožívány různě různými lidmi. Jsou tu slepí lidé, co tvrdí, že nesní, zatímco jiní trvají, že sní primárně jinými smysly. Lidé slepí od narození nemají žádnou vizuální představu během snění, zatímco lidé, co přišli o zrak později, ji mají. Tyhle vizuální imprese i přesto oslabují s postupem času. Výzkumy naznačují, že sluch vytváří ten nejvíce převládající pocit ve snech slepých lidí, následovaný hmatem, čichem a chutí."

Abych se dozvěděl ještě víc, promluvil jsem si s Anou Jovcic, Dragisem Drobnjak a Nikolou Zekic. Ana a Dragisa ztratily zrak v pozdějším věku a stále mají vizuální představivost, Nikola přišel o zrak už při narození.

Ana Jovcic se narodila předčasně a mezitím, co bojovala o život v inkubátoru, optické nervy se jí zničily působením velké dávky kyslíku, kterého se jí dostávalo aby přežila. Zrak se jí narušil už když byla mladší, ale kompletně ho ztratila v devíti letech. V současnosti studuje srbskou literaturu na universitě v Bělehradě.

Dragisa Drobnjak ztratil zrak v 11 při neočekávané explozi do té doby nevybuchlé bomby z druhé světové války. Promoval s právnickým diplomem v roce 1973 a pracoval jako právní administrátor v Organizaci slepých v Srbsku po 35 let. Dnes už je v důchodu.

Nikola Zekic v současné době studuje etnomuzikologii na Bělehradské hudební akademii. Jeho rodiče ho očekávali někdy v listopadu 1995, ale narodil se předčasně 22.srpna. Stejně jako Ana dostával velký přísun kyslíku do inkubátoru, což mu způsobilo kompletní oslepnutí.

VICE: Jak vypadají vizuální dojmy ve vašich snech?

Ana Jovcic: Moje vidění nebylo nikdy dobrý. Nepamatuju si zřetelně konkrétní objekty, pamatuju si barvy, obličeje rodičů a svou sestru. Nepamatuju si třeba jak vypadá tyrkysová, mám ale docela silné vzpomínky na základní barvy jako je červená nebo modrá.

Pokud jsem někoho jednou viděla, ve snech by se mi objevoval tak, jak si ho/jí pamatuju. V mezičase se asi změnili, ale pro mě zůstanou stejní. Když potkám někoho nového, musím si je prvně představit: udělám si duševní obrázek jejich vzezření, a tak potom vypadají v mých snech.

Dragisa Drobnjak: Do jedenácti let jsem snil pomocí všech smyslů. Poté, co jsme ztratil zrak, měl jsem nějakou dobu dva typy snů. Jedny byly v barvách, s lidmi, objekty a místy, která jsem nikdy předtím neviděl. Druhý typ snů se vztahoval k mým novým zkušenostem nebo setkání s někým novým. V takových snech jsem něco slyšel nebo cítil, třeba hlas nebo něčí poklepání na záda. Měl jsem oba druhy snů po několik let, ale barevné sny začaly postupně mizet. Teď už je nemívám nikdy.

Nikola Zekic: Jsem slepý od narození, vidím jenom změny světla. Jel jsem dvakrát do Moskvy na operaci, ale tohle je nejvíc, jak mi mohli pomoct. Moje sny většinou tvoří zvuky. Dřív jsem snil, že čtu knížku. Scény se odhalovaly přímo přede mnou, ale jak jsem se probudil druhého dne, už jsem si nic nepamatoval.

Jak detailní jsou ve vašich snech rysy lidí, které jste potkali po ztrátě zraku?

Ana: Když si představuju, jak vypadají lidi, můžu snít i o barvě jejich oblečení. Představuju si strukturu jejich obličeje, jeho linie, stejně jako barvu jejich vlasů. Barvu očí ne, protože to jsem nerozpoznala ani když jsem viděla. Když mi někdo řekne že způsob, jakým si jeho nebo ji představuju se vůbec nepodobá tomu, jak daný člověk vypadá, zkusím si ten svůj obrázek upravit a zapamatovat.

Dragisa: Mám to stejně ve snech jako když jsem vzhůru: teď se bavíme, ale nemám o tobě žádnou obrazovou představu. Jsem právní administrátor, nemám velkou představivost. Nemyslím na to, jak je Ana oblečená nebo Nikola nebo ty. Moje sny jsou o tom, jak někdo něco říká nebo dělá, ne jak on nebo ona vypadají.

Jakou nejhorší noční můru jste měli?

Ana: Jednou se mi zdálo, že několik zlodějů přišlo ke mě domů a schovali tam balíček drog. Nemám nejmenší tušení jak takovej balíček drog vypadá, ale v mých snech to byla krabička, co vypadala jako vánoční dárek. Schovali to pod křeslo v mým pokoji a já se moc bála. Když jsem se vzbudila, musela jsem zkontrolovat, jestli tam něco není.

Dragisa: Někdy sním, že jsem na záchodě nebo v bytě v pyžamu a pak se náhle objevím na veřejném místě. To je očividně dost velkej trapas.

Máte nějaké opakující se sny?

Nicola: Jako dítěti se mi často zdálo, že padám. Padala jsem celou noc. Předtím se mi to líbilo, protože mi to připadalo, jako že letím. A když ležím vzhůru v posteli v konkrétně natočené pozici s hlavou u krku, připadá mi to taky jako kdybych létal. Má to co dělat se způsobem jak krev proudí do mozku, hádám. Býval jsem divný děcko.

Dragisa: Vyrostl jsem ve vesnici v horách a zdávalo se mi, že já i mí bratři a sestry jsme sbírali jahody v lese. Pamatuju si tu zeleň lesa a červeň jahod. Ale pak začalo pršet, byla to bouřka s hromama a bleskama. Vzbudil bych se s přesvědčením, že se to doopravdy stalo, ale nikdy to tak nebylo.

Ana: Často se mi zdá o Paříži, i když jsem tam nikdy nebyla. Všichni říkají Paříži "město světel", tak si tam představuju spousty světýlek. Když se mi o ní zdá, vždycky je to Paříž v noci. Světla jsou všude nade mnou, velká náměstí, spousty lidí a krásných staveb. Na náměstích slyším vodní fontány. To je moje Paříž. Nikdy jsem neviděla Vítězný oblouk, ale četla jsem o něm. Měli jsme bránu na zahradě u rodičů, v domě, kde jsem vyrostla. Představuju si Vítězný oblouk přesně jako to bránu.

Jakej nejdivnější sen jste měli?

Nicola: Jednou se mi zdálo, že jsem kráčel s tátou lesem a stromy neměly žádný listí, ale trumpety. Přišli jsme tam posbírat ty trumpety. Jednu jsem vzal a zatroubil na ni, ale jen to hvízdlo, tak říkám tátovi: "Ještě není zralá, vezmem jinou." Byl jsem tam jen já s tátou sbírající trumpety v lese: to bylo vlastně půvabný.