Hledání ztracený inspirace aneb když to prostě nejde

Občas přijde krize. Sedíte u počítače, kytary, plátna nebo u jinýho předmětu, který používáte jako prostředek k vyjádření svých vnitřních pochodů… a neděje se nic. Někdy takový stav vůbec ničemu nevadí. Můžete si dát prostě pauzu a věnovat se něčemu méně bohulibému, například depresivním memům nebo patnácti epizodám Skamu v řadě za sebou. Pokud vás ovšem netlačí deadliny. Ve chvíli, kdy se z vašeho kreativního koníčku stane (fulltime) job, kterým se snažíte opravdu uživit, často nastává situace, kdy ze sebe musíte nápady chrlit na povel. Čím důraznější tenhle povel je, tím častěji se pak stává, že místo duhy geniálních idejí ve vás najednou zeje jenom obrovská prázdná díra. A problém je na světě.

Závažnost takovýhle tvůrčí krize poznáte podle toho, jak těžký je překonat jí. Někdy stačí jenom vyjít ven mezi lidi, začíst se do oblíbený knížky nebo pár hodin tupě čumět do zdi a nechat myšlenky volně plynout. Když ale ani tohle nepomáhá, v člověku s termínem odevzdání, ať už školním či pracovním, začíná narůstat panika. Přesně to je ale moment, kdy je důležitý se tomu nepoddat, nezpanikařit úplně. Situace je vážná, nicméně, když nejde o život, jde o hovno. Je na čase, dostat se týhle krizi na kloub. Jinými slovy - pochopit, odkud pramení.

Z vlastních zkušeností se mi povedlo roztřídit tvůrčí krize do tří základních kategorií. Zastávám totiž názor, že problémy je možný řešit, jenom když je doopravdy pochopíme. Jakmile tudíž pochopíte, z jakýho důvodu momentálně trpíte nedostatkem inspirace, budete už napůl cesty ke svýmu kreativnímu uzdravení. Takže, tady jsou. Případy nedostatku tvůrčí energie seřazený podle stupně závažnosti:

Máte spoustu nápadů, ale vlastně ani jeden pořádný. Tohle je podle mě ostatně ten úplně nejčastější případ. Spousta z nás chodí po světě pořád tak trochu s hlavou v oblacích, což způsobuje, že nás za pochodu často napadá něco, čemu by stálo ve svý tvorbě věnovat pozornost. Pokud ale nepatříte mezi ty uvědomělý jedince, který u sebe neustále nosí zápisník, v němž svý nápady uchovávají a v ideálním případě i rozvíjejí, často o ně buď přijdete úplně, nebo se vám po čase slijou v jednu neurčitou šmouhu. Když potom potřebujete něco opravdu vytvořit, přicházejí k vám jenom nejrůznější a často naprosto nepoužitelný fragemnty, ze kterých ani při tom největším tvůrčím potenciálu nejste schopný nic uplácat. V takovou chvíli je nejdůležitější použít některou z vašich vlastních osvědčených metod a zklidnit se. Jakmile ve vás nedotažený nápady a myšlenky přestanou zběsile poletovat, pokuste se uchopit alespoň jednu z nich. Pokud se ve vás ani v klidovým stavu nezačne přirozeně rozvíjet, zřejmě nebyla moc dobrá. Hoďte ji pomyslně do koše a přejděte k další. I hromada debilních nápadů nakonec vždy ukrývá minimálně jeden dobrej. A pro příště - fakt si ten zápisník pořiďte a všechno i pište. Občas i rok starý opilecký poznámky dokážou rozproudit vlny kreativity.

Ve vašem životě se momentálně děje něco důležitýho. Je jedno, jestli v pozitivním nebo negativním slova smyslu. Nacházíte se v životní situaci, která je natolik silná, že v podstatě nejste schopný myslet na nic jinýho. Tady se samozřejmě nabízí řešení, nějak kreativně danou situaci zpracovat. Co když se vám tohle téma ale zrovna vůbec nehodí do krámu? V takovém případě dost dobře funguje metoda rozebrání. To znamená, že se svý aktuální životní téma pokusíte rozložit na prvočinitele, na menší dílčí témata a situace. Stojí to poměrně velký úsilí, záměrně se pokoušet rozčlenit zdánlivě komplexní situaci, nicméně, funguje to. Zjistíte, že i to největší téma se skládá z milionu menších, který můžete použít. A jako bonus - hlavně, pokud jde o události negativní - se vám často povede jejich hloubkovou analýzou pochopit i jejich celkový kontext. Což není vůbec na škodu.

Jste opravdu úplně vyčerpaný. I tyhle chvíle v životě každýho kreativního člověka jednou zaklepou na dveře. Většinou po období, ve kterým jste až příliš dlouho a příliš intenzivně makali. Lidská mysl prostě není bezedný kelímek z KFC, a tak je naprosto přirozený, že se z času na čas vyprázdní. Vůbec se přitom nemusí jednat o vyhoření fatální. Absencí jakýchkoliv tvůrčích nápadů vám ale vaše hlava dává najevo, že už opravdu nemůže dál, že právě teď potřebuje vypnout a chvíli neprodukovat vůbec nic. I proto je tenhle druh tvůrčí krize racionálně téměř nezvladatelný, obzvláště v případě, kdy vám nad hlavou visí Damoklův meč v podobě termínu odevzdání. Jediným možným únikem z týhle krize je totiž čas, který je, zejména v dnešní době, takovou solí nad zlato.

Právě čas si - hlavně kvůli otravným deadlinům a celkově zrychlenýmu životnímu stylu - moc často nedopřáváme. Pokud ale chceme úspěšně překonat tvůrčí krizi způsobenou vyčerpáním, nic jinýho nám zkrátka nezbejvá. Jediný možný východisko je, opravdu všeho nechat a dovolit svý mysli odpočívat. Nebude to však žádnej mini nap uprostřed dne. Takovýhle vyčerpání vyžaduje hloubkovou regeneraci. Ta je sice ve většině případů v práci vykoupená spoustou lží, ve studiu někdy i rozkládáním ročníku, nicméně, stojí za to. Pokud totiž svý kreativitě alespoň pár krát za život tenhle wellness nedopřejete, může se dost dobře stát, že se s múzou nespustíte už nikdy. Což by byl naprosto zbytečný risk.