Zase o fašistech aneb Hrozba se skrývá i na nečekaných místech

Z lásky k Česku budu mluvit o tom, jaká je škoda, že si Česko sami kazíme, a že zkáza Česka přichází ze zcela nečekaného směru, z toho, kterému chybně a už jaksi pouze zvykově říkáme demokratický. No jo, rád bych tady mluvil o časopisu Respekt, který je v dobrých kruzích docela vážený a kterému jsem před pár dny dal rozhovor.

Co jsem s tímhle časopisem zažil, škoda slov. K respektování to mělo hodně daleko, a i k demokratičnosti by to mělo daleko, pokud by respekťáci byli nuceni svoji demokratičnost projevit. Lezla by z nich v tom případě maličká despocie a totalitka, jsem si tím téměř jistý.

O co přesně šlo? V poslední době jsem se trochu zamotal do politiky a do samochodu českých médií. Ono to vlastně vypadá, že jakmile se člověk vmotá do jednoho, automaticky se motá i v tom druhém.

Začalo to tím, že jsem si pustil pusu na špacír v MF Dnes čili v Babišových novinách. Napsal jsem tam o panu Babišovi básničku; že je to ničema, hrozba a vůbec nepříjemný chlap. O týden později mi napsali z Respektu, abych jim k tomu dal rozhovor, k Babišovi, ke sloupku v MFD a tak vůbec k volbám, které nás čekají.

Rozhovor? Proč ne!

Nejsem žádná star, abych rozhovory odmítal. Snažím se lidem vycházet vstříc, pokora a ochota sama. Pán z Respektu se mě ptal, seděli jsme u Oka, sluníčko, Club Cola, klasika. Řekl jsem si svoje: Ovčáček je vtipnej OK, Zeman je z úcty k věku OK, Babiš není vůbec OK. Tečka. Můj básnivej a i milej a uctivej pohled na věc, tedy dokud to jde. Pán si to nasyslil na diktafon a odnesl. Pak jsme to ladili po mailu. O den později to vyšlo na webu Respektu, a na rozhovor samotný jsem si nemohl ztěžovat. Vyšel přesně tak, jsme ho zfinalizovali, otázky i odpovědi seděly, bezvadný.

Jenomže ten titulek!

Jenomže to zarámování rozhovoru redakčním perexem!

Perex je ten tučný odstaveček před článkem nebo před rozhovorem, takový ten úvod, pokud to někdo neví… Tyhle věci kolem, titulky a perexy, umějí udělat svoje, jsou to hodně mocné zbraně. Odborně se tomu, co titulek a třeba perex v synergii dokáží, říká „framing", zarámování, a je to opravdu V2 každého textu; děsivá palebná síla. Framingem z vědátora uděláte idiota, což je přesně to, co se stalo mě s Respektem. Tedy přesněji, o to se v Respektu pokusili. Ale něco nevyšlo, možná nejsem vědátor.

K věci. Šlo o to, že titulek byl hodně bulvární. Hodně.

ZÁBRANSKÝ: OVČÁČEK JE INTELIGENTNÍ ČLOVĚK A ZÁPAD O NÁS NESTOJÍ.

Hm! Tyjo! Svérázná práce s titulkem, mládeži! Trochu hodně povytrhané z kontextu, ale dobře, s titulky se často pracuje tak, aby zaujaly, to je jasný, nic, dobrý, jdeme dál…

No jo, ale pod titulkem stál ten proklatý perex. Čtěte se mnou:

„Na čtenáři je, aby posoudil, nakolik jde v této performanci o vzpouru intelektuála proti intelektuálům, o pokus smířit rozpolcený národ, o provokaci či o snahu po zviditelnění."

Nene! No nene… Četl jsem ten perex na ex na mobilu ve Veselí nad Lužnicí, zrovna jsem šel kolem pumpy, lokl jsem si benzínu, abych tu směsici povýšené neomalenosti a gymnaziální malomocnosti zapil něčím jedlým.

- PAUZA -

Už vám přihořívá, teď po pauze? Už tušíte, co se to děje? Už vám docvakává, že ten titulek není bulvární, nýbrž bojovně ideologický? Když si to spojíte s tím perexem? No tak, spojte si to.

Čtenáři Respektu musejí být pěkní volové, když jim redakce musí rozhovory takhle předžvýkat. Stádo volů, které musíte nahnat do jednoho ze čtyř směrů výkladu. Provokace, touha po zviditelnění, vzpoura intelektuála proti intelektuálům, pokus smířit rozpolcený národ. Čtyři možnosti, čtenáříčku, slovy čtyři. Vyber si. Další nepřipouštíme, další nerespektujeme, my v Respektu. Pokud si někdo myslí něco, co se nesmí myslet, pak si to ten někdo nemyslí, pouze to říká, čti provokuje. Boží respektovaná prostoto!

Ale… Takhle se prostě dnes bojuje, takto vypadají novodobé Strážné věže, takto vypadá novodobé ohrožení demokracie a svobodně myslící společnosti. Pokud říkáte něco, co se Respektu nelíbí, zesměšní vás. Zarámují vaše slova provokací a touhou po zviditelnění. Nikoli svobodná řeč, nýbrž performance. Říkat o Zemanovi něco dobrého prostě nejde, o tom tupounovi si nikdo nic dobrého myslet nesmí, takže když už to někdo říká, pak to je touha po zviditelnění a provokace, šup, hotovo.

Šlo by o tom mluvit hodiny, byl by z toho hodně dlouhý seminář na fakultě žurnalistiky.

Nakonec ten perex trošičku změnili, když jsem se ozval.

Respektované máslo na hlavě.

Respektované chování à la Rudé právo: „Přinášíme vám rozhovor s třídním nepřítelem! Kupujte rudou, soudruzi, a brzy na viděnou."

Nepíšu to sem ze zhrzení. Píšu to kvůli tomu, abychom byli ostražití a abychom byli připraveni na to, že ohrožení svobody, míru a demokracie může přicházet i z těch velmi nečekaných směrů. Já už se toho tedy obávám docela dlouho. Čeho? Toho, že se z ultra demokratů ze strachu před nástupem fašismu stanou fašisté…