12. Festival krátkých filmů přivezl do Prahy to nejlepší z kraťasů oceněných prestižní cenou BAFTA

FYI.

This story is over 5 years old.

Film

12. Festival krátkých filmů přivezl do Prahy to nejlepší z kraťasů oceněných prestižní cenou BAFTA

Každý filmový nadšenec po rychlém prolétnutí programu letošního, už 12. ročníku Festivalu krátkých filmů Praha určitě zajásá. Kromě velkých jmen, jakým je třeba Martin McDonagh, se na něm objevují totiž i bloky vyhrazené mladým kontroverzním tvůrcům.

V nich se bude promítat třeba tvorba režisérky Ninjy Thyberg. Neméně zajímavý je pak i blok věnovaný přehlídce toho nejlepšího z krátkometrážních filmů oceněných birtskou filmovou cenou BAFTA, která letos slaví své 70. narozeniny. Právě tento blok můžete vidět ještě 21. 1. od 15:30 v Malém a 22. 1. od 21:00 ve Velkém sále pražského kina Světozor. Na co se můžete těšit?

Pokud vás BAFTA přitahuje v příslibu suchého britského humoru, určitě si přijdete na své. Za salvy smíchu ale vzápětí zaplatíte mastnou daň, protože kromě vytříbeného humoru se stanete také svědky ustřelených hlav, umírajících zvířátek a únosu dítěte. Dramaturgové festivalu zkrátka blok sestavili tak, aby vám zabrnkal na všechny vaše emoční struny.

Reklama

Šestiraňák (Martin McDonagh, 2006)

Dvacet sedm minut nabitých tragickými příběhy, protkaných absurdním humorem jednoho neškodně vyhlížejícího výrostka ve vlaku směr Dublin. Kromě vtípků a vulgarismů vám v Šestiraňákovi budou na hlavu padat i hluboké existenční otázky, stranou nezůstane ani víra v Boha a pořádná dávka husté kečupové krve. Jo, a taky je v tom bílý králík.

Docela jako pes (Paddy Considine, 2007)

Tentokrát o něco kratší šestnáctiminutový pohled do života jednoho zlomeného muže. Pokud trpíte záchvaty nekontrolovatelného vzteku, budete si s hlavním hrdinou rozumět. V opačném případě prožijete úsek cizí životní tragédie, odehrávající se na špinavém předměstí jednoho nekonkrétního města. Ani tady si Britové neodpustili přítomnost zvířecího kamaráda – ale budete radši, kdyby ho vynechali. Fakt.

Až se řeka zbarví rudě (Paul Wright, 2010)

Máte rádi Larse von Triera? Nebo Marilyna Mansona? Pokud ano, tak vás tenhle 28 minut dlouhý snímek pohltí. Růžence, krev, rock'n'roll v maringotce, roztrhané džíny a dcera Boží s laníma očima toulající se v lesích. Zápletka banální, ale provedení nikoliv. Je to artový a lidi bez gotické duše to asi bude trochu štvát. Stejně tak jako maminky malých dětí.

Boogaloo a Graham (Michael Lennox, 2014)

Těchhle čtrnáct minut musí dokonale rozněžnit snad úplně každého. Nevtíravě láskyplný humor v příběhu dvou bráchů, kterým taťka daruje dvě malá kuřátka. Jako každý táta i tenhle filmový následně svého živého dárku lituje a chce kuřáky Boogalooa a Grahama dostat z domu. Všechno ale dobře dopadne, protože po městě pobíhají vojáci se samopaly, kteří dospěláky přinutí zamyslet se nad tím, co je v životě opravdu důležité. A to je ta láska a rodina přece.

Reklama

Operátorka (Caroline Bartleet, 2015)

Neuvěřitelně intenzivních šest minut s Kate Dickie v roli operátorky na tísňové lince. Přes hands-free řeší situaci matky, jejíž syn uvízl v hořícím domě. Je v tom neskutečně dobrá. A mluví s výrazným skotským akcentem.

Loupež poslepu (John Maclean, 2013)

Na jedné straně těchhle černobílých třináct minut se zdánlivě kriminální zápletkou oceníte kvůli až trapně sexy Michaelu Fassbenderovi. Na druhé pak hlavně díky autentickým rozhovorům, ve kterých se po mnoha vypitých panácích whiskey a několika vykouřených jointech dvě hlavní mužské postavy dojemným způsobem sbližují. Tak jak to umí jenom tvrďáci. Pak přijde loupež. A pak zvrat. Smějete se. A pak už ne.

Foto via YouTube.