Svět Irmy

Moje babička se jmenuje Irma. Je jí sto let. Vyrostla nad německým řeznickým krámkem v Buffalu (New York) a  jako biochemička strávila svůj život cestováním po Západu. Sestěhovali jsme se společně před rokem do Novýho Mexika. Je s ní fakt zábava.
Tak třeba nedávno jsem jí byl vyzvednout z dámskýho literárního klubu a ona nesla obrovskou bílou krabici s krásným čokoládovým dortem. Paní se prý rozhodly, že si vymění dárky. Problém byl ten, že moje babička nepřinesla nic. Už byla na odchodu, když jí podezřívavá organizátorka dámskýho klubu zastavila, aby se zeptala co přinesla jako návdavek za dort. Babička nez mrknutí oka opáčila, že ona přinesla dárkovou poukázku, kterou už si někdo vzal, jestli to tu krávu tak zajímá. Jenže babičku prostě vyhmátli a ta ženská se vůbec nestyděla to všechno vyklopit mým rodičům, co žili v sousedství.
Hezká a zároveň smutná věc na tom, když je vám sto je ta, že se tak trochu znovu stáváte dítětem. Za chvíli je na nás organizace dalšího dámskýho čtenářskýho klubu a já jsem si víc než jistej, že zaplníme celej obývák dortama.