Zkoumání 'skrytých' krás Louveru

Začíná být krásně, slunečno, blíží se květen. Máj. Zamilovaný páry navštěvují nejznámější město lásky (nebo spíš mnoha lásek), Paříž. Srdíčko ustane blahem a třeba vám ani nebude vadit místní zákaz líbání se na veřejnosti. Případně si odskočíte na Montmartre.

Náhle máte před sebou všechny ty romantický památky, který už člověk viděl na fotkách milionkrát, ale naživo je to zkrátka vždycky jiný. Třeba při návštěvě Eiffelovky, na kterou stojíte frontu, aby vás tam pak nepustili, protože nějakým třetím okem vytuší, že máte v batohu otvírací nůž (za účelem cestovatelské vybavenosti samozřejmě). A nůž na věži je dvakrát tak smrtící kombinace.

Skoro smrtícím zážitkem se může stát i Louvre, honosná historická budova plná malůvek a soch, pokud si v tom člověk nenajde určitý prohlížecí systém. Tisíce uměleckých děl, prohlídka aspoň na jeden den, říkají mnozí. Někteří si už ale v takovém celodenním deliriu, otráveni záplavou klasiky, začnou všímat různých detailů, i přes neskutečné zástupy návštěvníků, dosud tak úplně neprozkoumaných. Penisy.

A není jich málo. Zvlášť se vyskytují u skulptur reprezentujících ideály antického muže. A tak po závodění v co nejrychlejším proběhnutí Louverem přichází nová disciplína: počítání penisů a následné foto poznávání, komu patří který, což by mohlo bez problému vyřešit jednotvárnost běžného procházení fotek místního umění s kamarády nebo rodinou. Monu Lisu znají všichni.

Ale najdete tam Jupitera? Apollóna? Který z bohů ho má většího? Jsou všechny lidský? A jak je možné, že se i sochám scvrkávají? Nepochybně vás zde nemine hlubinná filosofie. Ale jak se v té záplavě přirození může člověk vlastně zorientovat? Vytvořila jsem pro vás základní pomocný aparát z vybraných příkladů, který můžete aplikovat třeba hned na video na konci článku.

Když je zakřivený, velmi pravděpodobně představuje některého z bohů s pokřiveným charakterem (přímá úměra, předpokládám). Nebo nějakýho lazara.

Když je nesrovnatelně delší, než ty ostatní, je pravděpodobně opičí. Nemám pro to vysvětlení, je to fakt.

Když je zase nesrovnatelně hranatější, než ty ostatní, je nejspíš koňský. Nebo patří jezdci, protože většina jezdců se po čase stává vlastně tak trochu koňmi.

Když je oprýskaný, jsou tu dvě možnosti. Buď jeho nositel pochází ještě z doby před Kristem, tudíž začíná podléhat rozkladnému procesu nebo byl obyčejným mužem bez hodnosti, tak údržba jeho sošné podoby (ani jeho vybavení) nikoho moc nezajímala. Nebo obojí.

Když je naležato, bude to takový ten sošný akt typu "Draw me like one of your french girls". Těch moc není, antičtí muži se radši nechali sochat vztyčení. Silní a chlouby na odiv.

Když je hodně dekorovaný a propracovaný, může představovat poctu nějaké mocné persóně. Třeba Césarovi. S velkou pravděpoodbností ho bude mít ale stejně malýho, jako všichni ti ostatní… vladař.

Le penis dans de Louvre!