Jak dostat falešné vzpomínky do lidského mozku

Mnoho z nás vnímá paměť jako malou dokonalou časovou bublinu, podle níž se řídíme, a vytváříme si představu o tom, kým opravdu jsme. Je tu ovšem jedno malé ale. Nedávno jsem se setkala s Julií Shaw, forenzní psycholožkou specializující se na paměťové funkce. „Hackuji vzpomínky," řekla mi hned v úvodu. „Využívám metod, které vštěpují do lidského mozku vzpomínku na to, co se nikdy nestalo."
Je až s podivem, jak snadno to lze provést.

S touto kanadskou vědkyní v současnosti žijící v Londýně jsem se setkala v Torontu na představení její nové knihy The Memory Illusion.

V této knize popisuje, jak snadno vštípit do lidského mozku falešné vzpomínky – v policejní praxi je pak možné tímto způsobem poslat nevinného do vězení či získat smyšlené svědectví o mimozemském únosu, který se (s největší pravděpodobností) nikdy nestal.

„Paměť je sítí mozkových buněk," vysvětluje. Tato síť se s neustálou aktualizací rozpíná přes nejrůznější oblasti mozku. Díky této základní funkci jsme schopni získávat nové zkušenosti, učit se a bezprostředně vyhodnocovat příchozí situace (v rámci svých předchozích zkušeností). „Tuto síť není ovšem příliš těžké zmanipulovat. Pokaždé když si vzpomínku přehráváte, se její obraz mění, přibývají vykonstruované detaily, fakta se překrucují, a tím vznikají zcela nová spojení."

Například vzpomínky pod věkovou hranicí dva a půl roku jsou podle Shaw jednoznačně falešné. (Do tohoto věku náš mozek pro ukládání vzpomínek není ještě dostatečně vyvinut – odborně nazýváno infantilní amnézie.) Tyto vzpomínky vznikají skrze fotky či příběhy vyprávěné rodiči, jejichž síla váš mozek přiměje zařadit je do vlastních paměťových stop.

Jak Shaw ve své knize vyzdvihuje, možnost změny paměti je mimo jiné velmi důležitým faktem především pro kriminalistiku a celkový justiční systém. „Ve své laboratoři vštěpuji lidem do pamětí vzpomínky na něco, co se nikdy reálně neodehrálo," říká Shaw. „Tímto projektem ukazuji, jak snadno můžeme lidskou paměť narušit."

Nejsnadnější cestou implantace falešné vzpomínky je „promísení reálných vzpomínek s imaginací. Kontinuálním opakováním stejných obrazů toho docílíte velmi rychle."

Nejprve je seznámí s vykonaným trestným činem a posléze jim tvrdí, že zná vnitřní informace: „Tví rodiče mi sdělili, že jsi byl ve čtrnácti letech přistižen při krádeži," říká a fakta podkládá osobním rozhovorem s rodiči, které jí tyto informace poskytli. „Musíš mi tedy věřit. Víš, že jsem tvé rodiče kontaktovala a jim přeci věříš," ukončuje rozhovor v laboratoři. Tato slova jí zajišťují důvěryhodnost.
Následně vrství detailní lži – věk zkoumaného subjektu, rodné město, jména jeho dětských přátel a další drobné výmysly, přičemž opakovaně předkládá imaginaci trestného činu, který se nikdy nestal. V průběhu několika týdnů je „stále těžší rozpoznat hranice mezi představivostí a reálnou vzpomínkou, přičemž je falešný obraz pamětí často kompletně přijat".

Falešné vzpomínky mohou samozřejmě v justičním systému napáchat nemalé škody (posílat nevinné do vězení). Nicméně také dokáží vyvrátit „vzpomínky nemožné", jako jsou například mimozemské únosy. Jakmile je u subjektu vyloučena duševní porucha či další možná vysvětlení, „může se jednat o falešné vzpomínky. Buď jim to někdo namluví, nebo si tento obraz vytvoří opakováním sami. Často tyto představy pochází také z filmů, o kterých se jim následně zdají živé sny, přičemž časem začnou věřit v jejich pravdivost".

Pokud je tedy možné vytvořit falešné vzpomínky, můžeme také vymazat ty reálné? Jednu z možných odpovědí přináší geniální film Michela Gondrye Věčný svit neposkvrněné mysli. Nicméně vytržení celistvé vzpomínky z paměťové sítě není v dohledné době zcela reálné. Mnohem reálnější je možnost částečného pozměnění například bolestivé vzpomínky pomocí kladných emocí.

V rámci optogenetiky (Techniky užívající světla k zprovoznění, či naopak vyřazení konkrétních částí mozku), vědci dokáží vymazat strach vytvořený špatnou vzpomínkou. Tato technika zatím na lidský mozek aplikována nebyla, nicméně její budoucí využití se nevylučuje.

Takže pokud je paměť tak nestálá a ovlivnitelná, můžeme si být opravdu jisti tím, co si ze své minulosti pamatujeme?

„Dle mého názoru souvisí realita s vnímáním a čistě osobní zkušeností. Svět, ve kterém žiješ, je pouze tvým vlastním světem a neustále se mění. Každé ráno vstáváš jako nová osobnost s jiným mozkem a odlišnou kolekcí zkušeností a vzpomínek."

„Základem všech tvých vzpomínek je lež. Záleží jen na míře jejich pravdivosti a nezpochybnitelně existují i vzpomínky na události, které se nikdy nestaly."