Skrz maďarské peklo: S uprchlíky na budapešťském nádraží

Tisíce imigrantů a uprchlíků minulý týden na vlakovém nádraží v Budapešti zoufale hledalo způsob, jak se dostat z Maďarska do Rakouska, Německa a dalších zemí v západní Evropě. Rezervovanost maďarské vlády polevila a v neděli brzo ráno vyslala tucet autobusů, aby převezli některé lidi za hranice. Tisíce jich však zbývalo a další se stále hrnou.

Poté, co jsme v neděli brzo ráno dorazili na vlakové nádraží Keleti, potkali jsme skupinu mladých Syřanů, spěchajících, aby chytili bezplatnou přepravu ze země. Přespali v nedalekém hotelu a do poslední minuty nevěděli, zda budou autobusy vypraveny. „Bojíme se, že jsme propásli naši šanci. Nechceme, aby nás v Maďarsku zatkli, potřebujeme se dostat pryč," řekl jeden z mužů.

V neděli odpoledne rakouské úřady oznámili, že více než 4000 uprchlíků ze Sýrie, Iráku, Afganistánu a jiných zemí překročili hranice. Nicméně na nádraží stále úzkostlivě čekal velký dav uprchlíků na svou šanci pokračovat v cestě. Okolo 11 dopoledne panovala klidná nálada, dlouho však nevydržela. Když se rozneslo, že bude vyjíždět vlak směrem do Rakouska, všichni do jednoho se ve spěchu hrnuli na palubu.

Nádražím se rozléhal pláč dětí, když se otcové, zavěšení do dveří vlaku snažili dostat ke svým rodinám přes moře lidí. Všichni touží zemi opustit. Asi dvacet maďarských policistů stálo na stráži u vlaku a marně se snažili udržet pořádek, většina spíše jen zůstávala v pozadí a hleděla na chaotickou scénu.

Několik kroků od davu klidně vyčkával Mohamed Hamadawy. Nechtěl vystavit svoji těhotnou ženu a malého syna ohánějícím se loktům těch, kteří se snažili dostat do vlaku. „Rozšiřte tuhle zprávu do světa," řekl VICE News. „Opustili jsme naši zemi, abychom našli svobodu a přišli do Evropské Unie za jejími lidskými právy, ale kde jsou?"

Hamadawy pospal, jak byl se svojí rodinou a několika příbuznými zadržen čtyři dny ve špinavé vazbě, poté co je chytili při překračovaní maďarsko-srbské hranice.

„Řekli jsme policii, že si nenecháme odebrat otisky prstů, načež odpověděli, že každý kdo odmítne, stráví měsíc ve vězení a pak bude poslán zpět do Srbska. Takže jsme neměli na výběr."

Podle zákona je první země, mimo Řecka, do které uprchlíci vstoupí, odpovědna za vyřízení žádostí o azyl každého individuálního jedince. Nicméně v Maďarsku chce zůstat velmi malý počet uprchlíků a bojí se, že zde budou zaregistrováni a budou jim odebrány otisky prstů, což může ovlivnit jejich žádost o azyl v Německu, Švédsku, Nizozemsku a v dalších populárních destinacích.

Uprchlíci začali být brzo vyhazováni z vlaku, který právě dorazil a maďarský aktivista vysvětlil skupině Syřanů, že vlak mířil na Pécs, staré město na jihu Maďarska a populární destinaci pro turisty. Takže nic moc pro uprchlíky, snažící se dostat na západ do Rakouska.

Je jednoduché opomenout, že uprchlíci nemají ten luxus, kdy mohou sledovat každodenní zprávy, takže zůstávají docela mimo aktuální dění, spoléhajíce se pouze na informace od dalších uprchlíků, anebo z postů na Facebooku, které zvládli přečíst v těch výjimečných chvílích připojení na internet. Převládají mezi nimi různé povídačky.

V sobotu většina lidí slyšela, co se stalo předchozí den, kdy bylo 2000 lidí vyhozeno z vlaku a museli jít pěšky směrem do Rakouska. Ale detaily zůstávaly jen kusé.

Chvíli poté co zjistili, že vlak nemíří do Rakouska, se několik stovek uprchlíků, převážně Syřanů, rozhodlo jít pěšky. „Musíme se pouze dostat z města, pak nás vezmou autobusy," vysvětloval mladý muž staršímu cestujícímu. Policisté objížděli dav na motorkách a v čele jel vůz s kamerou na střeše, filmující pochodující kolonu.

Účastnil se toho i Mohamed Abdel Khader, pětadvacetiletý Syřan, který byl obklopen svými třemi sestrami, dvěma bratry a matkou. Všichni uprchli před několika měsíci z Aleppa.

Mohamed detailně popisoval, jak s nimi bylo špatně zacházeno po dobu šesti dní, strávených ve vazbě. Jako spousta dalších mluvil o hrubém chování ze strany policie, kteří každého donutili odevzdat otisky prstů. Ale tohle nebylo to, co ho zklamalo nejvíce.

„Donutili nás pít vodu ze záchodu a dali nám pouze sendvič se šunkou," sdělil VICE News. „Jsme muslimové, a každý ví, že šunku nesmíme jíst." Protestovali, ale policie nereagovala a tak zahodili šunku a snědli pouze suchý chleba.

Zatím na nádraží Keleti několik maďarských aktivistů doprovázelo uprchlíky na nový vlak mířící na západ. Díky těm, kteří se rozhodli jít pěšky, nebyl shon tak intenzivní jako předtím.

Na palubě vlaku skupina čtyř kamarádů – dvou Syřanů a dvou syrských Palestinců – vyprávěla, jak se potkali po cestě a jak plánovali požádat o azyl v Holandsku. Po odevzdání otisků prstů se však rozhodli zůstat v Německu.

Případ Ahmada Abbase, jednoho z dalších Syřanů, není moc odlišný. Svobodný šestadvacetiletý muž sdělil VICE News, že chce prostě jen někde pracovat a být co nejdál od války. „Pokud chceš zůstat v Sýrii, musíš si pořídit zbraň, abys bojoval pro režim, nebo pro opozici. Já ale nechci vlastnit zbraň."

Ale pro palestinské manžele, kteří chtějí získat výhody z evropského programu na znovu-sjednocování rodin, je změna destinace rozhodující. V Německu, které přijímá více uprchlíků, totiž trvá získání azylu, nebo přiřazení do programu na sjednocení rodiny o měsíce déle, než v Nizozemsku a dalších zemích. Všichni uprchlíci to dobře vědí.

„To může znamenat, že potrvá klidně i rok, než znovu uvidím svoji ženu a děti," říká jeden Palestinec, který nechce být jmenován. „Bojím se, co všechno by se jim za tu dobu mohlo stát."