Jakuzové se neradi fotí

Není asi překvapením, že členové Jakuzy nejsou nijak extra otevření cizincům, natožpak cizincům s foťákem. Přesto se fotografovi ze Sydney Jessovi Lizottovi podařilo přesvědčit tento nechvalně proslulý japonský gang, aby se stal předmětem jeho nejnovějšího projektu Born Too Late.

Jesse už nějakou zkušenost s přesvědčováním lidí o věcech, které by normálně nedělali, má. Dříve dokumentoval život amerických gangů v Chicagu a Los Angeles v rámci projektu Lowrider. Přimět členy gangu, aby se nechali vyfotit i se svými chybějícími prsty a tetováním těch, které zabili, byl pro něj celkem adrenalin.

Před jeho show na akci Independent Photography Festival v Melbourne s ním VICE promluvil o tom, v čem se tyto dva gangy zdálky ovlivňují a jak se kultura Jakuzů mění s novou generací.

VICE: Ahoj Jessi, pro Born Too Late sis vybral docela drsnou inspiraci. Pověz mi, jaké je vyjít si do japonského podsvětí.

Jesse Lizotte: Upřímně, nebyli to ti nejnekomplikovanější lidi, který jsem kdy fotil. Jsou to ty typy, který se nerady fotí. Je to úplně jiná mentalita. Neztotožňovali se s ideou, že je cool ukázat svá tetování a být gangster. Na nic si nehrajou – to, jak se chovají, ukazuje, jak jim je všecko u prdele. Zažili toho dost a společnost se jim vyhýbá. Jejich chování není takový, jaký bys od Japonců čekal.

Cítil ses nějak ohrožený?

Jo, jasně. Jednou mě můj tlumočník vzal, abych vyfotil tohohle chlápka, a jemu nebylo úplně příjemný, že tam jsem. Stál jsem tam potichu asi hodinu, než mi řekl, že je připravenej. Svlíkl se donaha a byl celej potetovanej. A chyběly mu asi čtyři prsty. Nechtěl, abych fotil jeho tvář, tak jsem se s ním nedohadoval. Na hrudi měl symbol svýho klanu, kterej přikryl, aby na fotce nebyl vidět. A na břiše byly vytetovaný jména lidí, který zabil. Musel jsem vyzkoušet snad všecky úhly pohledu. A nakonec vyšly jen dvě fotky – zepředu a zezadu.

Jak Born Too Late navazuje na tvůj minulý projekt Lowrider?

Nijak, není to naplánovaný. Nejdu ven za tím účelem, abych si vyfotil drsný lidi, vyplynulo to přirozeně. Projekt Born Too Late začal vznikat tehdy, kdy jsem navštívil jednoho chlápka v Los Angeles a na stěně měl fotky lidí ve vězení. Uprostřed byla fotka tohohle Japonce, kterej úplně vyčníval. Dostal jsem na něj e-mail a kontaktoval ho a on odpověděl jedním řádkem: „To je moje číslo. Zavolej, až budeš v Tokiu." Takže tak.

Po tom, co jsi pracoval s takovou skupinou lidí, všiml sis nějakých západních vlivů na japonské podsvětí?

Určitě. Na tokijských ulicích vídáš lidi, jak se ostentativně producírujou v hadrech od Nike. Jezdí v Lamborghini, aby dali bezostyšně najevo: „Podívejte se na mě, jsem Jakuza." Starší lidi se v tomhle ohledu drží víc zpátky.

Jsou v Jakuze generační rozdíly?

Mladá generace se dost odlišuje, západní vliv na ni je patrnej. Poslouchá západní hudbu a jezdí v západních autech. Myslím, že se víc ztotožňuje s tím obrazem neohroženýho gangstera. Starší lidi jsou tradičnější. Někomu jsem vyprávěl o tom rituálu, kterej se prováděl, když jsi něco zkurvil. Uřízl sis prostě prst. To už tak dneska nefunguje. Spíš musíš zaplatit nehorázný peníze.

Funguje tu taky výrazná společenská hierarchie – mladí respektují starší generaci. Mladí například nezačnou jíst, dokud jim starší neřeknou, že už můžou. Taky starým otvíraj dveře a nalívaj saké.

Když fotíš takový lidi, kteří jsou tak obdivovaný, ale páchají mnoho násilí, snažil ses do svého projektu vložit i nějaké poselství? Nebo prostě jen dokumentuješ?

Cítil jsem, že je důležitý tyhle lidi zdokumentovat, protože mizí. Nechci tím ale působit senzaci. Dokonce jsem ani nechtěl použít slovo Jakuza, lidé o tom už tak ví dost.

Rozhovor: Sam Nichols