Historie těch nejprapodivnějších proslovů za 76 let existence Oscarů

Předávání Oscarů v televizi se od svých začátků příliš nezměnilo: Moderátoři si zavtipkují, pak se předají ceny zásadního kulturního významu těm největším narcistům na světě, kteří si pak v několika sekundách mohou říct do mikrofonu, co se jim zlíbí; no, pokud jsou fakt slavný, tak se to dá počítat na minuty. Jo, a mezi to se vkládaj ještě hudební čísla.

Před třemi lety se trend chování na Oscarech zpečetil vystoupením Matthewa McConaugheyho, který se stal nejlepším hercem. Zanechal stopu v dějinách Hollywoodu, která je známá jako The McConaissance, kdy své vystoupení korunoval vrcholem svého řečnictví, hláškou: "Alright alright alright!" Jako by tím obhájil oscarové status quo: Proč měnit systém, který dodává pravidelnou porci bizáru do deseti milionů domovů?

Protože výsledkem tohoto směřování byl za ta desetiletí nespočet nepochopitelných, velmi rozpačitých, útočných, příšerných estrád.

Poté, co jsem přečetl skoro všecky přepisy oscarových proslovů od roku 1939, abych byl přesný, bylo jich 1 424 na Oscars.org, mám dojem, že už se můžu považovat za experta.

Poznal jsem, že mnoho těchto proslovů po obdržení Oscara je k smrti nudnejch, některý se zase vymykaj. Během těch let jsme měli možnost zhlédnout několik různých odstínů bizáru, z nichž každej tak trochu rozvířil a otrávil atmosféru po svém. Jsou to opilý žvásty, záhadný poznámky, útočnost (nechtěná nebo jiná), samoúčelný plácání a můj osobní favorit – nezbytný erotismus.

Vítěz v roce 1983 za nejlepší krátký animovaný film měl katastrofální projev. Jmenoval se Zbigniew Rybczyński a na podium přišel úplně na hadry a pomocí překladatelky mluvil bůhví o čem (jeho proslov začíná 1:55 ve videu výše). Když se rozezněla hudba, nechtěl opustit podium a neúspěšně se snažil líbat herečku Kristy McNichol. Podle velice empatickýho příspěvku o událostech toho večera na blogu Cartoon Brew byl Rybczyński okamžitě vyveden a později zatčen za to, že se při tom prý snažil nakopat policajta do koulí.

Kdo si dělal z proslovů na Oscarech srandu, byl to The Rat Pack. Když byli její členové ještě naživu, opravdu se nezapřeli; dokázali jak nesouvisle plácat, tak urážet. Frank Sinatra nedal dohromady pořádnou větu, když byl roku 1954 oceněn za roli ve filmu From Here to Eternity. "Skutečně, opravdu netuším, co mám teď říct, protože je to pro mě něco úplně nového. Víte, já, muzikant a tanečník, mám strašnou radost," vysoukal ze sebe.

Další chlapík z Rat Pack, Dean Martin, se do té doby na Oscarech nerad ukazoval, ale pak se někomu podařilo ( podle Johnnyho Carsona) ho na ně dotlačit proti jeho vůli v roce 1979. Zrovna vyhrál Giorgio Moroder, který získal Oscara za hudbu k filmu Midnight Express . Ale Martin, který měl předat cenu, si ze sebe už od začátku dělá srandu. Pak se podívá na nápovědu a poznamená k Raquel Welch, že to mají štěstí, je kavkazsky. Pak jen ujistil Ameriku o tom, že mu je stejně všecko ukradený.

Když herec Jack Palance obdržel cenu za vedlejší roli v City Slickers a ukázal, že umí kliky na jedný ruce, slušelo by mu tento trend nenásledovat pokleslým vtipkováním o ženách. "Co se týče kliků obouruč," řekl, "můžeš je dělat celou noc a nezáleží na tom, jestli ji pod sebou máš nebo ne. A kromě toho to tak vyjde aspoň levnějc!"

Asi nejrasističtější proslov v historii předávání Oscarů zazněl v roce 1960, kdy extremistický bílý herec Hugh Griffith vyhrál Oscara za roli Araba ve filmu Ben-Hur, roli, která vyžadovala, aby si obarvil tvář nahnědo. To se asi v blbejch padesátkách dalo čekat, ale když režisér Ben-Hura William Wyler přijal Griffithova Oscara, mluvil o Griffithovi jako o hrdinovi. Tvrdil, že mu bylo líto hlavně to, že: "lidem ze Spojených arabských republik nebude povoleno se na film dívat." Chudáčci!

Tajemný proslovy mají příchuť šílenství a tou mohou být odměněni ti diváci, kteří dávají dobrej pozor. Někdy to je jen bizarní vtípek, jako když Ed Begley začal svůj proslov slovy " Nejsem Ed Begley ", u čehož se asi tenkrát, v roce 1963, lidi mohli potrhat smíchy. Grace Kelly vyhrála v roce 1955 za roli ve filmu The Country Girl a podivně pravila: "To momentální rozrušení mi znemožňuje, abych opravdu vyjádřila, co cítím. Můžu jen říct děkuji vám z celého srdce, všem, díky kterým tu dnes stojím." Co ale cítila? Podle životopisce Donalda Spoto pravděpodobně osamění.

Ocenění taky kecali, jako by byli sami neschopný nuly. Producent filmu Chariots of Fire David Puttnam děkoval Dodi al-Fayed , milionáři, který později zemřel po boku princezny Diany při autohavárii. Louis Gossett Jr. tvrdil, žejeho babička žila, aby se dožila 117, což by ji zařadilo mezi nejstarší lidi světa. Režisér krátkého filmu Bert Salzman vypadá, že je v historii Oscarů zatím jediným člověkem, který kdy přímo poděkoval L. Ron Hubbardovi.

Můj nejoblíbenější proslov této kategorie je proslov Carly Simonové (výše), jehož konec adresuje svým dětem, když říká: "Jestli na tom ostrově, kde teď jste, najdete televizi, maminka na vás bude hrdá." Asi tuším, co tím měla na mysli, opustila svoje děti někde v bermudským trojúhelníku a nařídila jim hrabat se v písku, dokud nenajdou domácí spotřebiče!

Nic nezabije náladu tak jako řeč o velkým, vážným Tématu Té. Abyste rozuměli, dá se to zvládnout důstojně, jako tehdy, kdy Tom Hanks vyhrál za roli člověka nakaženýho AIDS ve filmu Philadelphia, a Američanům krátce připomněl, že gayové jsou též lidské bytosti. A to v době, kdy bylo běžný si myslet, že gayové si AIDS zasloužej.

Seriózní témata jsou ale někdy dost mimo mísu.

A někde uprostřed je Marlon Brando. V roce 1973 chtěl očividně poukázat na špatné zacházení s původním americkým obyvatelstvem a sám zůstat doma, aby se nemusel zúčastňovat ceremoniálu. Takže než by přijal Oscara za Kmotra, poslal Apačku jménem Sacheen Littlefeather, aby odmítla za něj. Brala to vážně, dala všem hodnotnou lekci, ale ten efekt ve stylu: "do prdele, mám snad halucinace", kterej to v tu chvíli mělo, nakonec znamená, že tahle řeč představuje jeden z nejkomičtějších momentů v historii Oscarů.

Vanessa Redgrave (výše) hrála odbojářku ve filmu z druhé světové války Julia a získala za tu roli Oskara v roce 1978. Ale v té době vytvářela propalestinský dokument, což pěkně vytočilo sionisty. Někteří ortodoxní spustili kampaň proti tomu, aby získala Oscara, ale vyhrála stejně, a stala se tak královnou Oscarových kázání.

Poděkovala Akademii za to, co nazvala "poctou své práce" a pak řekla: "Zdravím vás, oslavuji vás, ty, kteří jste to v posledních dnech ustáli a odmítli jste výhrůžky bandy sionistických chuligánů, jejichž chování je urážkou všech židů na světě a jejich hrdinného boje proti fašizmu a útlaku." To pak bylo někde připomínáno jako "řeč o sionistických grázlech" a moc dobře nevyznělo.

Za ta léta se někteří vítězové snažili Redgravovou předčit. Například když Michael Moore získal Oscara za Bowling for Columbine, vzkázal prezidentu Georgi W. Bushovi: "Jsme proti této válce, Georgi Bushi! Styďte se, pane Bushi! Styďte! A až si znepřátelíte papeže a Dixie Chicks, váš čas se naplnil!"

George Clooney světu slavně pravil, že lidé, kteří pracují v zábavním průmyslu, jsou morálnější než ostatní, řekl: "Jsme v Hollywoodu vždycky trochu napřed. A je to dobře. Jsme ti, kteří mluví o AIDS v době, kdy se o něm jen šušká, a mluvili jsme o občanských právech už tehdy, kdy takové téma nebylo ještě tak populární." Clooneyho za jeho samolibost parodovali v South Parku.

Nikdo však stejně nepřekonal Vanessu Redgrave, která vyrukovala s tím, co mohlo být jednou v dějinách aluzí svatořečení, kdy v jednu chvíli velebí sama sebe, a zároveň ostatní za velebení její osoby. To je tedy výkon.

Kéž by existovalo video, který zachycuje nejvíc "sexy" kec v historii Oscarů v roce 1967. Toho roku Akademie ocenila Oscarem Yakima Canutta. Aby si udržel svou image drsňáka, Canutt se po svým proslovu otočil na Charltona Hestona a řekl: "Tak co kdybychom si trochu zajezdili a užili trochu akce?"

Angelina Jolie vyhrála v roce 2000 svého prvního Oscara za roli pacientky ve filmu Girl, Interrupted. Než však vystoupila na podium, všechny předtím nejspíš zarazilo, že svého bratra Jamese Havena na červeném koberci dlouze a smyslně políbila. S tak čerstvým zážitkem v paměti diváků pak řekla ve svém proslovu: "Tolik teď miluji svého bratra." To se diváci slyšitelně zavrtěli v židlích a pohlídli na hodinky. Pak řekla: "Zrovna mě objímal a řekl, že mě miluje, a já vím, že je za mě tak šťastný." A pak, jako by si uvědomila, že by už o bratrovi možná měla přestat mluvit, začala děkovat kolegům.

Pak Angelinin bratr propadl náboženství anavždy zmizel.

V roce 1986, poté, co za make-up ve filmu Maska Michael Westmore získal Oscara, řekl něco, co je pro proslovy na Oscarech celkem standard: Poslal své děti spát. Ale řekl to fakt divně: "Asi se od nás neočekává, že budeme děkovat svým dětem," řekl, "ale, Michaele a Michele, můžete si teď za odměnu pustit film pro dospělé a uložit McKenzieho." Nabádal snad své starší děti k tomu, aby vypnuly blbý Oscary a sledovaly porno? Cool tatík!