Tenhle chlápek fotí luxusní letadla pro super bohaté

Pro malý zlomek světové elity neznamená miliarda dolarů moc. Hodnotu miliardy dolarů má start-up v Silicon Valley. Miliardu dolarů si vydělají čínští průmyslníci za padělané verze iPhonů a fidget spinerů. Nepochybně je to pěkný kus drobných, s jednou miliardou dolarů ale budete lítat jen s Gulfstreamem, Cessnou nebo jiným bezvýznamným tryskáčem.

Pro královské rodiny ze států v Perském zálivu a hrstku ruských oligarchů znamená pojem „bohatý“ něco zcela jiného. Tato nepolapitelná skupina multimiliardářů skupuje velké obchodní tryskáče od Boeingu nebo Airbusu, které si zdobí ručně tkanými koberci, dřevěným obložením a čímkoliv ze zlata. Do tohoto privilegovaného světa je téměř nemožné proniknout, pokud však nejste fotograf letadel, kterého si najal designér letadlových interiérů, abyste nafotili vybavení. Alespoň takhle se uvnitř luxusních letadel ocitl Nick Gleis.

Tento fotograf si vybudoval kariéru focením letadel super elity. Gleis, kterého zaškoloval Ansel Adams do praktik fotografování krajiny, se k focení letadel dostal téměř náhodou a za 30 let práce nafotil okolo 1000 letadel. VICE si s ním promluvil v jeho domě ve Virginii.

VICE: Zdravím, Nicku, řekni mi, co miluješ na letadlech.
Nick Gleis: V podstatě mě vůbec nezajímají. Letadla se mnou nic nedělají. Beru je jen jako další typ dopravy. Moje vášeň ale spočívá ve fotografiích. Interiéry luxusních letadel mi umožňují posouvat úroveň mého fotografování o třídu výš.

Co tím myslíš?
Když se ocitnete na palubě luxusního letadla, uvidíte kvalitu, která dalece přesahuje to, čemu rozumí normální člověk. V exkluzivním letadle může být prakticky cokoliv, co najdete v luxusním domě, bytě nebo zámku. Rozdíl je ten, že letíte 800 km/h, takže váha je absolutní faktor. Představte si svůj jídelní stůl – na zemi byste ho pravděpodobně nemohli jen tak uzvednout, ale v těchto letadlech můžete vzít do každé ruky jeden. Letadlo musí mít stejnou atmosféru a funkčnost, s tím rozdílem, že vše musí mít být lehké a kvalitní do takových detailů, že byste skoro potřebovali mikroskop, abyste je viděli. To mě ohromuje.

Ok, vraťme se na začátek. Jak jsi se k téhle práci dostal?
Před 30 lety jsem pracoval pro fotografickou společnost v Burbanku v Kalifornii. Bylo mi 27 let a zadání bylo od společnosti Tiger Air, která do Boeingu 727-100 instalovala luxusní vybavení. Společnost, pro kterou jsem pracoval, dostala zakázku, aby každé dva týdny nafotila průběžné fotografie. Trvá rok nebo dva, než se tahle letadla dokončí a na konci potřebovali fotografie konečného výsledku. Ty jsem dostal za úkol vyfotit já.

A potom se z tebe stal znalec luxusních letadel?
Ne. Věděl jsem, že se jedná o trvající příležitost, tak jsem si našel společnost provozovanou mimo LAX jménem Garrett AiResearch, která byla jedním z největších dokončených center na světě. Dělali interiéry zhruba 40 letadlům ročně. Bylo to obrovské. Vydal jsem se do AiResearch a žebral jsem a prosil o další práci. A asi je vám jasné, co řekli, zbytek je historie.

Takže sis svým způsobem práci vyprosil, ale zároveň tvrdíš, že se o letadla nezajímáš. Co bylo tvou motivací?
Peníze.

Nojo, jasně. Odhaduji, že honorář je slušný?
Ano, to je. Sečteno a podtrženo: Byl bys radši jedním z milionu svatebních fotografů nebo jedním ze tří fotografů letadel na světě?

To druhé. Takže tuhle práci děláš už 30 let. Změnil se za tu dobu nějak styl elitních letadelLetecký průmysl se stal mnohem konzervativnější. Časy okázalosti se rychle vytrácejí. Například letadla saudských královských rodin jsou hodně praktická. V současné době vypadají jako interiéry BMW. Jsou moc pěkná, abyste mě chápali správně, ale nemají takový vkus, jaký měli designéři v 80. a 90. letech, když navrhovali interiéry do 747.

Takže dnes už se nesetkáváš s věcmi jako je tohle umyvadlo, co vypadá jako vířivka?
Přesně. Tohle umyvadlo je vyrobené z abalonu (mořská mušle). Takový design už se nevidí. Když přiložíte ruku k té věci uprostřed kohoutku a pohnete s rukou doprava, začne téct studená voda. Když dáte ruku vlevo, teče teplá. Uprostřed je zase vlažná voda. Celá struktura kohoutku pochází z jednoho kusu hliníku.

Řekni nám něco o nejbohatších lidech světa.
Super bohatí jsou všeobecně velmi milí lidé. Nejsou to povýšení kreténi jako některé americké celebrity. Například Kardashianovi jsou hodně bohatí, ale ne tolik jako lidé, se kterými se setkávám. Ve srovnání s nimi to jsou chudáci. Bohatí, které potkávám, jsou velmi formální a hodně uzavření. Jsou si vědomi toho, kdo jsou, a vědí, že každý na světě by se k nim chtěl dostat. Nemají tendenci přijímat cizí lidi, ale dělají to tak, aniž by byli nezdvořilí.

To však nemění nic na tom, že mají velmi náročné požadavky, protože platí za to nejlepší. Očekávají výsledky. Když je něco špatně a nelíbí se jim to, neřeknou vám to oni, ale jejich zástupci. Čím bohatší lidi potkáte, tím jsou milejší, což je další rozdíl mezi nimi a americkými celebritami. Děsí mě ty kecy celebrit, které jim procházejí. Nemají vůbec úroveň. Myslí si, že když létají ve svých malých Gulfstreamech, tak je to něco extra, ale nemají ponětí, jak opravdový luxus vypadá.

To říkáš na základě vlastních zkušeností?
Ano, naprosto. Fotil jsem hodně letadel celebrit.

Kdo z nich byl nejnepříjemnější?
To nemůžu říct. Ale můžu prozradit, koho mám nejraději: Toma Cruise. Lidé, kteří spravují jeho letadla, jsou moji klienti a on se vždycky ptá: „Jak se daří?“ a pak řekne „Rád jsem tě viděl“. Cruise je uzavřený člověk, ale je vždycky moc zdvořilý a udělá si čas.

Kritizovali tě za to, že se setkáváš s lidmi, kteří vydělávají peníze různými neetickými způsoby. Jak se s tím vyrovnáváš?
Nevěnuju tomu žádnou pozornost, protože to je lež. The Telegraph publikoval článek, který tvrdil, že jsem vybraný fotograf afrických diktátorů, ale to není pravda. Nejezdím do zemí, kde by mě mohli zastřelit. Dokonce Saudská Arábie je velmi uzavřená. Abych se tam dostal, musí člen královské rodiny schválit moje vízum a na místě se můžu pohybovat jen v uzavřeném areálu. Nenechají mě toulat se kolem. To je všechno v pořádku. Dubaj a Spojené arabské emiráty se hodně podobají západu, jak je to jen možné. Takže to je všechno v pořádku. Nepracoval bych ale pro nějakého šíleného diktátora. To bych neudělal.

Máš rád svoji práci?
Podívej se, jsem jedním z nejšťastlivějších lidí, kteří kdy chodili po téhle planetě. Tohle jsem si přál dělat od svých 20 a ke zklamání svých rodičů to dělám dodnes. Miluju focení. Vlastně jsem skutečně šťastný, jen když fotím.

Článek původně vyšel na VICE AU.