Trojnásobný Mistr ČR a Mistr Evropy má pásy schované v kuchyni rodinné hospody, kde každý den připravuje obědy i večeře. V noci pak jako abstinent šéfuje svému malému baru.Občas jezdím za rodičema do rodného městečka Heřmanův Městec, kde je za poslední dva roky velkou novinkou to, že se tam z Luboše Lesáka, syna místního hospodskýho z Bílého beránku, pro kterého jsem před třinácti lety graficky zpracoval jídelní lístek ve Wordu (dodnes ho tam používají), vyklubala celebrita celorepublikového rozměru. Luboš v hospodě pracuje, koneckonců vyučil se kuchařem a za svého mládí sem ho potkával buď po hospodách nebo na diskotéce v Cholticích, kde většina holek a kluků z okolí přišla o panenství/panictví, vyzkoušela poprvé alkohol a ve většině případů s nim už nikdy neskončila.
Reklama
Luboš je ale taky trojnásobný mistr republiky v Muay Thai, mistr republiky v K1 a mistr Evropy WKF v Muay Thai (neboli thajský box). Z 37 zápasů vyhrál 34 a přitom dal 19x soupeřům K.O. Všichni z Heřmaňáku (jak se dlouhý název městečka zkracuje) jsou za ty K.O. rádi ze dvou důvodů.Za prvé mají pocit, že spoluobčan – mistr v bojovém umění je zárukou určitého bezpečí ve městě. Minimálně na té úrovni, že při lámání škopků v Bílém beránku se nesemele žádná rvačka. A za druhé se po delší době z místních rekrutoval nějaký slavný rodák. Když se podíváte na Wikipedii, tak nejdelší záznam z domácích má zatím stále Jiří Stanislav Guth-Jarkovský a hned za ním je místní zámek. Za posledních sto let si nikdo neškrtnul.Že Luboš nabral takovou kariéru jsem se dozvěděl asi tři roky poté, co jsem o něm slyšel naposledy v jednom drbu, co se šířil Heřmaňákem: neustál rvačku na diskotéce v Cholticích a odnesl to zlomeným nosem. Nedávno jsme se potkali, hodili řeč a já si říkal, že to nejmenší, co můžu udělat je najít a předat dál zázračná místa v rekapitulaci harmonicky-explozivní evoluce jeho kariéry, která vznikla mezi rodinnou hospodou a připravováním připraváním klasických českých omáčkových hotovek, improvizovanou tělocvičnou ve sklepě mezi sudy od piva a tréninkem s trenérem. Na nic převratnýho jsme ale nepřišli.
Tradiční otázka pro Branky, body, vteřiny: Jak se cítíš jako čerstvý mistr ČR?
Reklama
Tak určitě je to skvělej pocit.Znám tě ještě jako tichýho hubenýho kluka z hospody a v životě by mě nanapadlo, že se z tebe stane mistr republiky a Evropy v bojovým sportu. Řekni mi, jak jsi k tomu přišel?Přivedla mě k tomu nuda ze stereotypu, co jsem tu zažíval furt dokola. Hrál jsem i fotbal, ale to je na malým městě nuda o ničem. Pořád se honíš za kulatým nesmyslem, pak jdeš do hospody, chlastáš a pak někam vyrazíš.Do Choltic na diskotéku…Jasně. Vožereš se, druhý den vstaneš, tři tisíce v háji, a nic moc si nepamatuješ. Každý víkend pořád to stejný. Občas jsem to proložil nějakým Playstationem, jinak to bylo pořád kamarádi a hospoda. Pak jsem začal cítít, že tělo strádá a potřebuju ho nějak rozhýbat. Zkoušel jsem posilovat, ale to mě moc nenaplňovalo a nikam mě to neposouvalo. Pak jsem hledal na internetu, co bych mohl dělat a natrefil jsem na mého známého Rendu Blažejovského, který kdysi hlídal na diskotéce v Cholticích a má nějaké tituly v thai boxu. Vzpomněl jsem si, že mě tenkrát lákal na tréninky, tak jsem se mu po letech ozval, že bych to zkusil. A úplně mě to sežralo. Přestal jsem pít, kouřit – kouřil jsem třeba krabičku denně – a začal jsem trénovat tak moc, že jsem prodal i motorku, protože jsem najednou neměl čas na ní jezdit. Šlo to úplně samo, za čtyři roky, co to dělám, jsem nevynechal jediný trénink.Vaše rodina vlastní proslulou místní trojku na náměstí, kde pracuješ. Jak to všechno skloubíš dohromady?
Reklama
Do hospody přijdu třeba v 8, něco udělám a pak si dám osobní trénink. Jdu běhat a pak jdu do sklepa, kde makám. Pak se vrátím asi v půl jedenáctý a vydávají se obědy. Po obědě jedu plavat do Chrudimi a pak třeba na trénink do Pardubic. Večer se zase vrátím do hospody.Ta vaše hospoda je poctivá, založená na knedlících a těžkých českých jídlech. Snažíš se to nějak změnit k lepšímu?Jako ty snahy tu byly, ale chodí k nám většinou dělníci a ty si chtěj dát klasiku, guláše, knedlíky, chápeš. Občas se někomu snažím něco doporučit, ale spíš jsem to vzdal. Tady u nás v hospodě asi osvětu úplně dělat nejde.
Dole pod hospodou sis ve sklepě mezi sudy od piva udělal malou tělocvičnu. Kdy přesně?Vznikla hned na začátku, abych si udržoval formu i mimo hlavní tréninky v Pardubicích. Ty jsou 20 km daleko a u nás na městě nic není, tak jsem si zařídil ve sklepě svou malou tělocvičnu.Chodíš tam před tím, než v hospodě vydáváte obědy a pak ještě po nich?Přesně tak. To jsou ty časy, kdy mám čas dát si třiceti až šedesáti minutový trénink.Jak přesně tam cvičíš?Mám tam boxovací pytel, tak u něj je to jasný, že jo. Pod pytlem mám odpružený koberec tatami. A pak tam mám velkou pneumatiku od traktoru do který mlátím železnou palicí.Proč?To je simulace štípání dřeva. Je to skvělý cvik na zpevnění zápěstí, abys pak při zápase měl tvrdší údery.Ve vedlejší místnosti skladujete sudy s pivem. S těmi taky cvičíš?
Reklama
Někdy skládám náklaďák s plnými sudy piva. A s prázdnými sudy taky cvičím. Vyzdvihuji je na hlavu a pak s nimi praštím co největší silou o podlahu. Nebo je házím do dálky.
Ty jsi takhle začal cvičit a za tři roky jsi získal titul mistra republiky. To je docela rychlý.Je i není. Záleží na tobě, jak se tomu věnuješ a kdy tě pak trenér pustí na zápasy. Mě pustil po roce a půl, ale dnes vím, že by to šlo ještě dřív. Všechno je o tréninku. Musíš makat i doma, k tomu ještě plavat a běhat. Když to flákáš, nejseš dobrej.Takže diskotéky a pití jsi zapověděl.Hele, ještě občas jedu na diskotéku nebo někam. Ale tak na hoďku, dám si minerálku a poslouchám, o čem se lidi baví.Teď jsi ale u nás na městě otevřel Bar Ninja. Jo, to je takový místo, kam se lidi chodí dodělat. Víš jak, začnou v hospodě a pak po desátý se přijdou k nám doťuknout. Máme tam bar, DJs, hezký barmanky a taneční parket.To už je druhá hospoda, kde seš angažovanej. Jakto, že vydržíš nepít?Já ty lidi beru jako odstrašující příklad, chápeš. Já vím, že tohle nepotřebuju.Co teď děláš, když se někde strhne rvačka?Snažím se to silou své osobnosti všem rozmluvit. A když se strhne velká bitka, tak jdu radši od toho. Když někoho začneš mlátit a zraníš si ruku, tak je pak škoda, že vypadneš z tréninku. A to nemluvím o dalších problémech, které ti to může způsobit. Mně stačí, že se peru pětkrát týdně na tréninku. To se tak vyřádíš, že pak seš jak beránek a nepotřebuješ žádný násilí vyhledávat.
Reklama
Takže thajský box je v tomhle ohledu vlastně bezpečný sport. Určitě. Třeba z hlediska zranění, jaké ti to může přivodit, je to bezpečnější než jízda na kole nebo fotbal. Srovná tě to i psychicky. V tělocvičně vybiješ agresi a stane se z tebe vyrovnanej člověk, což ocení třeba tvoje partnerka.O čem přesně je thajský box?Je to umění osmi končetin: ruce, lokty, kolena, nohy. V Thajsku je to národní sport po tísíciletí, a byl vymyšlen proti útoku Barmy. Děti třeba trénují 6x týdně, než jdou do školy, po škole a na večer. A v dospívání se zápasy snaží uživit, jelikož Thajsko je chudá země a možností moc není.Občas se mi zdá, že v Čechách na tyhle bojový sporty hodně choděj pravičácký extrémisti.Myslíš fašouny?Nechtěl jsem to říct tak hrubě.Jak kdy a jak kde. Ono můžou někteří lidi tak působit, protože většina z nás má oholený hlavy. Třeba tady u nás na malým městě nikdo takovej není, věřím ale, že ve velkých městech jo. Třeba jak jezdím do Pardubic, tak tam byl jeden kluk vyhozenej. Byl to velkej talent, ale ve volným čase jezdil s bandou po hospodách a vyvolávali tam rvačky. Co se naučil na tréninku, to používal na lidi. První věc, kterou říkám lidem, co trénuju je, aby tohle nikdy nedělali. A protože mám všude tady v okolí známý, tak se dokážu všechno dozvědět rychle a oni poletí.Takže ti místní lidi donáší?Vlastně jo. My se tu všichni známe, však to víš sám. Já třeba i takhle jednu dobu fungoval jako ochranka na zavolanou v jedný hospodě. Byl jsem doma na telefonu a kdyby se něco seběhlo, tak bych tam do pěti minut byl a uklidnil to tam. Ale jak mě všude dneska znaj – třeba na diskotéce v Cholticích je to tak 50 % lidí, protože tam chodí celý Heřmaňák – tak druhý den ráno vždycky vím, co se kde semlelo.
Reklama
Seš vlastně místní policajt. Hned se tu cejtím bezpečnější.Něco takovýho. Lidi si mi chodí postěžovat, asi čekají, že někoho, kdo na ně vyjel nebo se s ním porvali, pojedu urovnat.Jak na to přišli?Ono je to asi z dřívějška. Ještě než jsem začal trénovat, tak jsem se rval. Víš jak, dáš pár piv, někdo se na tebe špatně podívá, střčíte do sebe a už to jede. Vlastně většinu zranění mám z této doby – zlomený nos, vyražený zuby a tak.
Tobě se teď v ringu daří a hádám, že budeš těžko hledat rovnocenné soupeře. V té mé váhovce je dost zápasníků, ale většina z nich není dost zkušených, aby se mnou vydrželi pár kol. Já teď vlastně nemám s kým zápasit. Snažíme se něco s mým oddílem dohodnout, ale většina soupeřů se zápasu vyhýbá. Ono tady taky moc lidí není. Já už jsem se všema utkal třeba třikrát.Oni se bojí, protože často dáváš K.O.?Jo, to je určitě jeden z hlavních důvodů. Ze 37 zápasů jsem dal 19 K.O., to je myslím slušný skóre. Tři zápasy z těch sedmatřiceti jsem sice prohrál, ale dvě odvety jsem splatil letos. A ta třetí to je jen o tom, abychom se se soupeřem domluvili. A jsem si jistej, že ho určitě dostanu.Pokud se tě soupeři bojí, tak máš ideální příležitost začít jezdit soutěžit mimo republiku. Jak tohle probíhá a co to obnáší?Ano, o tom přemýšlím. Akorát jsem teď ve složitější mezifázi – doma se se mnou nikdo utkat nechce, ale venku nejsem tolik známý, aby si mě pozvali. Jinak to není tak těžké. Tréninky jsou pořád stejné, akorát se to liší zkušenostmi, tedy počty zápasů, co absolvuješ. V době, kdy jsem se chtěl utkat s mistrem Evropy, jsem jich měl na kontě 23, zatímco on 150. On se ale pět dní před zápasem zranil, takže proti mě nasadili dvojnásobného mistra Polska. Co se týče financí, tak většinou se o to stará oddíl, případně nějací sponzoři.
Reklama
Co útok na titul mistra světa?To určitě chci zkusit. Celkově chci toho do třicítky stihnout co nejvíc, protože pak jde forma dolů.Jak se můžeš k tomu titulu dostat?Buď přes reprezentaci pyramidovým systémem. Jednodušší je ale vyzvat stávajícího mistra světa. V Čechách bydlí Armén Tigran Movsisyan, co má titul mistra světa. Přemýšlím, že bych ho vyzval.Si docela věříš.Musíš. Musíš do toho vletět a nejít se sklopenou hlavou. Každý se dá porazit, nikdo není neporazitelnej. Je to jen o fyzický i psychický přípravě.Jak na tebe teď jedou ženský?Myslím, že holky tenhle druh chlapů vyhledává. Některý holky kvůli tomu i začnou trénovat. A pak v tom týmu samozřejmě jedou po tom nejsilnějším. Určitě žádná holka nechce chodit s někým, kdo prohrál čtyři zápasy v řadě, rozumíš.Vybíraj si silnější jedince, jak to definoval Darwin. Tak to máš dobrý.Jo, to mám. Víš jak, po zápasech se holky chodí fotit s vítězem a ne s tím, komu dám K.O., ale nějaký modelky nebo hostesky se kolem nás moc nemotaj. Pořád se na tento sport pohlíží jako na agresivní, což ale není.
