Znáte takovou tu věc, který se říká DJing? Pouštění desek po barech nebo debilních vernisážích za peníze? A hádejte, co je DJování doopravdy? Největší podělanej podvod v historii lidstva! Vydělávat si pouštěním písniček je totiž ten nejjednodušší způsob výdělku na světě. I sedmdesátiletej slepej dědek z Etiopie, kterej má zlomenej každičkej prst na rukou, to dokáže. A to možná i líp než ta béčková pseudo-celebrita, která bude post DJe letos zastávat na představení nový kolekce snowboardovejch džín, nebo čehokoliv ještě absurdnějšího. To vám slibuju. Je to prostě k smíchu.

Já sám si jako DJ už nějakej ten pátek přivydělávám a to se ani neumim pořádně podrbat na zádech. Ono totiž jediný, co k tomu potřebujete je dostatek místa na disku, pokud jste ze starý školy, tak vypalovačku, a přežitelnej hudební vkus. Co s tím, to už vám rád vysvětlím…

FLOW: Jediný, co se musíte fakt naučit, je mít dobrou flow. Dělali jste někdy mixtape pro někoho, do koho jste byli zabouchnutý? Tak to byste měli vědět, co to je flow – schopnost udržet požadovanou náladu. Jednou jsem byl na nějaký party, kde DJ střídal celou noc hip-hopovej tancovatelnej track s netancovatelnou rockovou klasikou. Jednou hopec, jednou rokec… a pořád dokola. Lidi reagovali přesně, jak předpokládáte. Tancovali, pak si šli sednout, pak tancovali, pak si šli sednout. Jenže pak už zůstali nadobro sedět a jenom po DJovi házeli naštvanejma pohledama. Tak tohle je pravej opak flow. Abyste si osvojili flow, nesmíte bejt úplně vylízaný. To v podstatě stačí. Je to jedinej předpoklad. Zvládnete to?

Přeskočit z jednoho žánru do druhého je totiž jednoduchý jak facka. Stačí si mezi nima postavit takovej malej most místo velkýho skoku. Například: Pokud chci přeskočit z hip-hopovýho setu do punkovýho, dám za poslední rapovej track písničku od Prince, pak třeba něco od ESG, pak The Slits a helemese, najednou je z každýho pankáč a nikdo pořádně ani neví, jak se to stalo.

NSJ: Tohle je vaše publiku. NSJ je zkratka pro nejmenší společný jmenovatel. Tedy přeneseně pro všeobecný vkus. Pouštíte stejnak pro bandu ožralů a vykoksovanejch magorů a ty pro přežití potřebujou hudební ekvivalent bezpečí pod peřinkou. Co byste raději slyšeli úplně vyjetý v nějakým baru: Journey nebo nějakej obskurní acid-house? (Pokud jste acid-house nerdi, tak na tuhle otázku neodpovídejte.)

Strávil jsem tuny času sbíráním těch nejvzácnějších tracků, věcí, který, když jsem si je pouštěl doma, mi totálně braly dech… A hádejte co? Nikoho to nezajímalo. Dokonce přestali tancovat. Teď se držím věcí, který jsem měl rád jako teenager a jsem zlatej. Když si nevíte rady, stačí navodit pořádnou nostalgii.

CUEING: Tady konečně využijete tu flow, o který jsem vám právě pověděl. Máte dvě strany, žejo, levou a pravou. Když něco hraje na tý pravý, musíte vymyslet song, kterej by na to hezky navazoval. Ten si připravíte na levý straně a když ten song na pravo končí, přehodíte páčku mezi gramcema. Gratuluju, právě jste se stali DJema. Jednodušší už to nebude.

FRONTY: Je před klubem fronta? Neznám lepší pocit, než ji celou obejít a se slovy: „Já tady dneska hraju," zapadnout dovnitř. Nejlepší je se na to oblíct ještě jako totální houmlesák. Čím hezčí klub, tím volím horší vohoz.

PRACHY: Podle toho, kdo jste, se vaše odměna za večer může pohybovat mezi několika drinkama na baru až k obscénním sumám, díky kterým začnete nenávidět kapitalismus. A nezapomeňte: Vždycky se nechte vyplatit hotově a v den vystoupení. Během 24 hodin se totiž všechny DJský výplaty kouzlem promění v koks nalajnovanej přes zadek nějaký modelky.

KOMPLIMENTY: Jedna z nejlepších věcí, co se vám jako DJi může stát je, když pustíte nějakej skvělej track a hned k vám přitančí nějaký lidi, co řvou: „Tuhle písničku miluju!" A vy na to: „Dík. Tu jsem stáhl z internetu." Je to asi tak ekvivalent toho, kdyby vám někdo řekl, že jste fakt skvělý air-kytarysti.

JEHLY: Ty super-nejlepší, aerodynamický jehly, který stojí majlant, jsou druhej největší podvod v DJingu hned po přesvědčování lidí, že bejt DJ je těžký. Stačit vám budou úplně ty nejlevnější. Pokud teda nejste úplný dementi.

MIXÁKY: Existuje spousta značek a druhů mixáků, o kterejch nevim a nepotřebuju vědět vůbec nic. DJové by fakt chtěli, abyste si mysleli, že mixáky jsou něco hrozně komplikovanýho, ale jejich obsuha není o nic těžší, než obsluha čehokoliv, z čeho si pouštíte hudbu doma. Jasně, můžete se na nich naučit spousty vychytávek a srandiček: Ve slokách vyříznout basy a vrátit je na refrén tak, aby z toho všechny holky zvlhly… nebo se na to můžete úplně vykašlat, nastavit je všechny doprostřed, a přečíst si mezi songama nějakou hezkou knížku.

OOPS: Stane se vám miliónkrát, že něco poděláte. Přeskočí vám jehla, zaposloucháte se do nějaký strašně zajímavý historky místního vožraly a pustíte dva tracky od stejný skupiny po sobě… No a co? Všem je to stejně úplně volný. A vám by to mělo bejt volný jakbysmet. Jsou to taky dobrý chvíle na to, zařvat něco do mikráku. Třeba: „Smack my bitch up, pyčo!" nebo: „Musím čůrat!"

PROSBY: Zkuste se prosimvás nerozbrečet, když se k vám, uprostřed vašeho über-punkovýho setu, někdo přimotá s prosbičkou, jestli byste nezahráli Beyoncé. Jo, je to fakt neslušný. V podstatě vám tím jasně dávaj najevo, že to co pouštíte, je úplně na prd. Jestli se vám nelíbí to, co pouštím, počkejte si deset minut, než tam hodim něco dalšího, sakrapráce.

Pokud si o nějakou písničku prostě říct musíte a nejde to jinak, měl by to bejt aspoň stejnej žánr, jako právě hraju. A taky by to měla bejt tak k podělání skvělej song, že si řeknu: „Do prdele, jaktože mě to samotnýho nenapadlo?" Zní to sice hezky, ale tohle se mi stalo jenom jednou v životě a ať už tomu budete věřit nebo ne, tak se jednalo o „Sweet Emotion" od Aerosmith.

TO NEJLEPŠÍ SI NECHTE NA KONEC: Tohle chce cvik. Nechcete se přece vystříkat dřív, než párty dosáhne svýho vrcholu. Takže celou noc nedočkavě čekáte na tu správnou chvíli a pak, když se konečně rozhodnete, že je čas a šoupnete to tam, je to totální nukleární exploze. Místnost plná lidí, o který byste ve dne sotva zavadili pohledem, začne šílet, jakoby právě vyhráli sportku, protože jste zmáčkli nějaký tlačítko. Kvůli tomu to přece všechno děláte. Jo, a taky proto, že jste totální lidský skvrny.

Pokud jste stejně jako my tak šíleně zvědavý, jak se s posláním DJe porovná Zac Efron ve filmu We Are Your Friends, tak se potkáme 3. září na premiéře…