Zlaté časy zlaté mládeže

Před třiceti lety jste v západním Londýně nemohli existovat, aniž byste alespoň zaslechli jméno Eddie Davenport. Davenport nebyl jako ty zlatý milionářský děti, co nosily obleky od Armaniho a řídily nejnovější modely BMW. Přestože pocházel z respektovaného prostředí vyšší společenské třídy, nebyl flákačem sponzorovaným rodiči. Davenport byl strůjcem svého vlastního úspěchu v moderní ekonomice a společenskou ikonou, která představuje podnikatelského ducha osmdesátých let. Komu by se to nelíbilo?

Začal velmi mladý. Studoval Frensham Heights, internátní školu na anglickém venkově, kde neobstál u zkoušek. A tak se v celkem krátkém čase musel nabiflovat pro opakování ročníku na vysoké škole Mander Portman Woodward (MPW) v jižním Kensingtonu. Právě zde si povšimnul velké díry na trhu. Zaměřil se na bohatou mládež, kterou nezajímalo nic jinýho než večírky.

Když bylo Davenportovi dvacet, založil se svým kamarádem Jeremy Taylorem společnost Gatecrasher Ltd. a začal organizovat bohaté večírky Gatecrasher Balls pro teenagery ze zazobaných rodin.

Poprvé jsem o těch akcích slyšel v roce 1986. Davenport pořádal akci v jednom z nejkrásnějších míst Londýna, v Kensington Roof Gardens, a spousta mých spolužáků ze školy si koupila lístky. Navlíkli se do společenských vohozů, aby je nakonec ani nepustili dovnitř. Kensington Roof Gardens praskaly ve švech. Davenport prodal příliš mnoho vstupenek. Policie lidi rozehnala a party ukončila. Na studeném chodníku byla v pláči zanechána spousta opilých teenagerů.

Konečně jsem Davenporta potkal v roce 1987, kdy jsem pracoval pro magazín Punch (ve kterém byl můj táta uměleckým editorem). Zahlédl jsem ho jednoho slunného dne, jak jde po Kings Road. Byl strašně hubený, vykračoval si oblečený ve světle šedým dvouřaďáku, s vlasy sčesanými gelem dozadu, s úsměvem halloweenského kostlivce. Znal jsem chlápka, co s ním šel, takže představování se odbylo rychleji. Dal mi práci na částečný úvazek, měl jsem na Gatecrasher Balls fotit. V sedmnácti jsem si myslel, že ta událost bude jedním velkým, dlouhým snem jak z Gatsbyho, kde bude čistota duše podmínkou vstupu. Jak jsem se spletl!

Lidi na Gatecrasher byli oblečení různě, buď jak na Halloween, Valentýna, country, vánoční nebo filmovej bál. Hemžilo se to tam opilými, líbajícími se, souložícími, šňupajícími a zvracejícími těly. Být paparazzim na takových akcích bylo těžký; mezitím, co jsem fotil, jsem byl pořád v ohrožení Jono a zbytkem ragbyového týmu Eton.

Hity pop žebříčků měl na starost „Alexander's Discotheque", tlustej, snobskej DJ, co řval neustále něco do mikrofonu. O anglických boháčích se říká, že jsou utlačovaný; to ale neplatilo na Gatecrasher Ball.

Dostal jsem úkol nafotit s trochou naděje portréty těch roztomilých dívek s jejich uhlazenými partnery s dolíčky ve tváři. I kdybych byl vůbec schopnej najít pár, který by byl střízlivej natolik, aby se usmál do foťáku, musel bych předtím překročit stovky teenagerů osahávajících se a líbajících se na kobercích na podlaze. No kdo by tohle nevyfotil?

Brzy Gatecrasher Balls vydělávaly tak 250 000 liber ročně. Ale Eddie, vždy v centru pozornosti, měl patrně i jiné pohnutky ke konání takových akcí. Dívky z nejbohatších rodin v zemi byly na každé party a přes všechny obavy z AIDS lidé nebyli zdaleka tak zdrženliví, jak by měli být.

Všechno hezký jednou končí. Pro mě to skončilo akcí konající se v Littlecote House týden po hungerfordském masakru, jednom z nejhorších civilních ozbrojených útoků v anglické historii, kdy se roku 1987 rozzuřil Michael Ryan a zastřelil 16 lidí. Tou dobou byl obrat nejnižší za celou sezónu.

Děti z internátních škol s rozbouřenými hormony však každou sezónu s nově nabytou odvahou na Gatecrasher Balls chodily. Pak Davenportovi zjistili, že neodvádí DPH z prodaných lístků. Davenport se bránil, že to bylo nedorozuměním a že byl jen dítětem, který nevědělo, co dělá. Soud mu to ale nesežral. Soudce ho poslal na devět měsíců v listopadu 1990 do vězení,později se mu podařilo získat jen podmíněný trest. To bylo Eddiemu 24. Druhý trest přišel o 21 let později, roku 2011, kdy byl shledán vinným za finanční podvody a potrestán sedmi lety a osmi měsíci věznění. V květnu 2014 byl propuštěn kvůli chatrnému zdraví.

Tak to je sláva a pád fantastických, zábavných, opakovatelných, šokujících Gatecrasher Balls. Čeká Eddieho Davenporta comeback? V době rozkvětu Gatecrasher Balls se stal magnátem, neztratil však to umění uchopit příležitost dodnes. A co se týče těch dětí na fotkách, teď už jsou asi rodiči. Kdyby Davenport obnovil Gatecrasher Balls, asi bych jim doporučil nechat svý dcery doma pod zámkem. A syny nakonec taky.