Focení zadečků jako živobytí

Pozn. šéfredaktora: S tuzemskou módou na VICE je to od tý chvíle, co jsem sem nastoupil, tak trochu na dvě věci. Jo, byly tady nějaký holky, který o módě psát chtěly, ale ty články obvykle dopadaly stylem: "Šla jsem tam, byly tam modelky, které chodily po mole a na sobě měly šaty od návrháře. Byly tam taky lidi, který na ně koukali. Móda je príma!" Což bylo absolutně na hovno. Říkal jsem jim: "Potřebuju, aby to mělo nějakej názor, sakrapráce! Aby z toho bylo cejtit, žes to psala ty! Aby to mělo tvůj jedinečnej hlas. Je úplně jedno, jestli ty lidi vychválíš do nebes, nebo je pošleš úplně do prdele. Stejně to nikdo nečte…" (Jsem skvělej motivační řečník, mimochodem…). No, a holky místo toho, aby šly do sebe, radši přestaly chodit úplně. Pak se v našich dveřích objevil Nick Bratánek s tím, že nás má rád a chce pro nás psát o módě. Tak jsem mu řekl, ať teda něco napíše. Nick podle mě má přesně to, co holky neměly. Má svůj vlastní názor, styl i hlas, kterej je absolutně nezaměnitelnej, a navíc ještě i chuť psát z vlastní iniciativy. A hlavně: Od první věty je jasný, že to psal on. A to já sakra cenim. A je mi upřímně jedno, jestli vám jeho články přijdou absurdně diblícký, naivní a chvílema nepochopitelně dadaistický, protože to je prostě náš Nick. Se s tim smiřte.

- Váš šéfredaktor

Jakophotography chce zůstat v anonymitě, a tak mu to dopřejeme. Ale i přesto se s vámi podělíme o jeho zkušenost s fotografováním nahých krásek i jeho názor na módu v Česku.

Sedíme na matraci v jeho šedo-bílém bytě ovlivněný minimalismem a kecáme o tom, jak se k fotografii dostal, a co musí udělat proto, aby se modelka svlékla. Pro svůj projekt #jakobooty, totiž fotí prdelky krásných pražaček. „Některé holky jsou vyloženě stydlivé a občas i odmítavé. To jim pak doporučím jiného fotografa." začíná Jakub.

„Jsou to asi tři roky, co jsem se opravdu našel. Každé focení, které mám, obsahuje odvážnější fotky. Chci se odlišit a mít svůj styl, který by lidi poznali. Co si budem nalhávat; je to dosavadní světový fenomén a k nám se to dostalo taky. Velká prsa už nemají ten ohlas co dřív, teď je to hlavně o tom, co se skrývá pod těmi upnutými jeansy. Už si focení bez nahoty nemůžu představit."

Jakub většinou fotí před bílou zdí s přirozeným světlem. Jeho fotografická zručnost a schopnost využití prostoru je skvělá. Výsledná fotka působí přirozeně a jednoduše, zároveň velmi čistě a trendy. „Občas fotím i fototesty pro jednu agenturu a bookerka mi k infu o modelce, píše názor na její zadeček."

Jako fotograf má blízko k módě. Svůj styl, inspirovaný New Yorským Queensem, hudbou RnB a hip hopem, okořeňuje moderními prvky od českých návrhářů nebo úlovky ze second-handů. Rád sází na klasiku v podobě triček a volnějších jeansů.

„Občas si ale připadám jako šedá myš. Pořád si říkám, že obohatím svůj šatník, ale nakonec zůstávám u toho stejného a spíš se jen kochám nad okolím. V Česku není takový výběr, všechno je to ještě tak trochu uzavřené, a to se týká i lidí a jejich vztah k módě. Taky si rád zajdu "zalovit" do nějakého toho sekáče. Na sebe toho sice moc neseženu, ale kolikrát narazím na super kousky na focení."

Na závěr se ho ptám, jestli by někdy nafotil i méně dokonalé lidi z ulice a jestli by náhodou nenafotil i mě, když už s ním dělám rozhovor. „Denně dostávám do zpráv nahé fotky se zájmem o nafocení a povedené fotky od fanoušků zveřejňuju každý pátek na své Facebook stránce," odpovídá Jakub. Na tu druhou otázku mi s úsměvem odpovídá kladně. A já už beze studu svlíkám kalhoty…