Surrealistická východiska Moimira Papalesca

V akci Insider jsme oslovili osm hudebních producentů, kteří měli vytvořit skladbu inspirovanou zvuky, jež slyší v prenatálním věku dítě v děloze. Do Insideru se kromě Moimira Papalesca zapojil i Martin Přikryl, Tadeáš Haager, Dubort, Lenka Kočišová, Kittchen, SSS nebo Ondřej Švandrlík. Jejich realizace po singlech zveřejníme v dalších týdnech.

Moimir Papalescu od počátku devadesátých let spoludefinuje zvuk české elektronické hudby. Pamětníci devadesátek mohou zavzpomínat na album Totem pardubických Gun Dreams nebo Vanessu Gun. Později narození pak na Moimir Papalescu & The Nihilists, Magnetik nebo znovuobnovenou Vanessu. Posledním Moimirovým počinem je rodinný podnik Papalescu2, v němž hudebně zaučuje svého jedenáctiletého syna Mikiho. České The Kelly Family ale nečekejte.

Jak sis sám pro sebe upravil vizi Insidera?

Prostě jsem si přečetl zadání, udělal ze sebe mikronauta a vydal se ve svých představách na imaginární pouť lidským tělem.

Vanessa Gun – Mikronaut (1997)

Je o tobě známo, že máš rád staré analogy, jaké poklady jsi použil v tracku Gradual Progress In A Cave (It Moves In Plasma)?

Začal jsem s Minimoogem. Nakroutil první basový zvuk, naladil všechny 3 oscilátory co nejníž a vznikl úvodní tep. Do něj jsem postupně přidával další struktury. K tomu jsem využil především syntezátor SCI Pro-One a svůj modulární systém. Trochu harmonií pak obstaralo elektrické piano. A s pomocí páskového echa jsem pak dohrál kytarové ruchy.

Vystupuješ ve Vanesse, která je záměrně kontroverzní. Viz třeba to všude omílané šňupání kokeše z Bible v přímém televizním přenosu. Tvůj syn Miki chodí na základní školu. Jak na tvé angažmá ve Vanesse nahlíží jeho úči? Teda předpokládám, že se taková věc v tajnosti neudrží.

Tak o mně se všeobecně ví, že jsem s drogami nikdy moc nekamarádil. A protože i na rodičovské schůzky chodím zásadně střízlivý, nezaregistroval jsem v tomto ohledu žádné „problémy". Navíc některé z Mikiho učitelek jsou bývalé spolužačky z fakulty, takže byl klid.

Se svým synem jsi vytvořil nový projekt - Papalescu2. Na konci května jste vydali singl Das Teleskop, následně chystáte desku. Co od Papalescu2 očekávat?

Bude to taková naše „domácí" práce - bez dalších hudebníků, jen my dva. I proto ten název. Témata jsou různá - takový kaleidoskop minipříběhů. Některé z nich jsou Mikiho, jiné moje. V jednom se vypráví o radosti, kterou způsobil objev starých hraček na půdě, další vypráví o pražských surrealistech, kteří se scházeli v kavárně Slavie. Bude tam i příběh o cestování časem nebo jaké to je za jasné noci vyrazit do přírody, jen tak, s dalekohledem. Hodně se těším na obal, který pro nás v těchto dnech vytváří Zdeněk Daněk. S tímto skvělým malířem jsem spolupracoval už na magnetických albech Wells, Laudanum a na projektu The Stylists. Díky jeho dílu tak dostane album, které vyjde na LP, další rozměr.

Bydlím v Praze na Větrníku, kousek od Markéty, kde se jezdí plochá dráha. Ty jsi z Pardubic, což mi hned konotuje legendární plochodrážní závod Zlatá přilba Pardubice. Dětem po narození dělá dobře na spaní bílý šum. Nedávno jsem zjistil, že když vezu kočárek kolem Markéty, kde se zrovna jezdí, můj syn ihned usne. Holt předení plochodrážní Jawy je pěkná variace white noisu. Nově jsem tak na syna před usnutím začal aplikovat i záznamy Velkých cen formule 1. Podle toho, co sdílíš na sociálních sítích, předpokládám, že jsi velký fanoušek formulí.

Tak to jsme na tom podobně. Já plochou dráhu teda můžu. Můj děda byl ředitelem Zlaté přilby,později se hodně realizoval i při MS v motokrosu. Já jako kluk byl na mnoha závodech. Jako čtyřletý jsem dostal svoji první terénní motorku, kterou mi na zakázku zkonstruoval tehdejší populární jezdec Mirek Halm. Už tehdy jsem si zamiloval vůni benzínu. V 70. letech jsem začal fandit formulím, dlouhodobě přeji Ferrari.

To jsem netušil, že jsi takhle rodinně provázán s plochou dráhou a motokrosem. Já se o závody motorek začal zajímat zhruba v polovině 80. let. Jezdil jsem se tenkrát dívat na přírodní okruh do Dymokur u Městce Králové na Bohumila Stašu. Tam jsem už tehdy zjistil, že není krásnější vůně než vůně motorů, buřtů, piva a cigaret. To vše smícháno dohromady. Taky tu vůni vyhledáváš?

Když jsem byl na gymplu, chodili jsme si s kámošem na závody přivydělat třeba právě prodejem párků a piva u stánku. Přesně jak říkáš – pivo, párky, tvrdý Sparty, spálenej benzín – tahle vůně, to byl náš fet.

Trošku jsme odběhli od formulí. Když jsem byl v roce 1986 na prvních závodech F1 na Hungaroringu, vyhrál Nelson Piquet, který jezdil za Williams. Od té doby v poháru konstruktérů fandím téhle stáji. Navštívil jsi nějakou Grand Prix nebo jsi spíše fanoušek-gaučák?

Co se týče závodů F1, tak dřív jsem tomu věnoval víc energie - byl jsem na Hungaroringu, Hockenheimu, pak i na Österreichringu, projel jsem si párkrát i trať v Monaku. Nedávno mi bohužel kvůli nemoci utekl Singapur, kam jsem dostal letenku i včetně vstupu do depa. To mě mrzí, protože bych se zas rád někam podíval, aby ze mě nebyl jen ten gaučák.

A jaký je tvůj nejoblíbenější jezdec F1 všech dob. A proč?

Můj nejoblíbenější pilot všech dob byl Francois Cevert, mladý Francouz, který se měl stát po Jackie Stewartovi dalším mistrem světa. Bohužel se v roce 1973 zabil. Skvěle hrál jazz, chodil s Bardotkou, občas se popral, prostě žil naplno. To se už bohužel v tomhle sportu dnes jen tak nevidí.