FYI.

This story is over 5 years old.

jídlo

Jak si jíst po světě jako král úplně zadarmo

Shantanu Starick si nevydělává. 26letý australský fotograf procestuje svět díky dohodě s druhými lidmi. Vyměňuje totiž své služby za jídlo, nocleh a přepravu...

Shantanu Starick si nevydělává. 26letý australský fotograf procestuje svět díky dohodě s druhými lidmi. Vyměňuje totiž své služby za jídlo, nocleh a přepravu. Své zážitky zaznamenává na blogu The Pixel Trade. Od druhé strany si nikdy nevezme ani dolar a přiznává, „že si jí jako král".

Zeptali jsme se Staricka na to, jestli by nás neseznámil se svou nejzajímavější výměnou a jak se mu to, co zní jako nejlepší světový výměnný systém, daří.

Reklama

Jak jsi rozjel projekt The Pixel Trade?

Shantanu Starick: Nápad byl nejdřív spíš osobní, jenž sdílím v první knížce, kterou o projektu napíšu. Je to fotografický experiment. Cíl cestovat do všech sedmi kontinentů světa, aniž byste cokoliv utratili. Místo toho vyměňuji. Lidi fotím a oni mi za to poskytují základní nezbytnosti, jako je jídlo, přístřeší a přeprava.

Tvrdíš, žes za dva roky neutratil ani cent. Potřebuješ vůbec bankovní účet?

Správně, neutratil jsem ani cent. Ano, mám bankovní účet. Že neutrácím, neznamená, že nemám peníze!

Jaké nejzajímavější výměny se ti podařily?

Vždycky, když jsem fotil jídlo, byla výměna opravdu neobyčejná. A bylo to kvůli tomu prostředí, kultuře a přístupu k jídlu. Mám sbírky z mnoha trhů, z tvorby kompletní kuchařky s vinařstvím na Novém Zélandu i intimní snímky z nevšedních míst v Irsku.

Můžeš si vybírat, co ti naservírují?

Mám široký možnosti výběru. Jím si jako král. Skoro vždycky se mě lidé ptají na to, co bych si dal. Když jíme doma, udělají z toho nevšední událost; pokud jíme venku, vždycky mě vezmou do dobré restaurace. O jídle jsem se toho za posledních pár let mnoho naučil spíše z toho vizuálního hlediska a z ohledu, jak funguje potravinářský průmysl a kuchaři.

Existuje nějaké jídlo, které opravdu nemáš v lásce? A které naopak miluješ?

Nepodporuji velké fast foodové řetězce jako je McDonalds, a když mě tam chtěj lidi na oplátku vzít, od výměny odstoupím. Snad každý ale věděl, že dávám přednost italské kuchyni.

Reklama

A co svačiny? Bereš si je na oplátku nebo ti je druhá strana v rámci výměny kupuje?

Vědí, že jejich úkolem je mě dobře nakrmit, takže to dělají dobře. Nestydím se jim říct, že mám hlad a potřebuju najíst. Když jsem byl v Istanbulu, kupovali mi tam během dne jídlo skoro na každém rohu.

A kam se chystáš dál?

Zrovna jsem dorazil do Irska, je tu neobyčejně chutné jídlo. Jakmile procestuji všechny kontinenty, zajímavě ten projekt lidem prezentuji, aby pochopili můj záměr. Předposledního cíle dosáhnu v únoru a doufám, že se dostanu až na Antarktidu, stále hledám někoho, kdo by mě tam vzal.

Díky za rozhovor.