Jestli mi dáte 100x retweet, zastřelím toho chodce

Takto vypadala série tří inkriminovaných fotek na Twitteru. Na první z nich je zbraň. Druhá ukazuje oběť se zakrvácenou hrudí. Na třetí sedí spoutaný mladík u policejního auta.

V noci na 11. března uživatel sociální sítě Twitter s přezdívkou @StillDMC stál u okna na předměstí Los Angeles a fotil si svou pušku s hlavní namířenou na dvojici chodců stojících v dálce na rohu ulice. Ve 00:09 tweetnul: „Jestli mi dáte 100x retweet, zastřelím toho chodce." Velmi rychle tuhle hranici přesáhl a hodinu na to tweetnul další fototku s komentářem: „Chodec zastřelen. Mise splněna."

Tentokrát byl na fotografii mladý muž ležící na zemi a svírající torso svého těla. Ve tmě mezi jednotlivými pixely se zdálo, že utrpěl vážné zranění v oblasti hrudníku.

Následující den detektivové losangeleské policie zatkli dvacetiletého Dakkari McAnuffa. V policejní zprávě stojí, že vyšetřovatelé objevili několik fotografií zbraně neznámého typu namířené směrem na různé ulice v Los Angeles. Byli přesvědčeni, že McAnuff je uživatel @StillDMC a že potvrdili jeho pozici v apartmánu dvaadvacetiletého Zaina Abbasiho, kde byl McAnuff na návštěvě.

Podle Abbasiho popisu zadržení ho manažer budovy zavolal do své kanceláře, kde jemu i jeho příteli byly losangeleskou policii nasazeny pouta. Helikoptéry létaly okolo budovy, odstřelovači na apartmán mířili z protějšího komplexu budov a několik policejních aut zablokovalo vjezd na parkoviště. Detektivové instruovali Abbasiho, aby zavolal McAnuffovi, ať přijde a přidá se k nim. Ve chvíli, kdy McAnuff opustil apartmán, byl zadržen ozbrojenou policejní jednotkou. Policie prohledala Abbasiho byt a objevila zbraň z fotografie: nenabitou vzduchovku.

Celá skupina mladíků byla zatčena a vzata do vazby. McAnuff byl obviněn s podezřením na spáchání trestného činu a kauce byla stanovena na padesát tisíc dolarů.

Samozřejmě to ale celé měl být pokus o vtip..

McAnuff, Abbasi a jejich další dva přátelé Moe a RJ jsou členy skupiny, která si říká MAD pranskters. Všichni pochází z Houstonu v Texasu a ani jednomu není víc než 22 let. Do LA se přestěhovali s úmyslem prosadit se v zábavním průmyslu a toto měl být jejich inaugurační kousek. Byl to pokus o něco, čemu Abbasi říká „sociální žert".

Celý vtip měl původně spočívat v sérii tří tweetů. První se zbraní, rozostřeným pozadím a výhružkou, druhá se zakrvácenou obětí a konečně třetí, která se objevila o jedenáct hodin později, ukazující spoutaného McAnuffa s rukama za zády a sedícího na zemi vedle policejního auta a strážníka v pozadí. Popis fotografie měl znít: „Minulou noc mě zatkli. Mrdat zmrda, co mě naprášil. Mrdat LAPD!"

Vtipálci samozřejmě doufali, že se z jejich vyfabulované ságy stane virální záležitost. Původní fotografie s komentářem: „Jestli mi dáte 100x retweet, zastřelím toho chodce," se nasdílela více než tisíckrát do chvíle, než Twitter zablokoval McAnuffův účet. Stejně tak se zpráva o údajné hrozbě se dostala do titulků televizních novin po celém světě. Média označovala McAnuffa buď jako latentního, číhajícího vraha nebo jako lehkomyslného idiota. Na sociálních sítích byl zlehčován fakt, že zbraň na fotografii je ve skutečnosti jen hračka. A není se čemu divit, že příspěvek získal takovou publicitu. Nabízí totiž záblesky znepokojivé budoucnosti, ve které je potencionální vrah ovládán vzdáleným cizincem ve světě sociálních sítí. Morbidní voyeurismus zde koliduje s principem masové viny a moderní gladiátoři kouzlí své koloseum z éteru. Je to vražda jako počítačová hra nebo něco takového.

Skupina MAD Pranksters prohlašuje, že zjevně šlo jen o kachnu a že losangeleská policie o všem moc dobře věděla ještě předtím, než McAnuffa zatkla. „A pokud nevěděla, tak měla. V každém z příspěvků, které byly podle policie pečlivě sledovány, byly ukryté stopy, jež odhalovaly fakt, že se jedná pouze o žert," tvrdí skupina vtipálků.

Abbasi se k celé události vyjádřil skrze email takto: „Losangeleská policie naprosto přehnala svou reakci. Uvedla život můj i mých přátel v nebezpečí, aby nás mohli šikanovat za to, že jsme napsali „mrdat LAPD!" Oddělení utratilo spoustu finančních prostředků a peněz daňových poplatníků za to, aby mohli provést celou tuto operaci, a tak nám odepřít naše nezrušitelné právo."

Pokusil jsem se kontaktovat i detektivy, aby mi potvrdili nebo vyvrátili detaily události, které mi byly poskytnuty skupinou vtipálků. Nicméně pouze oddělení vztahů s veřejností bylo ochotno se se mnou o případu vůbec bavit. „Sdílená fotografie byla vyhodnocena jako věrohodná hrozba, a proto detektivové spustili vyšetřování," řekla mluvčí LAPD. „Máme oddělení, které monitoruje sociální média, a během běžného pozorování narazilo na onu fotografii."

Příběh Abbasiho a McAnuffa ovšem klade mnohem hlubší otázky o tom, jak by se měla policie vypořádávat s vyšetřováním internetových hrozeb. Má policie povinnost vědět, proč vlastně tasí zbraně, vzhledem k hlučnému, nespolehlivému a rychle se vyvíjejícímu prostředí sociálních médií?

„Neporušujeme zákon, my jenom vtipkujeme," říká celou dobu McAnuff.

To je ovšem otázkou intenzivní právnické debaty. Způsob, zdali by online hrozby měly být považovány za zločin a do jaké míry se jedná o svobodu projevu podle prvního dodatku, je právě na cestě k americkému nejvyššímu soudu v souvislosti s případem Anthonyho Elonise z Pensylvánie. Elonis na svou facebookovou stránku napsal sérii násilných rapových textů, ve kterých detailně popisuje vraždu jeho zcizené ženy a bývalého kolegy. Za tyto příspěvky strávil Elonis téměř čtyři roky ve vězení.

Podobné žerty na sociálních sítích se mezitím stávají čím dál tím více populární a pro policejní složky jsou stále relativně neprozkoumaným územím. Dosud se autoritám nepodařilo nalézt balanc mezi perzekuováním opravdové hrozby a rozpoznáním nevyhnutelně stupidního, avšak zcela většinou neškodného chování.

Minulý rok v Georgii byl například zatčen dvacetiletý student vysoké školy Caleb Clemmons za sdílení textu na Tumblru, který on sám popsal jako experimentální fikci. Napsal: „zdravím. jmenuji se irenigg a mám v plánu vystřílet školu v jižní georgii. pošlete to dál a zjistíme, jaký to bude mít efekt. zjistíme, jestli mě zavřou." Během několika hodin byl Clemmons v poutech a strávil šest měsíců ve vězení před tím, než učinil před soudem prohlášení o své nevině ve věci podezření z teroristických výhružek. Policie prohledala Clemmonsův dům a nenašla zde žádné zbraně ani nic, co by naznačovalo, že by měl Clemmons záměr způsobit komukoliv újmu.

Jen pár měsíců před touto událostí zase byl uvězněn náctiletý Texasan za něco, co sám popisuje jako sarkastickou poznámku na Facebooku během obvyklé diskuse o počítačové hře. Justin Carter ostře a celkem pubertálně reagoval na urážku od jeho kamaráda: „Jistě, v hlavě to mám vážně pošahaný. Mám v plánu vystřílet školu plnou dětí a sníst jejich stále bijící srdce." Poté ještě dodal: „LOL". Když ho za to zavřeli do vězení, byl natolik deprimovaný, že musel být hlídán kvůli možnosti spáchání sebevraždy.

Na druhou stranu se ale na sociálních médiích se objevily i opravdové hrozby. Ve Velké Británii třeba byli dva muži zatčeni za opakované vyhrožování novinářce na Twitteru.

„Existuje kategorie svobodného projevu, která se nazývá opravdové hrozby," vysvětluje Clay Calvert, profesor na floridské univerzitě, který se zaměřuje především na média a záležitosti týkající se masové komunikace. „Je to takový druh projevu, který by každý rozumný člověk považoval za nebezpečný." Pokud se vám to zdá nejednoznačné, tak máte pravdu.

„Definice opravdové hrozby je bohužel značně nejasná," poznamenal Calvert.

Skupina MAD Pranksters poukazuje na fakt, že před událostí přímo komunikovala se strážníkem losangeleské policie, který jim dovolil použít jeho auto jako rekvizitu k finálnímu příspěvku. Dále uvádějí, že strážníkovi řekli naprosto přesně, co mají v plánu. Zbraň, kterou použili v první fotografii, byla zjevně replika a stejně tak druhý příspěvek se zraněným mužem byl očividně zinscenovaný. Jinými slovy tvrdí, že LAPD měla vědět, že se nejedná o skutečnou hrozbu.

Abbasi dále uvádí to, že předtím než byl McAnuff zatčen, jeden z policistů vešel do místnosti, kde právě probíhalo zatýkání, uviděl Moea, který hrál zraněného, a řekl: „Hele tady je ten mrtvej."

Poté, co byl Dakkari McAnuff vzat do vazby, detektivové k němu prý začali mluvit více napřímo. „Byl jsem v jednom z policejních aut se čtyřmi detektivy, když mi jeden z nich řekl: ‚Nemyslíme si, že by si měl v plánu opravdu někoho zastřelit. Víc nás zajímá to, že jsi napsal mrdat LAPD,'" popisuje McAnuff.

Podle popisu vtipálků uplynulo více než 12 hodin mezi prvním příspěvkem na Twitteru a jejich zatčením, což je poměrně dost času na to kontaktovat strážníka na poslední fotografii nebo nechat expertem ověřit pravost zbraně na fotografii první. Podle policejní zprávy byl příspěvek objeven v 9:30 ráno s datem předchozího večera. I tak došlo k zatčení až po třech a půl hodinách podle Abbasiho výpovědi, tudíž se může zdát, že policie nezacházela s tímto případem natolik naléhavě.

I přesto se LAPD zdálo vhodné poslat na scénu dostatek policistů, helikoptér a odstřelovačů na zatčení menšího kartelu. Nejvíce znepokojivý detail celé aféry je ten, že skupina vtipálků byla po celou dobu zásahu na mušce odstřelovačů. „Na oddělení za mnou přišla odstřelovačka a řekla mi: „Tebe jsem měla před chvílí v hledáčku. Pokud bys vyšel na balkón s tou tvojí hračkou, tak bych ti pravděpodobně ustřelila hlavu."

Takže se mohlo klidně stát to, že by kluk přišel o život, protože sdílel obrázek vzduchovky. Mluvčí losangeleské policie mi řekla, že mi nemůže poskytnout žádné další detaily týkající se operace, která vedla k McAnuffovo zatčení.

Tak či onak podobné šprýmy, ať se jedná o žert nebo ne, vytváří znepokojivou vizi, jak by skuteční vrahové mohli interagovat se sítí sociálních médií. Twitter, Facebook a Youtube samy o sobě poskytují všudypřítomné globální obecenstvo, a tak podněcují uživatele, aby ve snaze o co největší počet sdílení uveřejňovali bizarní obsah, co posouvá všechny myslitelné hranice přijatelnosti někam dál. Výrazná stopa, kterou za sebou zanechal dvaadvacetiletý Elliot Rodger na sociálních sítích, a který na počátku tohoto roku vystřílel polovinu kalifornské univerzity, je důkazem toho, že podobné hrozby se lehce mohou stát skutečností.

Ve svém výzkumu mladých teroristů a masových vrahů vysvětluje novinářka Jennifer Egan to, že mnoho z nich se ke spáchání opravdového aktu násilí dostalo skrze vnější vlivy, psychické zhroucení nebo neblahé okolnosti. Spadli do začarovaného kruhu předsudků a dovolili situaci definovat jejich identitu, až se z nich stali teroristé a vrahové, kterými věří, že opravdu jsou.

Není těžké si představit silně deprimovaného kluka ozbrojeného tátovou brokovnicí, který se obrací na anonymní uživatele s prosbou o poslední, fatální souhlas. Současní masoví vrahové se často obraceli na nejrůznější paramilitantní fóra a blogy o zbraních ve snaze nalézt špetku solidarity. Adam Lanza strávil mnoho času na webových stránkách typu TheHighRoad.org nebo GlockTalk.com. Norský masový vrah Adam Breivik našel podporu pro jeho extrémistické postoje na ultra pravicovém, nacionalistickém blogu ještě předtím, než se vydal vyprázdnit zásobníky. Eric Harris, jeden ze střelců na střední škole v Columbine, diskutoval o zbraních, vandalismu a podomácky vyrobených výbušninách v jedné z chatovacích místností portálu AOL.

Nicméně McAnuff není vrah, je to šprýmař. To, co se svou partičkou předvedl, je zánovní kousek, pro jehož formu je nezbytné obecenstvo, které je zároveň využíváno k šíření obsahu napříč internetem. Vzrušení přichází z faktu, že šprým je jak násilnou výzvou, tak i svým vlastním tlampačem.

Stejně tak je dobře zdokumentováno i to, že mládež lze ovlivnit pomocí sociálního tlaku. To je pravděpodobně důvod, proč na internetu můžete nalézt video děvčete, které spolkne svůj vlastní tampón, nebo kluka, který si pochutnává na svých exkrementech podávaných se zmrzlinou. Vzhledem k tomu, že naše společnost je unášena propagací sebe sama v reálném čase, nemůžeme se divit narůstajícímu počtu sociálně-mediálních šoků, které nemají na svědomí velké korporace, a tudíž vám nikdo nezaručí, že při nich nepřijdete k úhoně.

McAnuff a jeho partička měli vzhledem k okolnostem celkem štěstí. Několik dní poté, co byl McAnuff propuštěn, mu přišel dopis z kanceláře státního návladního, že nebudou podávat žalobu. Navíc losangeleská odstřelovačka nikomu neustřelila hlavu. Nicméně je jasné, že podobná situace se bude dříve či později opakovat.

„Jistě nastanou další případy opravdových hrozeb, ve kterých svou roli budou hrát sociální média jako je Facebook, Twitter nebo Youtube, kde lidé mohou zveřejňovat videa s výhružkami," řekl mi Calvert. „Toto je další případ, kdy bude zákon muset dohnat technologii."

Jakožto publikum, ať už dobrovolné či nikoliv, nemáme jinou možnost než přijít na způsob, jak rozlišit úmyslnou mystifikaci od reálné hrozby a virální trik od prosby o pomoc. Tento filtrovací proces již pomalu začíná dostávat tvar a stává se z něj jeden z největších a zároveň nejnevděčnějších projektů naší kulturní budoucnosti, která se odehrává na dně sociálně mediálního pískoviště.

Oddělit fakta od fikce zabere čas. Je to čas, který konzumenti, členové rodiny nebo policie, nemají vždy k dispozici. Šprým uživatele @StillDMC je možná neuvážlivý, hloupý nebo dokonce nebezpečný, ale každopádně bychom se měli připravit na to, že podobných kousků budeme na našich obrazovkách vídat čím dál tím víc.