Knihomol: I tihle byli vážně jednou dětmi

Na pultech českých knihkupectví se objevila kniha, jejíž obsah pravděpodobně způsobí v české kotlině nemalé pozdvižení. Štěně bez oušek je kniha debutujícího autora Daniela Kubce, pojednávající, stejně tak jako každý správný bildungsroman, o dospívání mladého člověka. Kubec už ve své prvotině dokazuje, že je velmi slibným autorem, který má načteno a odkazuje na velikány světové literatury a jejich díla, například na Conradův román Srdce temnoty, Goldingův román Pán much i Nabokovova Čaroděje.

Hlavní postava je dospívající intelektuál, jehož rodina je na hranici rozkladu. Bratr představuje rodičům nevlastního syna, v otcově těle bují rakovina a hlavní postava na sobě začíná pozorovat skutečnost, že se mu v budoucnu asi nebudou líbit holky a dokonce ani kluci, pokud přesáhnou určitou věkovou hranici.

Štěně bez oušek ale není jenom kniha, která má čtenáře ohromit svým tématem, má také ukázat, že pedofilové, které si většina lidí představuje jako staré slizouny nabízející dětem bonbóny, byli také kdysi dětmi a museli si celým dospíváním projít sami bez toho, aby se někomu mohli se svými myšlenkami svěřit.

Někdo by si mohl myslet, že pedofilie bude hlavním tématem knihy, ale to si může říct jenom opravdu povrchní čtenář. Autor na stejné tematické rovině rozebírá účinky smrti, rakoviny a rozpad rodiny a jejího působení na psychicky nevyrovnaného jedince.

Text je psaný svěžím jazykem plným ironie, syrovosti i surovosti. Vidět je to například ve scénce, v níž hrdinův nevlastní synovec Michal střelí omylem do hlavy nevinné káně s poraněným křídlem. Jako by autor naznačoval, jaká budoucnost na hlavní postavu čeká.

„Zůstal jsem tam stát sám jen s matkou, otcem a jeho rakovinou.“

Hlavní postava bloumá jednoho večera po internetu a přes různá videa, která obsahují velké násilí, vraždy, drcení koní na maso, se dostává na stránky pedofilů a začne je přímo oslovovat, ale sám sebe mezi ně zatím neřadí: „Lákalo mě zjistit, jak lidé jako vy uvažují.“ Později se omlouvá za to, že znásilňování a ubližování dětem vůbec existuje, ale ukazuje i na společnost jako by za to mohla. „Prosím, prosím! Ty děti mají přeci tváře, copak jsou ty tváře ničím? Jak je možné, že to nikdo nezatrhne?“

Autor také velmi bravurně zachycuje směšnost a patos rodinných rozhovorů a zdá se jako by snažil o určitou kritiku důležitosti rodiny.

Tato kniha je tedy ojedinělým dílem, které vypráví příběh homosexuálního pedofila, který by chtěl ze všeho nejvíc zůstat celý život dítětem. Ale po tom všem, čím si za celou knihu projde, se do dětství jen těžko vrátí.

Příští měsíc vycházejí Kubcovi další dvě knihy v nakladatelství Youngbooks. Jedna se bude prý jmenovat Negativní povídky a druhá bude podle dostupných informací obsahovat Příběhy dospívajících pedofilů, které Kubec nepsal, jenom posbíral od mladých mužů v rozmezí 15–23 let.