Nejlepší stromolezec v republice

Když mi bylo deset, byl jsem jedním z nejzdatnějších stromolezců v celém sousedství. Ostatní děti za mnou chodily vždy, když jim létající talíř nebo fotbalový míč uvízl v koruně stromů a potřeboval zachránit. Pamatuji si, že svojí první adrenalinovou rauš v životě jsem prožil vysoko ve větvích stromu přímo za barákem. Myslel jsem si, že jsem v lezení na stromy celkem dobrej i teď v dospělosti, ale teda jenom do chvíle než jsem navštívil mistrovství České republiky ve stromolezení a potkal tam Tomáše Guta, českého přeborníka v tomto netradičním sportu.

Na pravém břehu Vltavy, nedaleko hostelu TJ Kotva Braník, měl tento víkend původně finišovat pražský průvod Prague Pride. Nicméně účastníkům průvodu se zřejmě zdála Vltava málo teplá a tak se zde mohlo konat celorepublikové klání v tom, kdo líp, rychleji a především bezpečněji dokáže zdolat pět odlišných disciplín na pěti pořádně rostlých stromech.

Kořeny této zdánlivě banální sportovní odnože sahají až do 20. let minulého století, kdy byla založena první celosvětová organizace ISA (International Society of Arboriculture). V Čechách byla tradice takzvané arboristiky a stromolezectví založena okolo roku 1970 a v současnosti se jí v tuzemsku věnuje přes 150 certifikovaných arboristů.

Když jsem vyrazil směrem k Braníku, čekal jsem, že na místě konání závodu najdu partu hipíků v rejoickách se světonázorem, že všechny bytosti by se měly bezvýhradně milovat. Namísto toho se stromořadí podél cyklostezky v hledáčku mýho foťáku proměnilo v neprostupnou džungli plnou zkušenejch opičáků ve žlutejch dresech, kteří očividně věděli, co dělaj.

Abyste z toho nebyli na větvi tak jako já,  poprosil jsem Tomáše Guta, několikanásobného mistra ČR, aby nám vysvětlil, co to ta arboristika vlastně je a jak se hodnotí profesionální stromolezectví.

VICE: Ahoj, můžeme si tykat?

Tomáš Gut: Jasně, já jsem Tomáš.

Tomáši, můžeš mi vysvětlit, co to ta arboristika a stromolezectví vlastně je a jaký je v tom rozdíl?

No, ve skutečnosti jsou to dvě naprosto odlišný věci. Arboristika jako taková je celkem komplexní věda a nauka o dřevinách, která v sobě mísí znalosti dendrologie, fytologie, fyziologie, mechaniky a tak dále. Naproti tomu stromolezectví je vlastně technika, jak se v tom stromu pohybovat a jak postupovat při práci, samozřejmě s největším ohledem na bezpečnost.

To zní celkem složitě. Je potřeba to nějak studovat?

Já jsem vyučenej zahradník, což není až tak důležitý. Zásadní je zkouška ETW (European Tree Worker), která takříkajíc odděluje zrno od plev a kterou když splníš,  můžeš se ucházet o větší zakázky, ale není to nic jednoduchého. Je to vlastně nejkomplexnější zkouška, kterou můžeš splnit v oboru arboristiky.

Když mluvíš o velkých zakázkách, zní to, jako by to pro tebe byla spíš práce, kterou si vyděláváš na živobytí, než nějaká volnočasová aktivita.

Je to práce, pro mě je to určitě každodenní práce jako každá jiná. Živím se ošetřováním stromů a stromolezení je toho nedílnou součástí, takže by se dalo říct, že do určitý míry je to pro mě takový životní styl. Ty závody jsou spíš taková oslava. Lidi se potkaj, sdělujou si svý zkušenosti z práce a porovnávaj vybavení. Je to taková společenská událost pro nás arboristy. Navíc to pomáhá k propagaci tohoto ne moc známého oboru.

 Tomáš Gut (vpravo) před startem disciplíny záchrana zraněného

Když řekneš, že se živíš ošetřováním stromů, tak co přesně je v popisu tvojí práce?

Určitě k tomu patří i rizikový kácení stromů, ale já se spíš specializuju konkrétně na tu arboristiku. To znamená péče o stromy v parcích a ve městech, revitalizace parků, na kterou teď z Evropský unie proudí docela slušný finanční prostředky, řez stromů, konzervační ošetření, vazby stromů a tak dále.

Jak si se k tomu dostal a jak dlouho se tomu už věnuješ?

Hele, dostal jsem se k tomu úplnou náhodou. Lezl jsem po skalách a dostal jsem práci u jedný z nejlepších firem tady v Čechách, která zprostředkovává ošetřování stromů. Hned na to jsem začal závodit. To bylo vlastně v roce 2000, takže už to dělám 14 let. Ty vole, to je síla, už mi to občas leze na mozek. No a následně na to, v roce 2005, jsem si založil vlastní firmu a začal dělat sám na sebe.

Když si říkal, že ses ke stromolezení a arboristice dostal skrz horolezectví, je to tomu hodně podobný? Používáte třeba stejný nebo alespoň podobný vybavení?

Nene, je to úplně něco jiného. Technika lezení na stromy je naprosto jiná od techniky lezení na skály. A vybavení je ve skrze taky naprosto jiný, alespoň v současnosti. Dřív to tak nebylo, používali jsme hodně vybavení pro horolezce, ale dnes je už veškerý vybavení specializovaný přímo pro stromolezení. Zásadní rozdíl je ten, že vybavení ke stromolezectví je určený především k práci, nejen k bezpečnosti jako je tomu v horolezectví.

Tak zpátky ke sportu. Všimnul jsem si, že je tu asi pět stanovišť. Jaký jsou disciplíny a jak se to hodnotí?

Přesně tak, je tu pět disciplín: práce v koruně, instalace lana do koruny, jištěný šplh, výstup po větvích a záchrana zraněného. Všechny z těchto pěti disciplín mají nějakej časovej limit, ale časovky jako takový jsou jištěný šplh a výstup po větvích.  Ostatní disciplíny se bodujou, podle provedení jednotlivejch úkonů. Během disciplíny práce v koruně musíš například postupně zvládnout pět stanovišť: ruční pila, pinoha (teleskopická pila; pozn. red.), hod kolíků, chůze po větvi a sestup lezce na zem. No a královskou disciplínou, kterou to všechno začalo, je záchrana zraněného, kdy musíš figurínu zavěšenou v koruně stromu příkladně ošetřit a dostat bezpečně na zem. Získaný body se sečtou a nejlepší tři postupujou do mistrovského klání, kde se rozhodne o vítězi.

To zní celkem náročně a složitě zároveň. Jaká je tvoje nejoblíbenější disciplína? Jakou máš nejradši?

Já nemám žádnou, já je nesnáším všechny (směje se). Ne, nejoblíbenější je asi práce v koruně a teď jak pomalu stárnu, tak jsem si oblíbil i tu záchranu zraněnýho, protože to je taková věc, kterou musíš fakt vymyslet a jsou tam vidět zkušenosti. Ty časovky jsou pro mladý… pro mladší kluky. Nejsem zas tak starej.

Jak se připravuješ na závody?

Nijak, maximálně si jdu po práci zaběhat a před závodama si dám den oraz. To je asi tak všechno.

Dokázal bys stromolezení označit za adrenalinovej sport? Bojíš se nahoře, nebo je to pro tebe už denní chleba?

Je to pro mě denní chleba, ale je to jako se vším. Čtrnáct dní vynecháš a jedeš zase od nuly. Vylezeš nahoru, teď se to s tebou pohne a… no musíš si zvyknout.

Co považuješ za svůj osobní rekord, ať už vejškovej nebo v soutěži?

Pro mě je nejcennější a největší úspěch sedmý místo na stromolezeckým mistrovství Evropy. Bylo to sice se štěstím hodně, ale to k tomu patří. A co se týče práce? Asi, že jsem živej ještě.

Ať to tak ještě dlouho zůstane, díky za rozhovor. 

Taky děkuju a měj se pěkně.

Nakonec se ukázalo, že vylézt na strom a závodit ve stromolezectví jsou dvě naprosto rozdílný věci a že ta druhá vůbec není tak jednoduchá, jak se může na první pohled zdát. Takže příště až budete potřebovat zachránit kotě ze stromu nebo uříznout větev ze sousedova stromu, která vám vrhá stín na dvorek, zavolejte profesionálního arboristu a ne hasiče, který to maximálně ošmrdlaj pinohou z vysokozdvižný plošiny.