(Ne)kompletní průvodce syrským konfliktem

Jelikož má dojít k mírové konferenci v Ženevě, máme pro vás podrobný přehled aktérů syrského konfliktu. Kdo jsou a co chtějí? 

Alavité, šíité a sunité

Stejně jako my máme katolíky, protestanty a pravoslavné křestany, tak i islám má různé rozdílné skupiny, které se stejně jako katolíci a protestanti tisíce let zabíjejí. Po smrti Mohameda v roce 683 našeho letopočtu se jeho příznivci nemohli dohodnout, kdo bude následníkem. Sunité uznávali Abu Bakra, Mohamedova tchána – voleného nástupce. Šíité Aliho, Mohamedova bratrance, tedy jeho pokrevní linii. Nejvíc podpory získal Abu Bakr, založil kalifát a odstartoval tak tisíciletou nadvládu sunitů a krvavou náboženskou válku. V Sýrii, stejně jako ve světě, jsou ve většině sunnité (74%), v menšině šíité (13%) a jejich větev alavité (11%). K alavitům právě patří celá Assadova rodina, povstalecká armáda je ve většině sunnitská s podporou zbytku arabského světa (zejména Saudské Arábie a Kataru).

Haféz al-Asad

Nejdůležitější postava v samostatné syrské historii. Otec současného prezidenta vládl v Sýrii od roku 1970 až do jeho smrti v roce 2000. Narodil se v absolutní díře, na konci polní cesty mezi několika domy z hlíny, bez mešity, kostela, obchodů nebo jakéhokoliv znaku civilizace. V roce 1963 se zapojil do státního převratu, o tři roky později ho další krvavý převrat dostal do pozice ministra obrany, a tak za další čtyři roky zorganizoval svůj vlastní převrat, který ho vynesl do pozice prezidenta. Změnil ústavu, centralizoval politický systém, spojil se se Sovětským svazem a brutálně ničil veškerou opozici. Podle sovětského vzoru vybudoval kult vlastní osobnosti, silnou armádu a v roce 1982 zvládl zmasakrovat tisíce sunitů. Vládl nekompromisně železnou rukou a byl to ukázkový totalitní diktátor. Saddám Husajn mu jistě přitakával.

Bašár Asad

Prožil si celkem normální dětství a díky jeho staršímu bratrovi Basselovi nebyl považován za nástupce na otcův trůn a měl tak dost lehký život. Rozhodl se být očním doktorem a po medicíně začal studovat v Londýně. Jeho život se změnil, když v roce 1994 zemřel během autonehody jeho bratr Bassel a Bašár se ihned začal připravovat na převzetí moci, což se stalo po smrti jeho otce. Bašár byl z několika nezávislých zdrojů popsán jako náladový, nerozhodný a ustrašený a zatímco může být výborný očař, diktátorství mu moc nejde. „Něco mu ráno řeknete, pak mu jiný člověk řekne něco jiného a on najedou úplně změní názor,“ potvrzuje to jeho bývalý viceprezident. Chudák Bašár už dva roky čelí revoluci, se kterou si neumí poradit. Jedinou super vlastnost, kterou po taťkovi zdědil, je brutalita a krvelačnost. Sice složil Hippokratovu přísahu, ale místo lékařské komory patří do vybrané společnosti Sadáma, Kaddáfího a Kim Čong-ila. Je těžké ubránit se přesvědčení, že si musí občas sám říkat: „Co tu sakra dělám? Vždyť já akorát chtěl bejt očař a balit Angličanky.“

Rusko

Nejdůležitější spojenec Sýrie, který společně s Čínou úspěšně potopil jakékoliv snahy Západu o vojenský úder. Upřímné přátelství mezi Sýrií a Ruskem je založeno na syrské zbrojní poptávce a její geopolitické důležitosti pro Rusko. V roce 1971 se Sověti dohodli s Hafézem na vybudování důležité námořní základy v Tartusu. Ta je až doteď základní vstupní branou Rusů na Blízký východ a do východní části Středozemního moře, kde si také hezky můžou naplnit své nukleární ponorky. Citové pouto se Sýrií je také vyztuženo letošním prodejem 38 ruských stíhaček za 550 milionů dolarů a celkovými zakázkami na vojenskou techniku za bilion dolarů v roce 2011. V Sýrii navíc žije cca 20 000 Rusů.

Hizballáh aka Strana Alláhova

Důležitý hráč v celém konfliktu. Tato libanonská organizace, jejímž hlavním cílem je zničení Izraele, je považována mnoha západními zeměmi jako teroristická skupina (Českou republikou nikoliv). Sýrie a Libanon jsou spojeni společnou historií a až Sykesovo-Picotovou dohodou byly Západem po 1. světové válce rozděleny. Do roku 2005 zde měla Sýrie své vojáky. Hizballáh se hlásí k šíitskému islámu a Assad je jedním z jeho největších podporovatelů jak finančně, tak vojensky i politicky. Hizballáh tedy pomáhá Sýrii proti povstalcům a syrská občanská válka se běžně do Libanonu přelévá.

Izrael

Sýrie není v arabském světě výjimkou a Izrael a židé jsou pro ně samozřejmě trnem v oku. Izrael Sýrii po arabských agresích v roce 1948 a během šestidenní války v roce 1967 absolutně vojensky zničil, což vedlo k tomu, že Izrael obsadil velkou část Sýrie - Golanské výšiny, které doposud okupuje. Sýrie a Izrael se tedy moc nekamarádí, oficiálně jsou spolu stále ve válce a Sýrie nikdy Izrael neuznala. Avšak největším problémem Izraele v Sýrii je šíitský Hizballáh, podporující Asada. Takže Izrael tajně podniká vojenské útoky na území Sýrie, aby zničil dodávky moderních zbraní Hizballáhu. Několikrát i pohrozili Asadovi, že ho zničí, pokud bude Hizballáh nadále vyzbrojovat.

Kurdové

Po pádů Osmanské říše si západní mocnosti absolutně nesmyslně a bez jakéhokoliv logického uvažování rozporcovali Blízký východ. Naházely tak do jednoho státu všechny národnostní, etnické a náboženské skupiny. Nejhůře na to doplatili Kurdové roztříštění po Íránu, Iráku, Sýrii a Turecku, zatímco se je každá země snaží vyhladit. V Sýrii stojí uprostřed konfliktu, kde je pro ně Asad stejným zlem jako povstalečtí islamisté. Turecko - člen NATO, nepřítel Asada a další důležitý hráč v tomto konfliktu - hrozí Asadovi, že pokud nerozdrtí hnutí za kurdskou nezávislost, zakročí v Sýrii samo.

Írán 

V Íránu, stejně jako v Iráku, je většina populace šíitská, takže jsou logicky na straně Bašára a od roku 1979 bojují spolu proti společnému agresorovi, USA a Západu. Írán od samého začátku konfliktu v Sýrii posílá Asadovi vojáky, techniku, zbraně, ropu i peníze. Pomáhají vyzbrojit Hizballáh a syrská revoluce je pro ně dílem USA a Izraele. Jednoduše to shrnul íránský duchovní lídr Chomejní, když řekl: „Jakýkoliv islamistický, populistický a anti-americký hnutí podporujeme!“  Írán také dostává zbraně od Ruska.

Syrská opozice

Jednoznačně nejsložitější část celého konfliktu. Celá opozice se dá rozdělit na dvě strany. Ty, co sedí v exilu v luxusních hotelech a jezdí v limuzínách na fakt hodně konferencí a mezinárodních jednání, a ty, co se na život a na smrt perou s Asadem v Sýrii. Nejhorší na tom je, že obě strany nejsou nijak jednotné a rozčleňují se na další skupiny. Mimo Sýrii působí několik exilových vlád a uskupení pro svobodný stát. Dvě nejdůležitější skupiny jsou Syrská národní komise (SNC) a Národní koalice pro syrské revoluční a opoziční síly (NC). Obě jsou pro svržení režimu a svobodný pluralistický demokratický stát. SNC byla založena jako první oficiální zastoupení opozice v exilu a jejím hlavním úkolem byly styky se zahraničím a podpora revoluce. Bohužel byla dominovaná sunity, nedokázala získat podporu dalších náboženských skupin, navázat na silnou spolupráci se Syrskou svobodnou armádou ani získat mezinárodní finanční podporu. O rok později tedy vznikla NC, aby narazila na úplně ty stejné problémy. Dosáhla sice mezinárodního uznání a více než 100 zemí ji uznává jako jedinou legitimní syrskou vládu, ale stejně jako SNC se nedokázala sjednotit s rebely, jakkoliv je koordinovat, nebo získat materiální podporu ze Západu. SNC je nýní součástí NC. Dalším exilovým uskupením je levicová Národní koordinační komise propagující jednání s Asadem a odsuzující jakékoliv zahraniční zásahy.

S bojujícími rebely je to ještě složitější, nemají žádnou strategii, společné vedení a jakékoliv snahy o jejich sjednocení selhaly. Základní skupinou je Syrská svobodná armáda (FSA), původně složená z dezertéru Asadovy armády. Má kolem 60 tisíc mužů, chudě vyzbrojená, skládající se ze sunitů a vedená alavity. Dezertují z ní ale neustále vojáci a připojuje se k nim víc a víc islámistů z Al-Káidy. Protože všechny její zbraně pocházejí z černého trhu, není FSA dostatečně vyzbrojená, což na 200tisícovou profesionální armádu Asada nestačí (navíc Asad absolutně dominuje všemu na obloze). Z čeho se Západ třese, je rostoucí vliv skupiny Nusra složené z 6000 džihádistů a ještě hůř Syrské islamistické fronty (SIF) a Syrské islámistické osvobozenecké fronty (SILF). Tato sympatická uskupení mají dohromady kolem padesáti tisíc bojovníků, jsou složeny z islamistů, salafistů a jsou přímo podporováni Al-Káidou. Jejích hlavním cílem je založení islámského státu po vzoru Íránu. Představují strategickou údernou sílu opozice a spolupracují s FSA, nicméně i mezi nimi to začíná jiskřit. Saudská arábie a Katar jsou jediné země, které oficiálně vyzbrojují opozici. Zbytek se zdráhá, zejména kvůli přítomnosti radikálů a islamistů. SIF a SIFL začínají mít se zahraniční teroristickou podporou navrch FSA. Žádná z opozičních sil není schopná porazit nebo otevřeně bojovat s Asadovou profesionální, vyzbrojenou a organizovanou armádou. Dalším problémem je, že nejen Asadovi vojáci, ale i rebelové se dopouštějí těch nejodpornějších válečných zločinů od týrání, násilí na civilistech, poprav, masakrů až po použití chemických zbraní.

Časová osa 

2011 – březen: Arabskému jaru neodolala ani totalitní Sýrie a protesty proti prezidentu Bašáru al-Asadovi začaly eskalovat

2011 - duben: Neustálé desetitisícové protesty, stovky mrtvých, Asad používá tanky a armádu proti protestantům, po 48 letech ruší ironicky stav nouze

2011 - květen-říjen: USA uvaluje sankce na Sýrii, Asad otevřeně válčí proti protestantům a povstalecké armádě, Čína a Rusko blokují návrh na sankce OSN

2011 - prosinec: OSN odhaduje přes 5000 mrtvých v konfliktu

2012 – únor: Situace je kritická, Arabská liga, USA a ostatní země zavírají své ambasády kvůli bezpečnosti

2012 – březen-červenec: 8000 mrtvých, OSN vyjednává příměří, to ale hned selhává, Sýrie varuje použitím chemických zbraní proti zahraniční intervenci, tisíce lidí umírají

2012 – srpen-prosinec: Obama varuje Sýrii o použití chemických zbraní pod hrozbou zásahu, Asad odmítá sestoupit, boje eskalují

2013 – únor-květen: 70 000 mrtých, OSN selhává konflikt vyřešit, první evidence o Asadově chemických utocích, EU ruší embargo na dovoz zbraní pro rebely

2013 – červen-červenec: 93 000 mrtvých, USA autorizují vyzbrojení rebelů

2013 – srpen: Západ obviňuje Asada z chemického útoku a zabití 1400 civilistů, Obama ospravedlňuje intervenci, Francie ho podporuje, VB po volbě v parlamentu říká zásahu NE,  Čína a Rusko vetují rezoluci Rady bezpečnosti OSN o zásahu, Putin a Asad varují Obamu

2013 – září: 100 000 mrtvých, Obama čeká na souhlas Kongresu, mezitím Rusko nabídne Sýrii odevzdat k likvidaci chemické zbraně, Asad souhlasí a jednání mají začít v Ženevě

Více textů Petra Boháčka vám nabídne jeho blog na iHned.cz, další postřehy sledujte na Twitteru