Povídání o Budoucích lidech s Natashou Vita-Moreovou

Natasha Vita-More je autorka, umělkyně, kulturistka a návrhářka, která vytvořila Primo Posthuman, což je móda pro budoucí „lidi“. Je to trochu divné, když si představíte člověka, který žije napůl v reálném a napůl ve virtuálním světě a když mu vyhládne, sežere pár nanobotů. Tato budoucnost, která se nezdá být tak vzdálená ani nereálná, se zdá být fascinujícím místem, ale na mysl se vám může vydrat otázka: Když budeme dál žít v nebiologické formě, jak si můžeme užívat nejzákladnější lidské potřeby? Řeč je hlavně o sexu, pokud jste to ještě nepochopili.

Natasha se nedávno stala předsedu Humanity+, což je nezisková transhumanistická organize. Tvrdí, že na sex není žádný expert, ale i přesto se zabývá budoucností smyslnosti, našich smyslů, vztahů a tím, jak bychom mohli interpretovat vášeň a vzrušení ze sexu mimo biologický systém. Úžasné. S Natashou jsme se spojili přes Skype a tady je náš rozhovor.

VICE: Ahoj Natasho, tak hned k první otázce: Jaký bude sex v transhumanistickém světě?
Natasha: Abychom mohli přemýšlet o budoucnosti sexu, musíme vzpomenout na jeho historii. Jaká byla jeho role a proč jsme ho vůbec provozovali? Důvod, proč jsme provozovali sex, byl kvůli našim pohlavním orgánům, které byly stvořeny pro výměnu genetického kódu, a samotné přenesení genetické informace bylo závislé na vlhkém materiálu. Když budeme přemýšlet o budoucnosti lidstva, uvědomíme si, že se budeme mnohem více spojovat se stroji, což znamená, že se bude vytrácet vlhkost a začnou se vytvářet lidi, kteří budou tvořeni částečně z vlhkosti a částečně z počítačů.

Vlhkostí myslíš maso?
Ano, protože jsme masité mokré organismy, tělo je většinou z vody.

Budeme mít v budoucnosti ze sexu větší zážitek psychický než fyzický?
Nejdříve se musíme zamyslet nad tím, co nás čeká. Stanou se z nás lidé budoucnosti, tak zvaní po-lidé. Uvědomme si, že musíme projít vývojem od bytí v lidském těle až do proměny ve výpočetní organizmy. Také se musíme zamyslet nad tím, co se stane s našimi těly a co bychom z nich chtěli zachovat. V po-lidském světě se třeba nebudeme chtít množit s další osobou, možná budeme chtít mozaikovou reprodukci s více organizmy nebo životními formami.

Nemám tušení, jestli jsou tyhle fotky pravé, ale stejně je sem dám. Jsem si jistý že, by to Nastashe nevadilo – je transhumanistka.

Co myslíš tou „mozaikovou reprodukcí“? Něco jako barevné dlaždičky v koupelně?
To čemu říkám mozaiková reprodukce bych mohla popsat jako spojení směsice různých genů, ne napříč více druhy, pouze v rámci jednoho druhu. Dnes máme reprodukci muže a ženy. Jejich geny se spojí a stvoří embryo. V budoucnosti se budou chtít někteří lidé spojit s jednou osobou, zatímco jiní se budou chtít spojit s různými prvky jiných lidí. Od jednoho člověka budete chtít jeho humor, inteligenci od někoho jiného, od třetí osoby atletické schopnosti a od další její tělesný typ. To je mozaika.

A co třeba transhumanistické porno? Bude to pořád porno takové, jaké známe, když budeme jen digitální stvoření poletující v kybernetickém moři?
Samozřejmě.

Jak se změní pohlaví? Jsme ve 21. století, klacek je přitakován dírou, bude tu pořád muž a žena?
Když jsem navrhla Primo Posthuman – prototyp budoucího těla – navrhla jsem ho s tím, že člověk budoucnosti nebude rozdělen na žádná pohlaví. Člověk budoucnosti může být muž nebo žena, nebo žena nebo muž, může být hermafroditní nebo může mít obě pohlaví. Takže byste mohl být chvíli muž a pak zase na určitý čas žena nebo můžete být asexuální s žádným specifickým pohlavím.

Tak jo, takže se to stane úplně běžnou záležitostí?
Ano, myslím, že budeme mít ženské tak i mužské vlastnosti. Možná budeme chtít žít chvíli jako muž a chvíli jako žena. Teď je to tak, že byste rádi něco udělali, ale pak si najednou uvědomíte, že nemůžete, protože by to vaše pohlaví nedělalo.

Takže se může přihodit situace, že se jednoho dne dítě probudí ve své postýlce a z jeho otce bude najednou matka?
Nevím, jestli by to bylo jejich přáním, ale je to možné. Ale nejsem si úplně jistá, zda by to byla ta správná volba.

Budeme-li mít odlišná těla, budeme-li žít déle a v odlišných prostředích, jak to ovlivní naši sexualitu?

Na sexualitu se bude nahlížet jinak. Bude se na ni nahlížet z pohledu lidí, kteří ještě neexistují. Ale budou se zajímat o to, co jim způsobuje radost, co je přitahuje. A část sexuality, kterou si budou chtít zachovat, bude jistě samotný pářící rituál. Vzrušujícím prvkem tohoto rituálu jsou intriky – a jak dosáhneme toho, že intriky budou mnohem více vzrušující? To se může lišit prostředí od prostředí, bude se to lišit tím, co nás bude přitahovat ve virtuálním prostředí nebo co nás bude přitahovat v telepatické přítomnosti.

Co je to telepatická přítomnost?

Představ si, že si ty na jednom místě a tvůj milenec je na druhé straně světa – v Itálii, Bagdádu – a chcete být spolu. Telepatická přítomnost je založena na haptickém rozhraní, na počítačovém rozhraní. Je to propojení našich pocitů. Můžeš si vytvořit trojrozměrný obraz svého milence a prožívat sex tak, jak ho známe.

A co je teda virtuální přitažlivost?
Místo toho, abys šel do baru, kde se zliješ a další den budeš litovat toho, co jsi udělal, budeš si sex představovat. Nebude to tak nebezpečné jako je sex biologický. Nebudeš se muset starat o pohlavní choroby, které můžeš chytit v lidském těle.

Co dalšího to přinese?
No, například orgasmus bude přesměrován do mozku, takže to budeme moci použít pro vysoce kreativní a intelektuální účely.

Takže by se využívala energie, která bude vytvořena při orgasmu?
Přesně. Využijeme té energie a pošleme ji do jiné části mozku, která mezitím stihne dopsat knihu nebo poskládat nějakou hudbu. Také bychom mohli napodobit pocit z orgasmu v mozku, problém je, že lidé by se na tom mohli stát závislí.

Co se stane v pozdějších stádiích posthumanistické revoluce, kdy už budeme nebiologická stvoření?
Až budeme nebiologická stvoření a budeme nahráni do kybernetického prostoru, budeme existovat v nové sféře propojení. Všechny naše identity budou současně existovat, řekněme, jako počítače.

Jako internetové připojení…
Správně. Všechny tvoje myšlenky, vzpomínky, pocity. Všechno bude nahráno do počítače. Takže budeme vlastně úplně v jiném vesmíru. Ve vesmíru výpočetní techniky.

Něco jako Matrix.
Ano, to je přesně výpočetní systém.

Takže budeme žít v matrixu, ale nebudeme náhodou zotročeni nějakými ďábelskými stroji, které nám budou brát naši biologickou energii?
Pořád budeš moci mít biologické tělo a to tělo bude mít část tvé identity, ale současně budeš nahrán v systému.

Počkej. Tak budu tady nebo v systému?
Když budeš chtít, budeš existovat na obou místech. Nebo pouze na jednom, bude to tvoje volba.

Na obou místech v jeden čas?
Budeš žít třeba v jednom světě, řekněme deset let a potom vstoupíš do toho druhého. Budou dva časy – čas reálný a čas virtuální.

Co se stane s našimi těly, když budeme ve virtuálním světě?
No, tvoje tělo může být odstaveno nebo budeš v takzvaném multitracku.

Co znamená miltitrack?
To znamená, že budeš fungovat v několika rovinách. Zatímco se budeš nahrávat do systému, nic se kvůli tomu nezastaví. Čas jde dál. Až budeš v kybernetickém prostoru, neznamená to, že by se tvé tělo jen tak zastavilo, bude dál fungovat díky nanomedicíne, díky nanobotům.

Takže nanoboti budou pečovat o tělo?
Ano. Budou uvnitř těla, aby zajistili jeho chod, regeneraci, vypořádají se s poškozenými buňkami atd…

Dobře, takže budeme tyhle mnoho digitální já, která budou existovat v čase.
Chci ti jen vysvětlit, že nebude neexistovat buď jedno, nebo druhé, bude tu víc alternativ, to bude ta největší změna. Celá psychika lidského druhu je založena na tom, že máme jedno já, jedno pohlaví, jednu vesnici, v níž máme práci – máme jednu naši existenci. Ale to se v budoucnosti změní a totálně překopeme to, co nyní nazýváme smrt. Freudovský koncept sexuality říká, že samotný sexuální akt je i akt smrti. Jsou i další, mnohem morbidnějšími sexuálními akty, třeba ty, které zabily mého blízkého přítele Carradina…

Davida Carradina?
Ano, měl rád sex, při kterém byl škrcen.

Udušení.
Škrcení při sexu je jedna z psychologických podivností. Něco takového transhumanismus neuznává.

Tohle je vlastně docela zajímavé. Když budeme žít ve světě, kde bude vše možné, tak můžeme prožívat jakékoli fantazie, které si vysníme.
To je přesné. Ale někteří lidé mají představy o znásilnění a znásilňování není nic hezkého…

Jak bys tohle chtěla vyřešit? Jak chceš někomu zabránit ve snění o znásilnění?
V tom je ten problém s lidmi. Mají své fantazie, kde je znásilňování hra a to není transhumanistické. Celé to stojí na psychologii smrti a strachu a to je to, čeho se chce transhumanismus zbavit.

Máš nějaký odhad, kdy v budoucnosti se tohle začne dít?
Vidím změny a pokroky ve společnosti na celé škále, od sociopolitických pokroků až technologické kruhy – ale musím říct, že je to tak trochu jako na akciovém trhu, jednou nahoře a jednou dole. Je to těžké předpovědět. Řekla bych, že se to začne dít před 22. století.

Skvělý, ještě tu je šance, že v té době budu ještě na světě. Díky, Natasho!