Reklama
Jeho smrt nám vyjevila, jací jsme oproti němu my zavrženíhodní skříňáci. Lemmy pro nás byl - aspoň dle reakcí na jeho odchod z tohoto světa na sociálních sítích - ztělesněním života "naplno", stejně jako jeho hudba, kterou nám jeho náhlá smrt taktéž připomněla.Nespočetné masy lidí, kteří sice neví, které o v Motörhead ve svých statusech přehláskovat, a zároveň se právě dozvěděli o překvapivé existenci i jiných hudebních děl než Ace Of Spades, se s neskonalou vehemencí odboje ve Hvězdných válkách nyní předhánějí v iniciativách, zda po muži, jehož život a zásluhy na hudebním poli mnohým z nich odhalila až jeho smrt, pojmenovat nově objevený prvek těžkého kovu, či Jack Daniel's s Coca-Colou. Přece jen haló kolem uprchlické krize i teroristických útoků v Paříži už malinko vyšumělo. Je třeba ukázat, že se stále dokážeme semknout a pomyslně vyjít do ulic formou obnovení našich profilových fotek.Pokud nabýváte pocitu, že mám něco proti Lemmymu, jste absolutně mimo mísu s čipsama. Lemmy a jeho tvorba společně s Motörhead je jistým marginálním vrcholem rockové hudby minulého století. Tuto pozici jí zajistil fakt, že právě Lemmy vyměnil elektrickou kytaru a recyklovanou šedesátkovou psychedelii své rané tvorby za kytaru basovou, na kterou až do sklonku svého života umě vykrádal padesátkové převážně kytarové postupy s takovou vervou, že za sebou zanechal tak trochu absurdně jako svůj odkaz celou thrash a heavy metalovou scénu, ze které právě tato jeho homagge rock 'n' rollu cestou do současnosti až na pár výjimek nadobro vyčpěla.
Reklama